Fotografie
Soichira
Hondy
nyní
visí
vedle
fotografie
Henryho
Forda
v
Americké
automobilové
síni
slávy
a
zábavnou
hru
"Riskuj"
brzy
bude
vlastnit
společnost
Sony.
Ale
bez
ohledu
na
to,
jak
moc
se
nám
Japonsko
dostává
pod
kůži,
pořád
ještě
máme
maminku
a
jablkový
koláč.
Když
o
tom
tak
přemýšlím,
možná
máme
už
jenom
maminku.
Japonské
jablko
s
názvem
Fuji
se
totiž
začíná
objevovat
v
ovocných
sadech
podobně
jako
předtím
Honda
na
amerických
silnicích.
Do
roku
1995
se
bude
vysazovat
více
než
jakékoli
jiné
jabloně,
jak
uvádí
nedávný
výzkum
šesti
specialistů
na
pěstování
jablek,
provedený
zahradnickým
odborníkem
Robertem
Nortonem
z
Washingtonské
státní
univerzity.
Někteří
ovocnářští
proroci
říkají,
že
by
odrůda
Fuji
jednoho
dne
mohla
srazit
Červený
Delicious
z
nejvyšší
pozice
mezi
americkými
jablky.
Ale
rozhodně
se
tam
nevyšplhá
díky
vzhledu.
Ve
srovnání
s
odrůdou
Červený
Delicious,
typickým
příkladem
fyzické
krásy
jablka,
rozhodně
není
odrůda
Fuji
tak
elegantní
-
celkově
je
menší,
má
méně
dokonalý
tvar
a
má
nazelenalou
barvu
s
červeným
odstínem.
Podle
amerických
pěstitelů
bychom
stále
byli
v
ráji,
kdyby
had
nabídl
Evě
toto
jablko.
Ale
jak
je
sladké.
Obsahuje
víc
cukru
"než
kterékoli
jiné
jablko,
jaké
jsme
kdy
testovali",
říká
Duane
Greene,
pomolog,
neboli
odborník
na
jablka,
z
Massachusettské
univerzity.
Má
dlouhou
skladovatelnost
a
"nešálí
lidi",
tvrdí
Grady
Auvil,
pěstitel
z
Oronda
ve
státě
Washington,
který
jabloně
Fuji
vysazuje
a
šíří
jejich
dobré
jméno.
"Zvenku
nevypadají
nijak
pěkně,
zato
uvnitř
jsou
chutná."
Auvil,
v
83
letech
stále
ostrý
jako
břitva,
za
posledních
65
let
očesal
a
vyexpedoval
miliony
tun
jablek.
Je
známý
jako
otec
americké
odrůdy
Granny
Smith,
naprosto
odlišného
jablka,
o
němž
kdysi
panoval
rozšířený
názor,
že
se
nikdy
neuchytí.
Uchytilo
se
a
otřáslo
zavedeným
obchodem
s
jablky
až
ke
kořenům.
Teď
se
zdá,
že
se
blíží
ještě
radikálnější
změny,
jelikož
velký
starý
otec
amerických
jablek
hraje
roli
Rozsévače
Hiroshiho
jablečných
semen.
"Z
Fuji
bude
jednička
a
nahradí
Červený
Delicious,"
říká.
Nadvláda
odrůdy
Delicious
ale
neskončí
brzy.
Nové
jabloně
rostou
pomalu
a
Červený
Delicious
je
téměř
tak
uctívaný
jako
naše
maminky.
Má
vlastenecké
kořeny
-
první
jabloně
byly
vysazeny
v
roce
1872
v
sadu
poblíž
městečka
Peru
ve
státě
Iowa,
abychom
byli
přesní.
Více
než
50
let
bylo
jablkem
našich
srdcí.
A
dobrý
Delicious
skutečně
může
být
pravá
delikatesa.
Více
než
dvojnásobek
jablek
odrůdy
Červený
Delicious
se
pěstuje
jako
Zlatá
odrůda,
americké
jablko
č.
2.
Jenže
obchod
s
jablky
je
zralý
na
změnu.
"Červený
Delicious
se
pěstuje
v
nadbytečném
množství
a
jeho
cena
klesla
pod
výrobní
cenu,"
říká
Norton
z
Washingtonské
státní
univerzity.
