Y.
J.
Parková
a
její
rodina
si
čtyři
roky
odtrhuje
od
úst,
aby
si
tu
mohli
koupit
malý
byt,
avšak
zjistili,
že
čím
víc
se
jejich
úspory
blíží
k
částce
40 000
dolarů,
kterou
původně
potřebovali,
tím
víc
cena
roste.
Aktuálně
v
tomto
měsíci
se
víc
než
zdvojnásobila.
33letá
žena
v
domácnosti,
jejíž
manžel
má
coby
odborný
asistent
na
katedře
ekonomie
skromný
plat,
nyní
šetří
víc
než
kdykoli
předtím.
"Jsem
odhodlaná
do
tří
let
koupit
byt,"
říká.
"O
ničem
jiném
nepřemýšlím
ani
nemluvím."
Pro
Parkovi
a
miliony
dalších
mladých
Korejců
se
vytoužený
sen
o
vlastním
bydlení
stal
krutou
iluzí.
Pro
vládu
je
to
velmi
citlivá
politická
otázka.
Loni
v
květnu
vydal
vládní
výbor
zprávu
o
rozsahu
a
příčinách
tohoto
problému.
Za
posledních
15
let,
jak
se
ve
zprávě
uvádí,
se
ceny
za
bydlení
zvýšily
téměř
pětkrát.
Zpráva
dává
vinu
spekulantům,
kteří
podle
ní
vyhnali
ceny
pozemků
na
devítinásobek.
Výbor
zjistil,
že
od
roku
1987
ceny
nemovitostí
stouply
téměř
o
50
%
ve
spekulační
panice
živené
ekonomickou
prosperitou,
olympijskými
hrami
v
Soulu
v
roce
1988
i
v
důsledku
toho,
že
vláda
přislíbila
rychlý
rozvoj
jihozápadu
Koreje.
Výsledkem
je
to,
že
lidé,
kteří
mají
dost
peněz
na
koupi
jakékoli
nemovitosti,
podstatně
navýšili
svůj
majetek.
A
ti,
kteří
nic
nemají,
mají
pramalé
vyhlídky
na
koupi
bydlení.
Ve
zprávě
se
uvádí,
že
v
roce
1987
čtvrtina
obyvatel
vlastnila
91
%
z
celkem
71 895
čtverečních
kilometrů
soukromých
pozemků
a
že
10
%
obyvatel
vlastnilo
65
%
pozemků
určených
k
bytové
výstavbě.
Vládní
Pozemkový
výbor
uvádí,
že
pouze
třetina
korejských
rodin
vlastní
byt
či
dům.
Nájmy
se
prudce
zvýšily
ruku
v
ruce
s
cenami
domů.
Bývalý
člen
národního
zákonodárného
shromáždění
Hong
Sa-Duk,
nyní
rozhlasový
komentátor,
uvádí,
že
tento
problém
je
pro
řadu
lidí
nesnesitelný.
"Obávám
se
protestů
veřejnosti,
nebude-li
tato
situace
napravena,"
dodává.
Za
poslední
tři
měsíce
se
skutečně
konalo
několik
demonstrací
před
kancelářskou
budovou,
v
níž
sídlí
Pozemkový
výbor
a
Národní
zákonodárné
shromáždění,
a
účastníci
žádali,
aby
vláda
zastavila
spekulace
s
nemovitostmi.
Administrativa
prezidenta
Roh
Tae
Wooa
sleduje
krizi
v
oblasti
nemovitostí
celý
rok,
přičemž
velkou
pozornost
věnuje
částečnému
přerozdělování
půdy.
Minulý
týden
vzala
vláda
do
zákonodárného
shromáždění
tři
návrhy
zákona.
Navrhovaná
legislativa
má
za
cíl
urovnat
některé
nerovnoprávnosti
ve
stávajícím
systému
vlastnictví
půdy.
Důležité
body
zákona
podle
toho,
jak
je
nyní
formulován,
znějí:
-
Omezení
počtu
nemovitostí,
které
může
vlastnit
jedna
rodina,
na
660
čtverečních
metrů
v
šesti
největších
městech
státu,
ovšem
v
malých
městech
a
na
venkově
je
rozsah
větší.
Vláda
bude
provinilce
trestat,
nebude
však
zabavovat
majetek.
-
Daň
mezi
3
%
a
6
%
z
nemovitostí,
které
přesáhnou
strop
stanovený
vládou.
-
Daně
mezi
15
%
a
50
%
ročně
z
"nadměrných"
zisků
z
opětovného
prodeje
nemovitosti
či
z
prodeje
nevyužitých
pozemků
vládě.
Vláda
vymezuje
nadměrné
zisky
jako
ty,
které
přesahují
průměr
z
jiných,
podobně
velkých
nemovitostí
v
dané
oblasti.
