wsj0761.cz

Y. J. Parková a její rodina si čtyři roky odtrhuje od úst, aby si tu mohli koupit malý byt, avšak zjistili, že čím víc se jejich úspory blíží k částce 40 000 dolarů, kterou původně potřebovali, tím víc cena roste. Aktuálně v tomto měsíci se víc než zdvojnásobila. 33letá žena v domácnosti, jejíž manžel má coby odborný asistent na katedře ekonomie skromný plat, nyní šetří víc než kdykoli předtím. "Jsem odhodlaná do tří let koupit byt," říká. "O ničem jiném nepřemýšlím ani nemluvím." Pro Parkovi a miliony dalších mladých Korejců se vytoužený sen o vlastním bydlení stal krutou iluzí. Pro vládu je to velmi citlivá politická otázka. Loni v květnu vydal vládní výbor zprávu o rozsahu a příčinách tohoto problému. Za posledních 15 let, jak se ve zprávě uvádí, se ceny za bydlení zvýšily téměř pětkrát. Zpráva dává vinu spekulantům, kteří podle ní vyhnali ceny pozemků na devítinásobek. Výbor zjistil, že od roku 1987 ceny nemovitostí stouply téměř o 50 % ve spekulační panice živené ekonomickou prosperitou, olympijskými hrami v Soulu v roce 1988 i v důsledku toho, že vláda přislíbila rychlý rozvoj jihozápadu Koreje. Výsledkem je to, že lidé, kteří mají dost peněz na koupi jakékoli nemovitosti, podstatně navýšili svůj majetek. A ti, kteří nic nemají, mají pramalé vyhlídky na koupi bydlení. Ve zprávě se uvádí, že v roce 1987 čtvrtina obyvatel vlastnila 91 % z celkem 71 895 čtverečních kilometrů soukromých pozemků a že 10 % obyvatel vlastnilo 65 % pozemků určených k bytové výstavbě. Vládní Pozemkový výbor uvádí, že pouze třetina korejských rodin vlastní byt či dům. Nájmy se prudce zvýšily ruku v ruce s cenami domů. Bývalý člen národního zákonodárného shromáždění Hong Sa-Duk, nyní rozhlasový komentátor, uvádí, že tento problém je pro řadu lidí nesnesitelný. "Obávám se protestů veřejnosti, nebude-li tato situace napravena," dodává. Za poslední tři měsíce se skutečně konalo několik demonstrací před kancelářskou budovou, v níž sídlí Pozemkový výbor a Národní zákonodárné shromáždění, a účastníci žádali, aby vláda zastavila spekulace s nemovitostmi. Administrativa prezidenta Roh Tae Wooa sleduje krizi v oblasti nemovitostí celý rok, přičemž velkou pozornost věnuje částečnému přerozdělování půdy. Minulý týden vzala vláda do zákonodárného shromáždění tři návrhy zákona. Navrhovaná legislativa má za cíl urovnat některé nerovnoprávnosti ve stávajícím systému vlastnictví půdy. Důležité body zákona podle toho, jak je nyní formulován, znějí: - Omezení počtu nemovitostí, které může vlastnit jedna rodina, na 660 čtverečních metrů v šesti největších městech státu, ovšem v malých městech a na venkově je rozsah větší. Vláda bude provinilce trestat, nebude však zabavovat majetek. - Daň mezi 3 % a 6 % z nemovitostí, které přesáhnou strop stanovený vládou. - Daně mezi 15 % a 50 % ročně z "nadměrných" zisků z opětovného prodeje nemovitosti či z prodeje nevyužitých pozemků vládě. Vláda vymezuje nadměrné zisky jako ty, které přesahují průměr z jiných, podobně velkých nemovitostí v dané oblasti. - Doba odkladu plateb od dvou do pěti let předtím, než vstoupí v platnost postihy v plném rozsahu. Administrativa uvádí, že tato opatření zastaví přebujelé spekulace s nemovitostmi, uvolní více půdy pro ambiciózní vládní program na bytovou výstavbu, v jehož rámci se mají do roku 1992 postavit dva miliony bytů, a také se asi zvýší popularita prezidenta Roha. Zákonodárci opozice a další lidé volající po pomoci jihokorejským nájemcům však tvrdí, že navrhované změny nejdou dostatečně daleko na to, aby si bydlení mohli koupit i obyčejní lidé. Někteří požadují snížení limitu na velikost domu, jiní trvají na podstatně vyšších daních za velké domy a pozemky. Koalice občanů za ekonomickou spravedlnost, skupina hájící zájmy veřejnosti, která vede snahy o radikální reformu, vyžaduje omezení ohledně vlastnění půdy, vysoké daně z kapitálových zisků a radikální přepracování systému oceňování hodnoty, z něhož vycházejí daně z nemovitostí. Avšak jiní, například majitelé rozsáhlých pozemků, stavební podnikatelé v oboru nemovitostí a obchodníci, uvádějí, že návrhy vlády nejsou únosné. Kritici pod vedením Federace korejských průmyslových odvětví naléhají na vládu, aby zmírnila navrhovaná omezení a tresty. Zástupci vlády, naléhající na reformu trhu s nemovitostmi, ignorují tvrzení obchodníků a dráždí je jejich nátlak. "Při tom, co děláme, nedochází k žádnému porušování kapitalistického principu soukromého vlastnictví," říká Lee Kyu Hwang, ředitel vládního Pozemkového výboru, který vytvořil návrhy zákona. Dodává však, že ústava opravňuje vládu k tomu, aby vzala do svých rukou určitou kontrolu s cílem omezit nedostatek půdy. Půda určená k bytové výstavbě čítá přibližně 46,2 čtverečního metru na osobu, což je o 18 % méně než na Tchaj-wanu a jen o polovinu méně než v Japonsku. Lee Kyu Hwang odhaduje, že v Jižní Koreji působí asi 10 000 spekulantů s nemovitostmi. Hlavním viníkem, uvádí, jsou velké společnosti a obchodní skupiny, které skupují obrovské množství půdy "nikoli pro potřeby společnosti, ale pro rozprodej s vysokým ziskem". Jeden výzkumný ústav vypočítal, že až 67 % půdy vlastněné nějakou společností patří 403 společnostem, přičemž jen 1,5 % je určeno pro jejich provoz. Vládní Úřad pro dohled nad bankami tento měsíc sdělil národnímu zákonodárnému shromáždění, že v prvním pololetí roku 1989 koupilo 30 největších obchodních skupin nemovitosti v hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Ministerstvo financí proto navrhlo řadu opatření, která by omezila investice společností do nemovitostí ještě přísněji než omezení zaměřená na jednotlivce. Na základě těchto opatření by finanční instituce nesměly vlastnit víc nemovitostí, než kolik jich potřebují pro svůj provoz. Banky, investiční a úvěrové společnosti by měly povoleno vlastnit půdu rovnající se 50 % jejich kapitálu, přičemž nyní je tento poměr 75 %. Maximální možné vlastnictví nemovitostí u pojišťovacích společností by bylo omezeno na 10 % celkové hodnoty aktiv, což by bylo snížení oproti současným 15 %. Ale paní Parková tvrdí, že i kdyby se díky této politice podařilo zpomalit nebo zastavit spekulace, ceny za byty by stejně asi nešly dolů. Přinejlepším, říká si, porostou pomaleji - snad pomaleji než příjem její rodiny.