wsj1567.cz

KDYŽ BYL JAMES SCHWARTZ ještě chlapec, dostal od svého otce jednu profesní radu. "Řekl mi, abych si vybral oblast, ve které mohu být dobrý, i když budu jen průměrný," vzpomíná pan Schwartz, kterému je nyní 40 let. Vyzkoušel manažerské poradenství, chvíli obchodoval s tyrkysy, a dokonce dělal manažera profesionálním zápasníkům. Nyní se usadil v zaměstnání, které vyhovuje jeho požadavkům - ve finančním plánování. Je třeba poznamenat, že pan Schwartz, jenž působí v Englewoodu ve státě Colorado, je čtverák, který rád popichuje své kolegy. Ale v tomto případě má jeho popichování velmi ostrý hrot. Ačkoliv lze celkem bezpečně předpokládat, že většina finančních plánovačů je čestná, a dokonce i přiměřeně schopná, faktem zůstává, že, jak to podal jeden vtipálek, "každý, kdo umí zamlžit zrcadlo," si může říkat finanční plánovač. Plánovači nyní ovlivňují investice v hodnotě několika set miliard dolarů, ale v podstatě pracují potají. Neexistuje žádná efektivní kontrola plánovačů, nejsou žádné uznávané normy pro přijetí do jejich řad - do jedné obchodní skupiny se dostal i pes - neexistuje způsob hodnocení jejich výkonů, dokonce nelze ani zjistit, kolik jich je (odhady se pohybují v rozsahu od 60 000 do 450 000). Kdokoliv může prostě vyvěsit firemní štít a začít plánovat. Nemělo by proto být překvapením, že tato profese, pokud ji tak lze nazývat, přilákala mnoho lidí, jejichž hlavním talentem je zřejmě promrhání, nebo přímo rozkradení peněz svých klientů. Znepokojené státní a federální úřady se pokoušejí vymyslet způsoby, jak plánovače kvalifikovat a kontrolovat. Průmyslové skupiny a uznávaní plánovači, kteří jsou jejich členy, chtějí rovněž jednotné normy; už je nebaví přihlížet tomu, jak jsou zástupci této profese odborným tiskem kolektivně líčeni jako hloupější než opice a hladovější než stádo sviní. Avšak reforma se dosud neuchytila. "Toto odvětví se víceméně nachází ve svém období Divokého Západu," říká Scott Stapf, ředitel vzdělávání investorů Severoamerické asociace na ochranu investorů (NASAA). Nepochybně omezený průzkum vypracovaný NASAA, jejíž členové jsou státními kontrolory dle zákona o cenných papírech, zjistil, že v letech 1986 až 1988 přišlo díky "podvodům a zneužití" ze strany finančních plánovačů 22 000 investorů o 400 milionů dolarů. Galerie ničemných plánovačů zahrnuje některé usvědčené zločince, pár hráčů s nutkavou potřebou hazardu, různé podnikatele, kteří své předchozí podniky nasměrovali přímo do úpadku, a jednoho muže, který podvedl babičku své ženy. Ztráty, které tito a ostatní podvodníci způsobili, jsou navíc jen "vrcholkem ledovce," říká pan Stapf a dodává, že většina přečinů pravděpodobně nebude odhalena. To se také týká téměř všech ztrát, které lze připsat čiré neschopnosti nekvalifikovaných plánovačů. Ztráty nemůže odhadnout nikdo, ale John Gargan, plánovač z Tampy na Floridě a šéf jedné obchodní skupiny Mezinárodní asociace registrovaných finančních plánovačů, si myslí, že nebezpečí pramenící z neschopnosti je pro investory "ohromné", mnohem větší než u úmyslných podvodů. Jeho skupina chce podobně jako jiní, aby na všechny, kdo si říkají finanční plánovači, byly uplatňovány minimální normy. Na základě pozorování toho všeho si někteří lidé nyní myslí, že nejlepší plánovač je možná žádný plánovač. Pro mnoho investorů "prostě výhody nestojí za ta rizika", říká Barbara Roper, která monitoruje otázky finančního plánovaní pro Americkou federaci spotřebitelů, organizaci se sídlem ve Washingtonu zastupující spotřebitele. Připouští, že takovýto postoj je "nefér" vůči tisícům svědomitých a kvalifikovaných lidí provozujících tuto profesi, ale jako obhájkyně spotřebitelů se cítí nucena jej zastávat. Říká, že její skupina poskytovala tipy pro výběr plánovačů - zkontrolujte si jejich doklady o vzdělání a praxi, obraťte se na kontrolory a Úřady na podporu obchodu - ale zjistila, že několik lidí, kteří se jejími radami řídili, "bylo přesto okradeno". Tyto špatné zprávy však nebyly tak špatné, aby zlikvidovaly rostoucí poptávku po finančním plánování. Zákon o reformě daňové soustavy z roku 1986, jenž odstranil mnoho plánovači zneužívaných daňových úlev, a krach burzy v následujícím roce způsobily prudký pokles této poptávky a mnoho plánovačů muselo z branže neplánovaně odejít. Ale členství v Mezinárodní asociaci finančních plánovačů (IAFP), největší skupině v tomto odvětví, je stále téměř trojnásobné ve srovnání s rokem 