Zákon
o
volebních
právech
z
roku
1965
byl
přijat
proto,
aby
byl
dodržen
slib
Patnáctého
dodatku
a
aby
jižanským
černochům
bylo
umožněno
volit
bez
nutnosti
přezkušování
jejich
gramotnosti
a
dalších
diskriminujících
opatření.
Dvacet
pět
let
poté
byl
Zákon
o
volebních
právech
soudy
a
Ministerstvem
spravedlnosti
přetvořen
na
program
rasově
založeného
rozdělování
volebních
okrsků
s
cílem
zvýšit
počet
černochů
a
dalších
menšin
-
Hispánců,
Asijců
a
Indiánů
-
kteří
mají
volenou
funkci.
V
80.
letech
vyžadovalo
Ministerstvo
spravedlnosti
a
též
federální
soudy
nižší
instance,
které
Zákon
o
volebních
právech
prosazují,
po
zákonodárných
orgánech
jednotlivých
států
a
po
městských
samosprávách,
aby
vytvořily
maximální
počet
tzv.
"zaručených"
menšinových
volebních
okrsků
-
okrsků,
kde
menšiny
tvoří
65
%
až
80
%
voličů.
V
programu
bylo
dokonce
požadováno,
aby
vytvořil
"zaručené"
bílé
volební
okrsky
ve
městech,
kde
běloši
představují
menšinu.
Ačkoli
odstavec
2
zmíněného
zákona
výslovně
odmítá
požadavek,
aby
menšiny
získávaly
proporcionální
podíl
volených
úřadů,
jen
málo
městských
a
státních
vládních
programů
obdrží
předběžné
povolení
Ministerstva
spravedlnosti
nebo
přežije
prověrku
federálních
soudů
nižší
instance,
pokud
si
neukrojí
co
možná
nejvíce
jednobarevných
menšinových
okrsků.
Nový
cíl
Zákona
o
volebních
právech
-
více
menšin
v
politicky
volených
funkcích
-
je
chvályhodný.
Má-li
však
politický
proces
fungovat,
musejí
být
zastoupeni
všichni
občané
bez
ohledu
na
rasu.
Jedním
ze
základních
ukazatelů
toho,
že
jsou
členové
menšinových
skupin
zastoupeni,
je
skutečnost,
že
jsou
do
veřejných
funkcí
voleni
s
přiměřenou
četností.
Nyní
tvoří
černoši
12
%
obyvatelstva,
avšak
mají
méně
než
2
%
volených
čelných
zástupců.
Jenže
rasově
založené
rozdělování
volebních
okrsků
není
nejlepší
způsob,
jak
tohoto
základního
cíle
dosáhnout.
Je
to
pohotová
záplata
na
složitý
problém.
Ačkoli
jsme
daleko
od
toho,
abychom
propagovali,
že
černoši,
běloši,
Hispánci
a
další
menšinoví
voliči
mají
totožné
zájmy,
ohraničování
okrsků
podle
rasy
naznačuje,
že
rasa
je
nejdůležitějším
rysem
voliče
i
kandidáta.
Taková
politika
vede
k
závěru,
že
jedině
černý
politik
může
hovořit
za
černochy
a
že
jedině
bílý
politik
může
vládnout
jménem
bělochů.
Příklady
rozvratných
účinků
rasově
založeného
rozdělování
volebních
okrsků
lze
vidět
ve
dvou
městech
-
v
New
Yorku
a
v
Birminghamu
ve
státě
Alabama.
Když
se
po
sčítání
lidu
v
roce
1990
rovnoměrně
přerozdělí
okrsky,
bude
této
problematice
čelit
každé
druhé
město
a
stát
v
zemi.
Město
New
York:
Rasově
založené
rozdělování
volebních
okrsků
je
dobře
známou
politikou
města
New
York
již
od
roku
1970,
kdy
Kongres
poprvé
doplnil
Zákon
o
volebních
právech,
aby
rozšířil
jeho
působnost
i
za
hranice
jižanských
států.
V
roce
1972
Ministerstvo
spravedlnosti
navzdory
protestům,
že
nové
hranice
volebních
okrsků
rozdělí
čtvrť
chasidských
Židů
na
dva
odlišné
okrsky,
požadovalo,
aby
byla
volební
mapa
samosprávného
městského
obvodu
Brooklyn
přepracována
za
účelem
soustředění
hlasů
černochů
a
Hispánců.
V
tomto
roce
sestavila
komise
jmenovaná
starostou
za
účelem
revize
systému
samosprávy
New
Yorku
nové
stanovy,
které
rozšiřují
městskou
radu
z
35
členů
na
51.
Během
roku
1991,
jakmile
bude
k
dispozici
sčítání
lidu
z
roku
1990,
přepracuje
speciální
výbor
hranice
okrsků
městské
rady.
Komise
pro
revizi
stanov
oznámila,
že
v
reakci
na
očekávání
Ministerstva
spravedlnosti
a
na
vlastní
závazek
komise
zvýšit
počet
menšinových
zástupců
budou
nové
hranice
okrsků
vytyčeny
tak,
aby
bylo
dosaženo
co
nejvyššího
počtu
jednobarevných
menšinových
okrsků.