-
Doba
odkladu
plateb
od
dvou
do
pěti
let
předtím,
než
vstoupí
v
platnost
postihy
v
plném
rozsahu.
Administrativa
uvádí,
že
tato
opatření
zastaví
přebujelé
spekulace
s
nemovitostmi,
uvolní
více
půdy
pro
ambiciózní
vládní
program
na
bytovou
výstavbu,
v
jehož
rámci
se
mají
do
roku
1992
postavit
dva
miliony
bytů,
a
také
se
asi
zvýší
popularita
prezidenta
Roha.
Zákonodárci
opozice
a
další
lidé
volající
po
pomoci
jihokorejským
nájemcům
však
tvrdí,
že
navrhované
změny
nejdou
dostatečně
daleko
na
to,
aby
si
bydlení
mohli
koupit
i
obyčejní
lidé.
Někteří
požadují
snížení
limitu
na
velikost
domu,
jiní
trvají
na
podstatně
vyšších
daních
za
velké
domy
a
pozemky.
Koalice
občanů
za
ekonomickou
spravedlnost,
skupina
hájící
zájmy
veřejnosti,
která
vede
snahy
o
radikální
reformu,
vyžaduje
omezení
ohledně
vlastnění
půdy,
vysoké
daně
z
kapitálových
zisků
a
radikální
přepracování
systému
oceňování
hodnoty,
z
něhož
vycházejí
daně
z
nemovitostí.
Avšak
jiní,
například
majitelé
rozsáhlých
pozemků,
stavební
podnikatelé
v
oboru
nemovitostí
a
obchodníci,
uvádějí,
že
návrhy
vlády
nejsou
únosné.
Kritici
pod
vedením
Federace
korejských
průmyslových
odvětví
naléhají
na
vládu,
aby
zmírnila
navrhovaná
omezení
a
tresty.
Zástupci
vlády,
naléhající
na
reformu
trhu
s
nemovitostmi,
ignorují
tvrzení
obchodníků
a
dráždí
je
jejich
nátlak.
"Při
tom,
co
děláme,
nedochází
k
žádnému
porušování
kapitalistického
principu
soukromého
vlastnictví,"
říká
Lee
Kyu
Hwang,
ředitel
vládního
Pozemkového
výboru,
který
vytvořil
návrhy
zákona.
Dodává
však,
že
ústava
opravňuje
vládu
k
tomu,
aby
vzala
do
svých
rukou
určitou
kontrolu
s
cílem
omezit
nedostatek
půdy.
Půda
určená
k
bytové
výstavbě
čítá
přibližně
46,2
čtverečního
metru
na
osobu,
což
je
o
18
%
méně
než
na
Tchaj-wanu
a
jen
o
polovinu
méně
než
v
Japonsku.
Lee
Kyu
Hwang
odhaduje,
že
v
Jižní
Koreji
působí
asi
10 000
spekulantů
s
nemovitostmi.
Hlavním
viníkem,
uvádí,
jsou
velké
společnosti
a
obchodní
skupiny,
které
skupují
obrovské
množství
půdy
"nikoli
pro
potřeby
společnosti,
ale
pro
rozprodej
s
vysokým
ziskem".
Jeden
výzkumný
ústav
vypočítal,
že
až
67
%
půdy
vlastněné
nějakou
společností
patří
403
společnostem,
přičemž
jen
1,5
%
je
určeno
pro
jejich
provoz.
Vládní
Úřad
pro
dohled
nad
bankami
tento
měsíc
sdělil
národnímu
zákonodárnému
shromáždění,
že
v
prvním
pololetí
roku
1989
koupilo
30
největších
obchodních
skupin
nemovitosti
v
hodnotě
1,5
miliardy
dolarů.
Ministerstvo
financí
proto
navrhlo
řadu
opatření,
která
by
omezila
investice
společností
do
nemovitostí
ještě
přísněji
než
omezení
zaměřená
na
jednotlivce.
Na
základě
těchto
opatření
by
finanční
instituce
nesměly
vlastnit
víc
nemovitostí,
než
kolik
jich
potřebují
pro
svůj
provoz.
Banky,
investiční
a
úvěrové
společnosti
by
měly
povoleno
vlastnit
půdu
rovnající
se
50
%
jejich
kapitálu,
přičemž
nyní
je
tento
poměr
75
%.
Maximální
možné
vlastnictví
nemovitostí
u
pojišťovacích
společností
by
bylo
omezeno
na
10
%
celkové
hodnoty
aktiv,
což
by
bylo
snížení
oproti
současným
15
%.
Ale
paní
Parková
tvrdí,
že
i
kdyby
se
díky
této
politice
podařilo
zpomalit
nebo
zastavit
spekulace,
ceny
za
byty
by
stejně
asi
nešly
dolů.
Přinejlepším,
říká
si,
porostou
pomaleji
-
snad
pomaleji
než
příjem
její
rodiny.