Obavy
z
Alaru,
růstového
regulátoru,
po
němž
jsou
jablka
červenější
a
křupavější,
ale
možná
karcinogenní,
způsobily,
že
spotřebitelé
jsou,
co
se
týče
odrůdy
Delicious,
opatrní,
ačkoli
byla
postižena
méně
než
odrůda
McIntosh.
Přesycení
trhu
a
následné
nižší
ceny
spolu
se
strachem
z
rakoviny
byla
pro
pěstitele
pořádná
rána.
"Mnoho
pěstitelů
už
tady
za
pár
let
nebude,"
říká
Norton,
ačkoli
přestali
Alar
užívat.
Jedním
z
nich
možná
bude
William
Broderick,
pěstitel
ze
Sterlingu
ve
státě
Massachusetts.
"Jsou
nádherná,"
říká
a
smutně
si
prohlíží
velké
bedny
čerstvě
natrhaných
jablek
Červený
Delicious
hned
vedle
své
stodoly.
"Jenže
na
nich
budu
tratit
50 000
až
60 000
dolarů.
Letos
si
budu
muset
najít
ještě
jednu
práci,
abych
měl
vůbec
na
jídlo."
Kromě
mizerných
cen
ho
nedávno
postihlo
krupobití,
hordy
myší
ohlodávající
kůru
stromů,
houby
a
brouci.
V
nočních
můrách
pěstitelů
se
vrtí,
žvýká
a
skotačí
na
500
druhů
hmyzu
a
150
nemocí
včetně
nejrůznějších
larev,
roztočů,
plísní,
třásněnek,
černé
hniloby
a
krasce
tupohlavého.
A
i
když
je
pěstitel
přemůže,
mohou
včely
pronajaté
za
2 000
dolarů
odletět
do
sadů
vašeho
souseda,
namísto
aby
opylovaly
váš
vlastní,
říká
Broderick.
Ačkoli
se
pěstitelům
ne
vždycky
podaří
udržet
červy
daleko
od
jablek,
mohou
chránit
sami
sebe
před
cenovými
rozmary
nějaké
jedné
odrůdy
způsobené
rozšířením
škály
-
například
o
nedávno
dovezenou
odrůdu
Gala,
sladkou
odrůdu
původem
z
Nového
Zélandu,
o
odrůdu
Esopus
Spitzenburg,
údajně
oblíbené
jablko
Thomase
Jeffersona,
-
odrůdami
odolnými
proti
nemocem,
jako
je
Liberty.
"Už
jsem
vytrhal
hodně
Deliciousů"
a
narouboval
stromy
spoustou
nejrůznějších
odrůd,
říká
Steve
Wood,
pěstitel
z
West
Lebanonu
ve
státě
New
Hampshire,
který
se
nedávno
jednoho
mrazivě
štiplavého
podzimního
dne
procházel
po
svém
100akrovém
sadu
Poverty
Lane.
"Mám
70
druhů
jablek.
Tady
je
Waltana,"
zvolá
a
jedno
utrhne.
Kousne
si,
zašklebí
se
a
odhodí
je.
"To
je
ale
šmejd."
I
supermarkety
najíždějí
na
pestrost.
Nadále
nakupují
především
velká,
červená,
pěkně
vypadající
jablka
-
proto
jich
tolik
chutná
jako
by
pocházely
ze
zásob
sviště
amerického.
Jenže
čerstvé
zboží
se
počítá
za
víc
než
dřív
a
obchody
rozšiřují
prostory
v
regálech
pro
netradiční,
avšak
chutnější
a
obyčejně
i
cenově
výhodnější
jablka.
"Místo
prodeje
odrůdy
Delicious
za
39
centů
za
libru
bychom
možná
spíš
prodali
Fuji
za
79
centů
za
libru,"
říká
Chuck
Tryon,
ředitel
úseku
rychle
se
kazícího
zboží
společnosti
Super
Valu
Inc.,
minneapoliského
řetězce
supermarketů
a
distributora
potravin.
Fuji
je
výsledkem
přepečlivých
japonských
pomologických
inženýrů,
kteří
je
vypěstovali
před
50
lety
ve
státních
výzkumných
sadech.
Japonští
výzkumníci
vypěstovali
desítky
druhů
odrůdy
Fuji,
aby
vybrousili
její
barvu,
chuť
a
skladovatelnost.
Teď
se
ty
nejlepší
z
nich
dožívají
podobně
ctihodného
věku
jako
odrůdy
Granny,
zlatý
standard
skladovatelnosti
v
tomto
odvětví.
