Vzdělanci
v
oblasti
obrany
léta
naříkali,
že
Pentagon
nemůže
určovat
priority,
protože
nemá
žádnou
strategii.
Nový
ministr
obrany
Richard
Cheney
v
dubnu
potvrdil,
že
"v
ideálním
světě
by
existoval
pěkný,
jasný,
organizovaný
postup.
Vytvořila
by
se
strategie
a
potom
by
se
na
ni
přistoupilo
a
vytvořil
se
rozpočet.
V
praxi
to
tak
nefunguje".
Zvážíme-li,
že
pětiletý
obranný
plán
stojí
více
než
1,6
biliónu
dolarů,
pak
už
je
na
čase,
abychom
vytvořili
strategii,
která
bude
ve
Washingtonu
fungovat.
To
se
nestane,
dokud
stratégové
neopustí
své
vzdušné
zámky
a
nenaučí
se
pracovat
ve
skutečném
světě
omezených
rozpočtů
a
nejisté
budoucnosti.
Za
těchto
okolností
předtím,
než
definitivně
sestavíme
rozpočet
potřebný
na
vytvoření
a
udržení
ozbrojených
sil,
určíme
státní
cíle
i
to,
co
ohrožuje
jejich
dosažení,
vytvoříme
strategii
na
odvrácení
těchto
hrozeb
a
stanovíme
síly,
které
jsou
potřeba
na
uskutečnění
strategie.
Tyto
postupy
polykají
milióny
hodin
práce
a
produkují
tuny
papíru
a
jejich
konečný
výsledek
-
pětiletý
obranný
plán
-
každý
rok
rychle
vyšumí.
Graf
nalevo
ukazuje,
jak
to
probíhá
(viz
doprovodná
ilustrace
-
list
Wall
Street
Journal
z
30.
října
1989).
Porovnejte
posledních
osm
pětiletých
plánů
se
současnými
vyhrazenými
částkami.
Stratégové
z
Pentagonu
vytvářejí
rozpočty,
které
jednoduše
nemohou
být
splněny,
protože
počítají
s
tím,
že
obranná
strategie
závisí
jen
na
cílech
a
hrozbách.
Strategie
však
spočívá
v
možnostech,
nikoli
v
nadějích
a
snech.
Tím,
že
opomíjejí
náklady,
se
američtí
stratégové
zbavují
odpovědnosti
za
obtížná
rozhodnutí.
To
vkládá
skutečná
strategická
rozhodnutí
do
rukou
jiných:
rýžovačů
peněz,
lidí,
kteří
připravují
rozpočet,
a
těch,
kdo
porcují
medvěda.
Tito
lidé
mají
odlišné
zájmy.
A
následkem
toho
-
jak
napovídá
nedávné
hlasování
sněmovny
pro
zrušení
ukončení
Cheneyho
programu
-
se
skutečným
cílem
obranné
"strategie"
stává
udržení
pracovních
míst.
Jak
můžeme
tuto
situaci
zvrátit?
Reforma
začíná
v
Pentagonu.
Na
začátku
plánovacího
procesu
by
stratégové
měli
vzít
v
úvahu
dopad
nejistot
v
rozpočtu.
Měli
by
prozkoumat,
jak
by
obranný
program
změnila
škála
rozpočtových
scénářů
od
optimistického
po
pesimistický.
Poté
by
měli
stanovit
priority
tím,
že
při
postupu
od
vyšších
k
nižším
rozpočtům
označí
nejméně
bolestivé
škrty
programu.
Také
by
měli
určit
nejlepší
způsoby
přidávání
programů
pro
případ,
že
by
rozpočet
dosáhl
vyšších
úrovní.
Tento
druh
analýzy
mimořádných
událostí
je
běžný
ve
válečném
i
obchodním
plánování.
Není
důvod,
proč
by
se
nemohl
použít
v
plánování
obranném.
K
zavedení
této
myšlenky
do
praxe
jsou
nezbytné
dva
kroky.
Krok
1
zprůhledňuje
účetnictví.
Náš
pětiletý
plán
obsahuje
tři
účetní
nástroje
-
záporné
peníze,
zvláštní
správní
rezervy
a
optimistické
odhady
inflace
-,
které
zmírňují
výdaje,
jež
si
Pentagon
vyčlenil,
o
téměř
100
miliard
dolarů.
