wsj1284.cz

V polském rychlém přechodu od socialismu k nedefinované alternativě se ekologické problémy staly popudem k širšímu směřování k restrukturalizaci ekonomiky, odstranění těžkopádné byrokracie a demokratizaci místní politiky. Počáteční kroky byly učiněny na prvním polském mezinárodním ekologickém kongresu, kterého jsem se minulý měsíc zúčastnil. Kongres, který se konal v dolním Slezsku, byl spolusponzorován Ministerstvem životního prostředí, Fondem bratří Rockefellerových a Polským ekologickým klubem a účastnilo se jej 50 Poláků z vlády a průmyslu a také Maďaři, Češi, Rusové, Japonci a Američané. Kongres byl nazván "Ekonomické mechanismy na ochranu životního prostředí", což je významný odklon od zvyků Východního bloku, který uznává jen jeden ekonomický mechanismus pro řízení průmyslu - centrální plánování. Co je ještě pozoruhodnější, kongres se soustředil na obchod s emisemi a podobné tržní přístupy vedoucí k řešení znečištění, navzdory tomu, že v Polsku chybí funkční trh. Proč účastníci z Východního bloku jednohlasně podpořili tržně zaměřené přístupy vedoucí k řešení znečištění? Odpověď leží jak ve zhoršeném životním prostředí v těchto zemích, tak v tom, jak jsou chápány příčiny tohoto zhoršení. Podobně jako v dalších zemích Východního bloku má i Polsko zákony na ochranu životního prostředí, u nichž se více cení porušování než dodržování. Podle podrobné zprávy Zbigniewa Bochniarze z Institutu Huberta Humphreyho na Minnesotské univerzitě je 27 oblastí, které zahrnují třetinu polské populace, kvůli mnohonásobnému porušování norem považováno za "ekologicky nebezpečné". Normy jsou trvale překračovány na 60 % stanic pro monitorování oxidu dusíku a na 80 % stanic pro emise prachu a sazí. Čtyři pětiny polské půdy je vysoce okyselených; o 70 % lesů na jihu země se předpokládá, že uhynou do konce století. Mezi lety 1965 a 1985 se podíl polské vody vhodné pro lidskou spotřebu snížil z 33 % na 6 % veškeré povrchové vody, zatímco podíl vody nevhodné ani pro průmysl se téměř zdvojnásobil. Polsko produkuje asi 20krát více sazí a pětkrát více oxidu siřičitého a pevného odpadu na jednotku hrubého národního produktu než Západní Evropa. Úmrtnost mužů nad 35 let je asi o 50 % vyšší než v Západním Německu a v nebezpečných oblastech o 50 % vyšší, než je celostátní průměr. Od roku 1978 předstihlo průměrné roční tempo růstu většiny látek znečišťujících prostředí růst HDP. Podle účastníků kongresu tyto důsledky přímo pramení z a) marxistické devalvace přírodních zdrojů, které nejsou produkovány prací, b) neschopnosti plánované ekonomiky regulovat znečištění, když jsou podniky vlastněny státem a pokuty placeny vládou a c) pokračujícího stalinistického důrazu na těžký průmysl pro rozvoj ekonomiky, což produkuje mnohem intenzivnější a méně úspornou spotřebu energie a přírodních zdrojů, než je tomu na Západě. Účastníci opakovaně uváděli, že zlepšení prostředí nemůže být zajištěno bez skutečného vlastnictví, ryzí konkurence založené na tržních faktorech a hrozby prohlášení konkurzu, jestliže firma učiní špatné rozhodnutí. Řešení, které formálně navrhli, zahrnovalo daně z olova a síry, stimulaci konzervace a recyklace, opětovné zalesnění navážek, převoditelné povolenky k emisím, ekologickou banku na financování úvěrů na snižování znečištění a výměnu dluhu za ekologické iniciativy. Jejich základní doporučení však znělo oddělit průmysl od státu, a učinit jej tak plně zodpovědným za regulaci znečištění. Revoluce dokáže více než kongresové deklarace. Skepse byla dostatečně zachycena ve vtipu, který Poláci říkali na kongresu: "Určitě se blíží konec světa. Rusové hovoří o míru. Palestinci hovoří o volbách. A Poláci se pustili do obchodování." Dopady takového posunu k tržním principům jsou jasně zcela mimo fakt, že Polsko již pracuje na celostátních trzích s emisemi pro snížení hutního znečištění nebo že Sověti plánují příští rok přijít v některých republikách s obchodovatelnými povolenkami na znečištění. Tyto dopady zahrnují: - Privatizaci. Tváří v tvář zahraničnímu dluhu ve výši 40 miliard dolarů a raketové inflaci musí Polsko privatizovat průmysl a zlikvidovat subvence, aby stabilizovalo svou měnu a dosáhlo na mezinárodní pomoc. Tržně postavená regulace znečištění může spotřebovat jistý kapitál, který by jinak sloužil k nákupu státních průmyslových podniků. Mohla by ale také zrychlit "ztržnění" upevněním odpovědnosti průmyslu, rozbitím státních monopolů, zapojením manažerů do řešení a zaručením toho, že modernizace bude nezvratná i přes neúspěch řešení dopadů na životní prostředí. - Nejlevnější řešení. Jak účastníci kongresu poznamenali, nedostatečný kapitál znamená, že cena za regulaci musí být minimalizována prostřednictvím široké nabídky řešení vyhovujících jednotlivým firmám. To znamená jednoduchá, jasná pravidla, která zabezpečí první velké redukční balíky a odloží komplexnější problémy, jako například rizikové faktory. Znamená to také použít limity znečištění založené na množství, jako jsou převoditelné povolenky, spíše než cenově zaměřená omezení, jako například poplatky za odpadní vodu. To proto, že manažeři školení na dosažení kvót budou reagovat spíše na množstevní než na cenové signály. - Tvůrčí financování. I ta nejlevnější ekologická řešení budou vyžadovat miliardy dolarů. Nové typy financování musí zpřístupnit kapitál, aniž by byly vyčerpány polské devizové rezervy. - Demokratizace. Údaje o znečištění ve Východním bloku byly typickým státním tajemstvím. I když jsou polské údaje volně dostupné od roku 1980, není náhoda, že účastníci prosazovali volný tok informací. Jakmile informace proudí, následuje účast veřejnosti a je těžké zavádět znovu represe. - Všeobjímající vzájemnost. Jeden účastník unáhleně prohlásil, že Amerika má volný trh se zbožím, ale plánované hospodářství na ochranu životního prostředí, zatímco Polsko představuje opak. Jeho myšlenka: pro USA bude stále těžší lpět na postupech typu nařízení-regulace, když i Východní blok pochoduje v jiném rytmu. Aktuálně připomíná Polsko Pittsburk 19. století více než moderní průmyslovou společnost - se zastaralou výrobou, neadekvátním řízením životního prostředí a nízkým ekologickým povědomím. Pokračující tlaky na zavedení ekonomiky volného trhu však naznačují, že vize kongresu nebyly zcela fantaskní. Tento článek upravil Levin, bývalý ředitel pro regulační reformu EPA (Agentura na ochranu životního prostředí), ze svého listopadového sloupku pro časopis Společnosti pro čistotu ovzduší a nakládání s odpady.