Když
bylo
Robertu
McDuffiemu
14
let,
dostal
příležitost
hrát
v
začínající
sestavě
středoškolského
basketbalového
týmu
v
Maconu
v
Georgii.
Bohužel
na
ten
samý
večer
měla
jeho
matka
lístky
na
recitál
Itzhaka
Perlmana
a
ohledně
jeho
účasti
byla
neoblomná.
"Strašně
jsem
zuřil,"
říká
McDuffie,
který
se
začal
učit
na
housle
v
šesti
letech.
"Ale
jakmile
začal
Perlman
hrát,
byl
mi
basketbal
ukradený...
Potom
jsem
šel
domů
a
cvičil
tři
hodiny."
Dnes
je
zřejmé,
že
se
tento
svalnatý,
šest
stop
a
jeden
palec
vysoký
hudebník
rozhodl
správně.
V
31
letech
má
McDuffie
plné,
bohaté
tóny,
obdivuhodnou
rytmickou
přesnost
a
stále
nabitější
program.
V
současné
době
je
právě
na
turné
po
17
amerických
městech
s
Yehudi
Menuhinem
a
Varšavským
symfonickým
orchestrem,
které
zahrnuje
zastávky
v
Charlestonu
v
Jižní
Karolíně
(25.
října),
Sarasotě
na
Floridě
(28.
října),
Tampě
na
Floridě
(29.
října)
a
v
Miami
(31.
října).
Později
v
této
sezóně
má
recitál
v
Kennedyho
centru
ve
Washingtonu
a
vystupuje
jako
sólista
s
několika
významnými
orchestry.
McDuffieho
kariéra
se
přesto
vyvíjela
v
pomalejším
tempu
než
u
některých
jeho
známějších
součastníků.
Koncem
70.
let
byl
součástí
hudební
"bandy
mladých
umělců"
-
skupiny
nadějných
virtuosů,
kteří
studovali
na
konzervatoři
Juilliard
School
u
významné
pedagožky
Dorothy
DeLayové.
Mezi
jeho
spolužáky
byli
Shlomo
Mintz,
žák
Isaaca
Sterna,
který
již
jako
student
účinkoval
s
významnými
orchestry,
Cho-Liang
Lin,
který
se
v
18
letech
dostal
na
seznam
organizace
ICM
Artists
Inc.,
a
Nadja
Salernová-Sonnenbergová,
která
odstartovala
svoji
kariéru
vítězstvím
v
soutěži
Naumberg
Competition
v
roce
1981.
"Ve
22
letech
jsem
myslel,
že
už
mám
to
nejlepší
za
sebou,"
vzpomíná
McDuffie,
otevřený
muž
se
světle
modrýma
očima
a
lehce
jižanskou,
ospalou
řečí.
"Ale
v
té
době
jsem
na
kariéru
nebyl
připravený."
Prvním
učitelem
houslí
mladého
McDuffieho
byl
Henrik
Schwarzenberger,
maďarský
emigrant,
který
vyučoval
na
státní
střední
škole
v
Maconu.
"Učil
mě,
jak
hrát
jako
cikán,"
žertuje
hudebník.
"Počítat
jsem
se
naučil
až
na
konzervatoři
Juilliard."
Po
studiích
na
přípravném
oddělení
Pre-College
Division
této
konzervatoře
u
asistentky
legendárního
učitele
Ivana
Galamiana
přešel
na
konzervatoř
ke
slečně
DeLayové,
dlouholeté
asistentce
pana
Galamiana
a
koneckonců
i
jeho
soupeřce.
"Myslím,
že
jsem
se
před
ní
musel
ukázat,"
říká
McDuffie.
"Ale
ona
mi
vždy
dodávala
odvahu.
Vyhodit
mě
chtěla
jen
dvakrát,"
pokračuje.
"Když
jsem
byl
v
prvním
ročníku,
můj
spolubydlící
byl
známý
vymetač
večírků.
Myslela
si,
že
necvičím."
Jak
houslista
říká,
jeho
babičkovsky
vypadající
učitelka
"si
dala
ruce
v
bok,
dupla
si
a
řekla:
'Musíte
toho
(cenzurovaný
vulgarismus)
vyhodit.'"
Druhá
příhoda
se
stala
potom,
co
měl
McDuffie
náročný
studentský
recitál
a
byl
se
sebou
docela
spokojený.
DeLayová
ho
požádala,
aby
s
nahrávkou
recitálu
přišel
do
jejího
studia.
"Poslouchali
jsme
Chaussonovu
'Poému',"
vzpomíná,
"a
ona
řekla:
'Slyšíte
první
tón,
to
B?
To
je
jediný
tón,
který
je
opravdu
čistý...'"
"To
je
nejdůležitější
zkušenost,
kterou
jsem
kdy
s
nějakým
učitelem
měl,"
říká,
"protože
ona
mě
naučila,
jak
poslouchat.
