wsj1323.cz
wsj1323.cz
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
"Smuha
se
vyvlíkla
z
háčku
-
Do
háje!
Můj
jazyk
tady
na
pobřeží
jde
taky
do
háje."
Statný
blonďatý
průvodce
v
kšiltovce
vraští
v
předstíraném
hněvu
obličej.
"Musím
se
vrátit
do
školy
a
vybrousit
angličtinu."
Ještě
mu
zbývají
dva
roky
na
texaské
A&M.
Teď
vozí
lidi
rybařit
do
zálivů
za
bariérové
ostrovy,
které
se
stáčejí
stovky
mil
podél
východního
pobřeží
Texasu
a
obklopují
mléčně
zelené
laguny
za
hřebeny
z
písku
a
chomáčů
trávy,
které
ohraničují
hluboce
modrou
barvu
Zálivu
v
pozadí.
Poslední
tři
dny
tu
vítr
honil
horký
déšť,
ale
dnes
vyrážíme
s
prvními
slunečními
paprsky
za
kropenatým
mořským
pstruhem,
který
tu
společně
se
smuhou
červenou
slouží
jako
hlavní
cíl
sportovního
rybolovu.
Malé
rádio
šumí,
jak
z
ostatních
člunů
chtějí
vědět,
zda
jsme
našli
nějaké
ryby
-
nalezení
výskytu
ryb
je
v
tomto
sportu
vším.
Záporné
odpovědi
praskají
rádiem
zpět.
Ryby
se
často
vyskytují
v
hojném
množství
kolem
pilířů
starých
olejových
vrtů,
které
tečkují
plochý
povrch
jako
zbytky
potopených
lodí.
Jezdíme
od
jednoho
ke
druhému.
Slunce
pálí,
i
když
je
teprve
8
hodin
ráno.
Na
horizontu
se
kupí
na
bledé
vodní
ploše
velké
stříbrné
mraky.
Plujeme
k
další
soustavě
pilířů.
Průvodce
hrábne
do
džberu
a
napichuje
na
háček
zuřivě
se
svíjející
smuhu.
Pak
nahazuje.
"Jen
počkejte
na
ťuk-ťuk,
ťap-ťap.
Než
začne
táhnout,
přibližuje
se
velmi
jemně.
Nezapomeňte,
že
pstruzi
mají
velmi
jemná
ústa."
V
rádiu
se
nás
zase
ptají.
"Právě
vytahujeme
jednoho
nebo
dva,"
říká
průvodce
a
tlumeně
se
směje.
"Můžete
hádat,
že
nemají
nic."
Párek
zobounů
černých
létá
ze
strany
na
stranu
za
zádí
lodě
blízko
hladiny.
Brzy
máme
naloven
svůj
limit
lesknoucích
se
ryb,
které
jsou
růžovozlatě
a
černě
tečkované.
A
jsme
první
zpátky
v
doku,
kde
už
u
čistících
lavic
čekají
krásné
modré
volavky.
Průvodce
je
mladý
a
ve
svém
oboru
se
vyzná,
ale
po
dokončení
vysoké
školy
chce
vést
jiný
život,
třeba
pracovat
pro
IBM
a
nosit
kravatu.
Tohle
je
pravděpodobně
poslední
velký
pruh
amerického
mořského
pobřeží,
který
je
dosud
"nerozvinutý".
Je
tu
několik
zchátralých
rybářských
měst
s
tichými
atoly
rekreačních
domků.
Lidé
se
nesnaží
toto
místo
ani
sami
na
sebe
příliš
propagovat.
Texas
je
velký
a
krásný
a
oni
žijí
zde,
to
je
vše.
Přímo
na
sever
od
nás
vybíhá
poloostrov
Blackjack
(podle
dubu,
ne
podle
hry),
který
tvoří
jádro
Aransaské
rezervace
pro
volně
žijící
živočichy.
Je
známa
jako
zimoviště
jeřába
amerického,
symbolu
ničení
divoké
Ameriky.
Loni
jeden
střelec
omylem
zastřelil
jeřába
v
domnění,
že
je
to
sněžná
husa.
Zaplatil
obrovskou
pokutu
a
měl
podle
místního
šprýmaře
štěstí,
že
unikl
plynové
komoře.
Poloostrov
vybíhá
z
rozsáhlé
jihovýchodní
naplavené
planiny
s
poli
rýže,
bavlny
a
čiroku
sahajícími
kam
až
oko
dohlédne.
Poblíž
pobřeží
jsou
husté
porosty
dubu
virginského
vystřídané
bažinami
a
prériemi.
Jeleni,
divoká
prasata,
pásovci
a
aligátoři
jsou
čtyřnožci
s
romantickým
kouzlem
a
ptáků
je
tu
nespočet,
zvláště
volavek
a
kolpíků.
Nad
květy
keřů
rodu
Lantana
a
bobu
šarlatového
poletují
línými
pohyby
křídel
černohnědí
a
zlatí
motýli
rodu
Palamedes.
Ve
vnitrozemí
několik
mil
od
rezervace
existuje
místo
zvané
Tivoli,
s
bílým
kostelem,
benzínovou
stanicí
a
obchodem
s
potravinami
a
s
domy
na
tak
malou
osadu
v
těchto
končinách
poměrně
blízko
u
sebe.
"Tivoli
Motel,"
čtu
nápis
obvyklou
výslovností
tohoto
jména,
když
svištíme
kolem.
"Tady
v
jižním
Texasu
to
čteme
Taj-voul-í,"
jemně
mě
opravuje
můj
hostitel.
Pan
King
je
ředitelem
Střediska
zahraničního
tisku
v
New
Yorku.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View