Koncepce
záporných
peněz
byla
vymyšlena
v
roce
1988
proto,
aby
pětiletý
obranný
plán
pro
roky
1990-1994
vyhověl
číslům
v
konečném
rozpočtovém
návrhu
prezidenta
Reagana
pro
Kongres.
Tento
plán
překročil
čísla
obsažená
v
jeho
rozpočtové
zprávě
o
45
miliard
dolarů.
Aby
se
účty
vyrovnaly,
jak
požaduje
zákon,
někdo
vynalezl
novou
rozpočtovou
linku,
která
prostě
odečetla
45
miliard
dolarů.
V
Pentagonu
je
známa
jako
"záporný
řez".
Pentagon
tvrdí,
že
záporný
řez
je
konečný
výsledek
22
miliard
dolarů
v
dosud
neurčených
omezeních
zásobování
vládních
orgánů
a
podniků,
která
hodlá
získat
v
příštích
letech,
a
23
miliard
ve
"zvláštní"
správní
rezervě,
která
se
vztahuje
na
blíže
neurčené
programy,
jež
se
uskuteční
v
budoucnu.
Plán
z
roku
1990
také
počítá
s
tím,
že
do
roku
1994
se
inflace
sníží
na
1,7
%.
Většina
prognostiků,
včetně
těch
v
rozpočtové
kanceláři
Kongresu,
se
domnívá,
že
inflace
v
každém
z
oněch
pěti
roků
přesáhne
4
%.
Při
této
míře
je
obranný
plán
podhodnocen
o
48
miliard
dolarů.
Když
se
přičtou
záporné
peníze
a
s
použitím
pravděpodobnějšího
odhadu
inflace
se
přepočítá
zbývající
část
programu,
vyjdou
nám
náklady
na
základní
program
mezi
lety
1990
a
1994
ve
výši
1,7
bilionu
dolarů.
Krok
2
zkoumá,
jak
by
čtyři
postupně
se
snižující
rozpočtové
scénáře
změnily
základní
program
a
jak
by
tyto
změny
ovlivnily
naši
národní
bezpečnost.
Graf
napravo
(předpokládající
4%
míru
inflace)
dává
tyto
scénáře
do
souvislosti
se
současnými
přidělenými
částkami
(viz
doprovodná
ilustrace
-
list
Wall
Street
Journal
z
30.
října
1989).
Povšimněte
si,
že
základní
program
předpokládá
ostré
zvýšení
budoucích
přidělených
částek.
Krok
2
může
odpovědět
na
otázku:
Co
se
stane,
pokud
k
těmto
zvýšením
nedojde?
Scénář
1,
známý
jako
"Stálé
zmrazení
dolaru",
odškodňuje
Pentagon
jen
za
inflaci
-
ročně
se
zvyšuje
o
4
%.
Tento
scénář
od
roku
1985
představuje
přibližné
stanovisko
amerického
Senátu
a
snižuje
základní
program
mezi
lety
1990
a
1994
o
106
miliard
dolarů.
Scénář
3,
"Momentální
zmrazení
dolaru",
představuje
již
zhruba
čtyři
roky
přibližné
stanovisko
Sněmovny
reprezentantů.
Zmrazuje
rozpočet
na
jeho
momentální
úrovni
a
nutí
Pentagon
neutralizovat
dopady
inflace
až
do
roku
1994.
Snižuje
základní
program
o
229
miliard
dolarů.
Scénář
2
se
dotýká
nedávných
kompromisů
mezi
sněmovnou
a
senátem
a
tím,
že
zvyšuje
rozpočet
o
2
%
ročně,
zmenšuje
rozdíl
mezi
scénářem
1
a
3.
Základní
program
omezuje
o
169
miliard
dolarů.
Konečně
scénář
4
snižuje
rozpočet
o
2
%
ročně
po
příštích
pět
let
-
celkové
snížení
je
287
miliard
dolarů.
To
může
být
vnímáno
jako
pesimistická
předpověď,
která
je
možná
podporována
ochranným
dopadem
Grammova-Rudmanova
zákona
o
snižování
deficitu,
případně
uvolněním
napjatých
vztahů
se
Sovětským
svazem.