1980 a existuje domněnka, že řady plánovačů nepatřících do žádné z profesních skupin se rovněž rozrostly. Finanční plánovače nyní využívá odhadem 10 milionů Američanů a celkový kapitál, který ovlivňují, je obrovský. Průzkum mezi 54 000 z nich, který v dubnu provedla IAFP, ukázal, že jenom tito plánovači za posledních 12 měsíců řídili nebo směrovali investice v hodnotě 154 miliard dolarů z peněz svých klientů. Samotný počet plánovačů činí kontrolu v odvětví extrémně obtížnou, ne-li nemožnou. Dokonce i menší část z nich, která se musí registrovat u Komise pro regulaci prodeje cenných papírů (SEC) jako "investiční poradci", tj. lidé, kteří radí ostatním ohledně nákupu a prodeje cenných papírů, stačila na zahlcení kapacity úřadu. SEC má pouze okolo 200 zaměstnanců určených pro dohled nad investičními poradci - tj. zhruba stejný počet jako v roce 1980 - ačkoliv se v posledním desetiletí počet poradců ztrojnásobil asi na 15 000. V současné době může registrovaný investiční poradce očekávat kontrolu ze strany SEC jen jednou za 12 let. Za 12 let se může přihodit mnoho špatností. "Nepotřebujete být nukleární fyzik na to, abyste pochopili náš problém," říká Kathryn McGrath, ředitelka divize SEC pro správu investic. SEC tedy navrhla Kongresu, aby se větší část dohledu přenesla na daným odvětvím financovanou, samosprávnou organizaci podle vzoru Národního sdružení obchodníků s cennými papíry, které se zabývá makléřstvím. Taková organizace by mohla mimo jiné určit minimální požadavky na schopnosti, etiku a finance a trestat ty investiční poradce, kteří pravidla poruší. Návrh odstartoval v tomto odvětví, které mělo od začátku daleko k jednotě, živou debatu. Pan Schwartz, onen čtverácký plánovač z Englewoodu ve státě Colorado, říká, že dovolit branži kontrolovat samu sebe by bylo "jako dát Drákulovi na starosti krevní banku". Pan Gargan, plánovač z Tampy, který šéfuje jedné obchodní skupině, spíše upřednostňuje jednoduché zdanění odvětví a převod získaných prostředků na SEC, aby najala více zaměstnanců. (Názor pana Gargana však ze strany IAFP, této významné organizace v odvětví, není kvitován s velkým nadšením. Když nedávno IAFP svolala ostatní skupiny v odvětví k diskusi nad společnými pravidly, které by bylo možné u plánovačů uplatňovat, byla skupina pana Gargana z jednání vyloučena. Možná se tak stalo proto, že pan Gargan ve snaze přechytračit zhanobení svých vlastních pravidel pro členství ze strany konkurenční skupiny přihlásil za člena IAFP svého psa Beauregarda. Poté rozeslal pejskovu fotografii s potvrzením o členství - vydaném na jméno "Boris'Bo' Regaard" - všem možným novinám.) Státy mají na kontrolu a na vydávání osvědčení svůj vlastní názor. NASAA, organizace státního dohledu nad cennými papíry, prosazuje modelové ustanovení o kontrole, které už schválilo osm států. To vyžaduje, aby se finanční plánovači u státu zaregistrovali, absolvovali zkoušky ověřující jejich schopnosti a informovali zákazníky o jakémkoliv střetu zájmů. Nejběžnější střet se týká honoráře. NASAA odhaduje, že téměř 90 % plánovačů pobírá část nebo celý svůj plat formou provize z prodeje cenných papírů, pojištění a jiných finančních produktů, které doporučují. Problém: doporučuje plánovač svým klientům investice nejvýhodnější nebo takové, které mu zajistí nejvyšší provizi? V roce 1986 obdržela kancelář newyorského generálního prokurátora od státního soudu v Albany příkaz ukončit činnost First Meridian Corp., albanské společnosti pro finanční plánování, která jménem téměř 1 000 investorů investovala 55 milionů dolarů. V notifikaci žaloby generální prokurátor uvedl, že společnost slibovala vytvořit klientům "vyvážené" investiční portfolio, místo toho však, jak generální prokurátor uvedl, firma důsledně tlačila neopatrné zákazníky do vysoce rizikových investic do obrazů, mincí a bytů na Floridě. Z těchto investic měla společnost First Meridian velké provize, o kterých však investorům nikdy neřekla, uvedl generální prokurátor. Investoři byli dále ujištěni, že budou přijati pouze ti, kteří mají minimální čisté jmění. Jak potvrdil generální prokurátor v místopřísežném prohlášení, ve skutečnosti, pokud měl investor přístup k hotovosti, "byla možnost, že bude ve společnosti First Meridian odmítnut, zhruba stejně pravděpodobná, jako že ho nepřijmou do Klubu Knihy měsíce". Generální prokurátor navíc dodal, že Roger V. Sala, prezident společnosti First Meridian, se vylíčil jako "finanční expert", přičemž jeho kvalifikace se z velké části skládala z maturitního vysvědčení, ze zaměstnání prodejce nemovitostí a pojištění a z funkce vedoucího v budce na vybírání dálničních poplatků. Podle mluvčí generálního prokurátora jsou First Meridian a členové jejího představenstva vyšetřováni pro podezření z trestného činu. Harry Manion, právní zástupce pana Saly, říká, že jeho klient veškerá obvinění popírá a dodává, že tvrzení generálního prokurátora o obchodních praktikách společnosti First Meridian jsou nepravdivá. Co se týče Salyho kvalifikací, "nafoukaní právní zástupci státu New York rozhodli, že pan Sala není kvalifikovaný, protože nemá titul z Harvardu," říká pan Manion. Stále běžnější jsou občanskoprávní žaloby, které na plánovače podali klienti, kteří chtějí vymoci zpět své peníze. Dvě takové žaloby podané začátkem tohoto roku u soudu státu Georgia v Atlantě mohou být pro toto odvětví obzvláště trapné: obžalovaným je v obou případech J. Chandler Peterson, finanční plánovač z Atlanty a zakladatel a bývalý předseda IAFP. Jedna žaloba, podaná více než třemi tucty investorů, viní pana Petersona ze zneužití většiny z 9,7 milionu dolarů vložených do společnosti s ručením omezeným, kterou provozoval a propagoval; část použil na zaplacení svých vlastních soudních výloh a investoval do jiných společností, ve kterých měl podíl. Obžaloba tvrdí, že tyto společnosti pak panu Petersonovi na oplátku vyplatily provize a poplatky. Druhou žalobu podali dva muži ve sporu o investici v hodnotě 100 000 dolarů, o níž oba tvrdí, že se s ní obrátili na pana Petersona ve snaze zakoupit banku Bank of Scottsdale ve Scottsdale ve státě Arizona. Jeden ze žalobců, lékař, vypověděl v místopřísežném prohlášení, že dal panu Petersonovi také 50 000 dolarů za vstup do jakéhosi investičního klubu, který mu v podstatě udělil "právo dále investovat" s panem Petersonem. V místopřísežných prohlášeních oba žalobci tvrdí, že pan Peterson slíbil, že buď dokončí koupi banky do konce roku 1988, nebo vrátí peníze. Pan Peterson vzal peníze žalobců a dalších investorů na schůzi představenstva banky. Oblečený v tmavém obleku, v kovbojských botách a klobouku otevřel svůj kufřík a vysypal 1 milion dolarů v hotovosti na stůl před zástupce banky, říká prezident banky Myron Diebel. "Řekl, že chce předvést barvu svých peněz," vzpomíná pan Diebel. Představenstvo banky mu však ukázalo dveře a prodej se nikdy neuskutečnil. Podle žaloby pan Peterson žalobcům investice dosud nevrátil. Ti je chtějí zpět. Pan Peterson odmítl konkrétní obvinění v obou žalobách komentovat se slovy, že si tyto odpovědi raději nechá pro soud. Říká však, že všechny jeho aktivity byly "naprosto korektní". K žalobě společníků firmy s ručením omezeným říká, že zvažuje podání žaloby na navrhovatele pro urážku na cti. Dodává, že žaloba "se téměř podobá krevní mstě hrstky rozladěných lidí". O žalobě týkající se nabídky za banku pan Peterson tvrdí, že je plná "pomluv a polopravd". Odmítá však uvést podrobnosti. Pan Peterson říká, že žaloby proti němu nejsou ani tak měřítkem jeho práce, jako spíše "znamením doby", ve které jsou lidé obecně náchylnější se soudit. "Neznám v branži nikoho, kdo by nezažil soudní spor," říká. Pan Peterson také říká, že se již nepovažuje za finančního plánovače. Nyní si říká "investiční bankéř". U mnoha podvodů či údajných podvodů zahrnujících plánovače je zřejmé, že by investory před způsobenou škodou ochránila pouhá špetka zdravého rozumu. Cožpak by se nějaký profesionál nerozpakoval zaplatit desítky tisíc dolarů za pouhou možnost investovat s nějakým plánovačem, pokud by zdravý rozum používal? Ostatní případy ukazují, že stále platí staré pořekadlo: Pokud to zní příliš dobře na to, aby to byla pravda, pak to asi pravda není. Vkladní certifikáty například nevynáší 23 % ročně, ale klienty jednoho plánovače z Alabamy to neodradilo. Teď prodělali a plánovač sedí ve vězení v okrese Mobile. Vkladní certifikáty vynášející 40 % jsou ještě méně pravděpodobné - zvláště pokud vydávající "bankou" se sídlem na Marshallových ostrovech je pouhá poštovní schránka, na kterou dohlíží provozovatel jedné místní benzínové pumpy - ale i na ně investoři skočili. A ten plánovač z Colorada, který sliboval učinit z některých svých klientů milionáře za investici pouhých 100 dolarů? To je jedno. Odpověď již znáte. Pan Emshwiller je kmenový reportér deníku The Wall Street Journal na pobočce v Los Angeles.