Černoši
a
Hispánci
nyní
tvoří
až
38
%
obyvatel
města
a
v
radě
mají
jen
25
%
křesel.
Někteří
černí
představitelé
města
včetně
demokratického
kandidáta
na
starostu
Davida
Dinkinse
se
vyslovili
pro
rasově
založené
rozdělování
volebních
okrsků,
aby
černoši
a
Hispánci
získali
"plnohodnotnou
příležitost
ke
svému
zastoupení".
V
této
souvislosti
je
důležité
poznamenat,
že
několik
členů
stávající
newyorské
městské
rady
zastupuje
různorodé
okrsky,
které
obnášejí
početnou
populaci
černochů,
Hispánců
a
bělochů
nehispánského
původu
-
například
8.
okrsek
Carolyn
Maloneyové
na
severním
Manhattanu
a
v
jižním
Bronxu
a
25.
okrsek
Susan
Alterové
v
Brooklynu.
Pro
získání
míst
v
radě
musejí
tito
političtí
představitelé
naslouchat
všem
hlasům
ve
svém
okrsku
a
navrhnout
takovou
veřejnou
politiku,
která
by
byla
prospěšná
pro
všechny.
Často
zjišťují,
že
zásadním
problémem
není
rasa,
ale
spíš
bydlení,
prevence
zločinnosti
a
vzdělání.
Birmingham,
Alabama:
Neobvyklá
situace
v
Birminghamu
živě
ilustruje
rozvratné
důsledky
vytyčování
zaručených
okrsků
pro
etnické
menšiny.
V
Birminghamu,
kde
žije
57
%
černochů,
jsou
menšinou
běloši.
Skupina
bělochů,
která
trvá
na
tom,
že
je
chráněna
Zákonem
o
volebních
právech,
vyvolala
v
roce
1987
federální
soudní
řízení,
v
němž
požadovala,
aby
město
zrušilo
celkové
volby
do
devítičlenné
městské
rady
a
vytvořilo
devět
volebních
okrsků
včetně
čtyř
zaručených
bělošských
okrsků.
Tato
skupina
bělochů
tvrdila,
že
běloši
nejsou
zastoupeni
plně
a
spravedlivě,
protože
v
celoměstských
volbách
mohou
vyhrát
jen
ti
černí
nebo
bílí
kandidáti,
kteří
prosazují
"zájmy
černochů".
Žádný
federální
soud
nerozhodl,
že
Zákon
o
volebních
právech
chrání
bělošskou
menšinu,
avšak
v
červnu
schválilo
Ministerstvo
spravedlnosti
volební
mapu
pro
Birmingham,
která
vymezuje
tři
okrsky
s
bělošskou
většinou
a
šest
okrsků
s
černošskou
většinou.
Richard
Arrington,
černošský
starosta
Birminghamu,
nad
jejími
důsledky
lomí
rukama.
"V
minulosti
museli
lidé,
kteří
chtěli
kandidovat,
mírnit
své
názory,
protože
si
nemohli
dovolit
urazit
černochy
ani
bělochy,"
řekl.
"Když
teď
přijdete
do
nějakého
okrsku,
patrně
tam
najdete
kandidáty,
kteří
mají
na
rasové
otázky
mnohem
extrémnější
názory,
ať
už
jsou
to
běloši,
nebo
černoši."
Před
dvěma
sty
lety
varovali
kritici
nové
Ústavy
Spojených
států
před
tím,
že
jsou
volební
okrsky
pro
volby
do
Kongresu
příliš
velké
a
zahrnují
příliš
mnoho
rozdílných
ekonomických
zájmů.
Drobného
zemědělce
a
obchodníka
v
přístavu
nemůže
zastupovat
stejný
mluvčí,
říkali.
James
Madison
však
tento
argument
v
jednom
z
nejoslavovanějších
politických
pojednání,
které
kdy
bylo
napsáno,
v
Listě
federalistů
č.
10,
vyvrátil.
Madison
objasnil,
že
povinností
zástupce
není
hovořit
za
úzké
zájmy
jedné
skupiny,
ale
za
všeobecné
blaho.
Rozsáhlé,
různorodé
volební
okrsky
podpoří
dobrou
vládu,
řekl
Madison,
jelikož
jejich
zástupci
budou
nuceni,
aby
sloužili
zájmům
všech
svých
voličů
a
nikomu
nepodlézali.
Madisonova
ušlechtilá
a
jednotící
vize
zástupců
lidu
by
nás
mohla
vést
i
nadále.
Dokud
budeme
věřit,
že
všichni
Američané,
ať
už
jsou
jakékoli
rasy
a
etnického
původu,
mají
společné
zájmy
a
mohou
spolu
žít
a
spolupracovat,
měla
by
naše
politická
mapa
odrážet
tuto
naši
víru.
Rasově
založené
rozdělování
volebních
okrsků
-
vytváření
oddělených
černošských
a
bělošských
okrsků
-
znamená,
že
jsme
upustili
od
oné
víry
ve
svou
schopnost
žít
spolu
a
vládnout
si
společně
jako
jednomu
lidu.
Autorka
článku
p.
McCaugheyová
je
odbornicí
na
Ústavu
ve
Středisku
pro
studium
prezidentského
úřadu
v
New
Yorku.