Strategičtí
plánovači
sboru
náčelníků
štábu
by
pro
každý
scénář
vytvořili
nejefektivnější
obranný
program,
který
by
maximalizoval
přednosti
a
minimalizoval
slabiny.
Své
snahy
by
završili
vytvořením
zevrubného
celkového
hodnocení
každého
plánu
-
včetně
zformulovaných
předpokladů,
analýzy
slabostí
a
omezení,
vlivu
na
národní
bezpečnost
a
nejlepší
strategie,
jak
pracovat
v
rámci
těchto
omezení.
Tím,
že
by
stratégové
byli
nuceni
učinit
těžká
rozhodnutí,
by
toto
cvičení
odhalilo
skutečné
náklady
každého
programu.
Pokud
by
se
například
rozhodli
ponechat
si
bombardér
B-2
Stealth,
museli
by
s
přesunem
k
nižším
úrovním
rozpočtu
obětovat
stále
více
jiných
programů
-
jako
třeba
přepravní
bitevní
uskupení
nebo
armádní
divize.
Na
základě
zjištění,
kdy
náklady
na
bombardér
B-2
začaly
být
přemrštěné,
by
se
těmito
kompromisy
rozvíjely
priority.
Někoho
může
lákat
argumentace,
že
myšlenka
strategického
posudku
pouze
oživí
neblaze
proslulá
koncepce
rozpočtování
s
nulovou
bází
(ZBB)
Carterovy
vlády.
Na
koncepci
ZBB
se
však
neúčastnili
stratégové
sboru
náčelníků
štábu,
takže
se
omezila
na
pouhé
účetní
cvičení
řízené
rozpočtovou
politikou.
Postupy
ZBB
byly
v
každém
případě
tak
těžkopádné,
že
každého,
kdo
se
do
nich
zapojil,
rozdrtila
hromada
nedůležitých
drobností.
Strategické
přezkoumání
je
od
základu
jiné.
Vedl
by
jej
sbor
náčelníků
podle
jednoduchých
pravidel:
pro
každý
rozpočtový
scénář
vytvořit
nejlepší
možnou
sílu
a
dodat
ministerstvu
obrany
zevrubné
celkové
zhodnocení,
jak
může
být
tato
síla
použita
k
dosažení
zájmů
Spojených
států.
Může
vzniknout
obava,
že
pouhé
přemýšlení
o
nižších
rozpočtech
zraní
národní
bezpečnost,
protože
to
nezodpovědnému
Kongresu
otevře
dveře
k
oportunistickému
snižování
rozpočtu.
Tento
argument
se
v
atmosféře
hazardu
a
nedůvěry,
prostupující
Pentagonem
a
Kongresem,
hodí
a
naneštěstí
je
na
něm
něco
pravdy.
Nakonec
však
musí
být
odmítnut
z
logických
i
morálních
důvodů.
Tvrdit,
že
Pentagon
by
měl
jednat
nezodpovědně,
protože
kdyby
jednal
zodpovědně,
vyprovokoval
by
k
nezodpovědnému
jednání
Kongres,
vede
k
závěru,
že
Pentagon
by
ve
státním
zájmu
musel
úmyslně
zveličovat
své
potřeby,
což
jinými
slovy
znamená,
že
je
oprávněn
páchat
zločin
-
lhát
Kongresu
-,
protože
je
to
morálně
lepší.
Strategie
není
hrou
mezi
Pentagonem
a
Kongresem,
je
to
umění
možnosti
ve
světě,
kde
nás
okolnosti
nutí
volit
mezi
možnostmi
nepříjemnými
a
nedokonalými.
Pokud
chceme
smysluplné
priority,
pak
dříve
než
přijmeme
závazky,
musíme
pochopit
kompromisy,
které
s
sebou
nesou.
Strategie
není
oddělenou
událostí
v
idealizované
posloupnosti
samostatných
jednotlivostí,
je
to
způsob
myšlení,
který
vyvažuje
hrozby
našim
zájmům
způsobem
slučitelným
s
našimi
finančními,
kulturními
a
materiálními
hranicemi.
Spinney
je
stálým
úředníkem
Pentagonu.
Toto
je
zestručněná
verze
pojednání,
které
vyjde
v
lednovém
čísle
Sborníku
Námořního
institutu.
Vyslovené
názory
nevyjadřují
oficiální
politiku
ministerstva
obrany.