Teď,
když
hraji
s
orchestry,
hudebníci
mě
často
chválí
za
moji
intonaci."
Na
konzervatoři
Juilliard
také
McDuffie
objevil
svou
slabost
pro
konzervativní
americké
skladatele
20.
století,
jakými
jsou
například
David
Diamond
a
Samuel
Barber.
Po
vítězství
ve
školní
soutěži
s
interpretací
"Houslového
koncertu"
od
druhého
jmenovaného
byl
McDuffie
pozván,
aby
pro
onoho
skladatele,
který
umíral
na
rakovinu,
toto
dílo
zahrál.
"Barber
seděl
vedle
krbu
a
byl
velice
bledý,"
vzpomíná
houslista,
který
ve
skladatelově
bytě
dílo
interpretoval
s
klavírním
doprovodem.
"Moc
nemluvil,
ale
to,
co
řekl,
bylo
důležité,
protože
to
v
partituře
není.
V
celé
první
větě
-
zabil
by
mě,
kdyby
mě
to
slyšel
říkat
-
je
krásný
coplandovský
motiv...
U
houslí
je
jen
úplně
na
konci.
V
partituře
je
napsáno
'marcato'
a
já
jsem
to
tím
způsobem
hrál,
tak
trochu
jako
gigu.
A
on
zařval
'dolce!
dolce!'
('sladce!
sladce!')."
"Tak
jsme
to
přepracovali,"
dodává.
"Hrál
jsem
velmi
čistě,
špičkou
smyčce.
Jestliže
je
dirigent
dost
citlivý
na
to,
aby
v
tom
okamžiku
snížil
orchestr
(hlasitost),
je
z
toho
kouzelná
skladba.
Nevím,
proč
to
Barber
nikdy
neřekl
nikomu
jinému.
Na
nahrávce
Isaaca
Sterna
to
je
velmi
řezavé."
Od
dokončení
konzervatoře
Juilliard
učinil
McDuffie
nějaké
prozíravé
kroky
a
nějaké
kontroverzní.
Jeho
vystoupení
jakožto
hosta
v
televizním
seriálu
společnosti
NBC
"Another
World
(Jiný
svět)"
pobouřilo
hudební
elitu.
Naproti
tomu
získal
prestiž
svým
spojením
s
"Houslovým
koncertem"
Williama
Schumana,
který
nedávno
spolu
s
okouzlující
skladbou
"Serenáda
pro
sólové
housle,
smyčcové
nástroje
a
bicí"
Leonarda
Bernsteina
nahrál
pro
společnost
Angel/EMI.
McDuffieho
sladké
tóny,
jeho
upřímná
lyričnost
a
rytmická
energie
z
něj
činí
ideálního
interpreta
obou
děl.
Podpořen
plynulou
hrou
Symfonického
orchestru
St.
Louis
pod
vedením
Leonarda
Slatkina,
tato
"Serenáda"
opravdu
jede.
Schumanův
"Houslový
koncert",
který
zní
spíše
jako
lehce
atonální
rapsódie
pro
sólové
housle
s
doprovodem
orchestru,
se
vine
až
k
strhujícímu
"Agitato,
fervente".
Ve
svých
tklivých,
pomalých
částech
a
virtuosních
představeních
pro
sólisty,
žesťové
nástroje
a
tympány,
se
však
bohatě
odměňuje.
Zde,
v
sálu
Avery
Fisher
Hall,
McDuffie
nedávno
vystoupil
s
Menuhinem
a
Varšavským
symfonickým
orchestrem
s
tradičnějším
repertoárem
-
s
Bruchovým
přezdobeným
"Houslovým
koncertem
g
moll".
Jeho
interpretace
byla
tak
citlivá
a
fascinující,
že
mezi
frázemi
téměř
nebyly
pauzy.
35členný
symfonický
orchestr
obratně
hrál
silnými,
svěžími
tóny,
které
byly
v
rozporu
s
jeho
velikostí.
Ať
hraje
cokoli,
McDuffie
nachází
uspokojení
v
hudbě
samé
-
jak
řekl
během
rozhovoru
v
bytě
na
Manhattanu,
který
sdílí
se
svojí
ženou
Camille,
literární
publicistkou,
"je
v
tom
něco,
co
mě
převyšuje".
"Beethovenův
'Houslový
koncert'
nenapsal
normální
člověk,"
prohlašuje.
"Dokonce
i
když
jej
slyším
špatně
zahraný,
jsem
touto
skladbou
pokořen.
Kdybych
někdy
mohl
pocítit,
že
jsem
k
tomu
nějakým
způsobem
přispěl,
pak
by
za
to
všechna
ta
tvrdá
práce
stála."
Pan
Jepson
je
nezávislý
hudební
redaktor
z
New
Yorku.