Z
hojnosti
moderních
jablek
vyčnívá
rekordní
historie
odrůdy
Fuji:
za
posledních
15
let
se
téměř
z
nuly
vyšplhala
na
50
%
japonského
trhu.
"Japonský
trh
s
jablky
je
výrazně
naladěný
na
vysokou
kvalitu,"
říká
David
Lane,
vědec
z
kanadského
zahradnického
výzkumného
centra
v
Summerlandu
v
Britské
Kolumbii,
takže
jablka
jsou
tam
spíše
delikatesou
než
velkou
potravinářskou
komoditou.
Americké
ministerstvo
zemědělství
odhaduje,
že
Američané
v
letošním
roce
snědí
asi
o
40
%
čerstvých
jablek
na
osobu
víc
než
Japonci.
Odrůda
Fuji
je
ve
Spojených
státech
stále
málo
rozšířená,
prodává
se
převážně
ve
specializovaných
obchodech
s
ovocem.
Avšak
v
Kalifornii,
uvádí
Craig
Ito,
pěstitel
jablek
Fuji,
"nastal
kult
jablek
Fuji.
Jakmile
jedno
sníte,
už
nechcete
žádné
jiné."
Pan
Auvil,
pěstitel
ze
státu
Washington,
říká,
že
by
Fuji
mohl
prodávat
tchajwanským
kupcům
za
40
dolarů
za
bednu,
kdyby
je
však
měl.
(Tchajwan
už
je
velkým
dovozcem
Fuji
i
z
jiných
zemí,
dodává.)
Jenže
svou
první
úrodu
sklidí
až
příští
rok.
"Očekávám,
že
dalších
10
až
15
let
bude
poptávka
po
odrůdě
Fuji
převyšovat
nabídku,"
dodává.
Mimochodem,
stávající
velkoobchodní
cena
za
washingtonský
Červený
Delicious
není
ani
10
dolarů
za
bednu.
Auvil
považuje
Fuji,
alespoň
částečně,
za
útok
na
zvrácenost
amerických
jablek
nabízených
v
supermarketech.
"Když
se
uchytily
prodejní
řetězce,
přerušila
se
vazba
mezi
pěstitelem
a
spotřebitelem.
V
kanceláři
sedí
nějaký
chlap
a
rozhoduje
o
tom,
co
budete
jíst."
Konec
konců,
do
50.
let
byl
dokonce
i
Červený
Delicious
solidní,
úchvatné
sousto.
A
pak,
když
je
pěstitelé
začali
pěstovat
spíš
kvůli
jeho
vzhledu
a
uspokojení
poptávky
supermarketových
řetězců
na
dlouhodobé
uskladnění,
Delicious
upadl.
Teď
jsou
ty
červené
věci
připomínající
jablka,
které
obchody
v
létě
prodávají,
výstavně
krásné,
ale
obvykle
nechutnají
nejlépe.
Přesto
si
zaslouží
respekt
-
jsou
téměř
rok
staré,
což
se
patrně
rovná
asi
106
rokům
člověka.
Ani
odrůda
Fuji
bezesporu
není
bez
poskvrnky.
Dozrává
později
než
většina
jablek
a
pěstovat
ji
ve
Spojených
státech
v
oblastech
se
sychravým
podzimem
může
být
ošidné.
Nepříliš
vzhledná
odrůda
Fuji
navíc
musí
soutěžit
se
stále
vybroušenější
odrůdou
Delicious.
Broderick,
pěstitel
z
Massachusetts,
říká,
že
"velký
šéf"
v
supermarketovém
řetězci
dokonce
jeho
jablka
Červený
Delicious
nedávno
odmítl,
protože
nebyla
navoskovaná
a
vyleštěná
do
bezvadného
lesku.
Ani
neaplikoval
hormony,
které
řada
pěstitelů
využívá
k
tomu,
aby
jejich
jablka
Delicious
déle
a
více
lahodila
oku.
Přesto
Auvil
zdůrazňuje,
že
jablka
Granny
získala
oblibu
i
bez
toho,
že
by
byla
velká
a
červená,
tak
proč
ne
i
Fuji?
Vidí
posun
v
amerických
hodnotách
-
alespoň
co
se
týče
jablek
-
směrem
k
většímu
důrazu
na
obsah
a
menšímu
důrazu
na
vzhled.
"Konečně
se
do
popředí
dostala
chuť,"
říká.
Nebo,
v
tomto
případě,
ohryzek.