Ministr
zahraničních
věcí
Baker,
jak
jsme
se
dočetli,
se
rozhodl
zmařit
řeč,
kterou
se
na
studentském
kolokviu,
Národní
akademické
konferenci
o
bezpečnosti,
chystal
přednést
Robert
Gates,
zástupce
poradce
pro
národní
bezpečnost
a
odborník
na
Sovětský
svaz.
Stále
přemýšlíme,
copak
asi
chtěl
pan
Gates
říci.
Třeba
mohl
citovat
to,
že
Gorbačov
potřebuje
"stabilní
měnu,
volné
a
konkurenční
trhy,
soukromé
vlastnictví
a
reálné
ceny"
a
další
nereálné
reformy.
Třeba
by
se
byl
dožadoval
"decentralizovaného
politického
a
ekonomického
systému"
bez
vládnoucí
komunistické
strany.
Nebo
politických
opatření
"ke
zmírnění
rozhořčení
a
požadavků
sovětských
etnických
menšin
a
republik".
Vždyť
Bob
Gates
mohl
dokonce
říct:
"Sovětské
problémy
se
nedají
vyřešit
ani
ze
zahraničí,
prostřednictvím
štědrých
úvěrů
ze
západu."
Kdyby
byl
Gates
směl
tyto
věci
vyslovit,
poslouchali
bychom
nyní
o
"konfliktu"
a
"zmatku"
v
zahraniční
politice.
Padaly
by
uštěpačné
narážky,
že
část
vlády
doufá,
že
Gorbačov
selže,
jako
když
podobné
názory
vyjádřil
viceprezident
Quayle.
Je
však
v
pořádku,
aby
přesně
takové
věci
říkal
sám
ministr
Baker.
A
on
je
opravdu
řekl,
výše
uvedené
citáty
jsou
z
jeho
řeči
před
dvěma
týdny.
Pokud
víme,
mezi
pány
Bakerem,
Quaylem
a
tím
Gatesem,
o
kterém
jsme
četli,
či
dokonce
prezidentem
Bushem,
není
žádný
nesoulad.
Všichni
chápou
základní
věc:
Z
toho,
co
USA
mohou
udělat,
nebude
mít
nic
velký
vliv
na
to,
zda
Gorbačov
uspěje
s
perestrojkou.
Gates
by
snad
více
než
Baker
zdůraznil
množství
překážek,
které
sovětský
vůdce
musí
překonat,
má-li
uspět.
Ale
všichni
souhlasí,
že
Gorbačovovy
problémy
pramení
ze
selhání
jeho
vlastního
systému.
Mohou
být
vyřešeny
pouze
změnou
tohoto
systému,
ne
vléváním
západních
peněz
do
něj.
Členství
v
dohodě
GATT
nebude
mít
význam
pro
horníky
v
Donbasu,
kterým
chybí
mýdlo,
stejně
jako
smlouva
START
nebude
jakkoli
měnit
situaci
pro
ukrajinské
nacionalisty.
Na
druhé
straně,
pokud
Gorbačov
uvolňuje
sevření
svého
impéria,
každý,
koho
jsme
slyšeli,
souhlasí,
že
USA
mohou
mít
užitek
z
toho,
když
si
ho
zavážou.
Pokud
lze
uzavřít
smlouvu,
která
odtrhne
Ortegovy
přívržence
od
Moskvy,
proč
ne?
Od
kontroly
nukleárního
zbrojení
neočekáváme
mnoho
dobrého,
ale
rozhovory
o
konvenčních
zbraních
by
mohly
demilitarizovat
východní
Evropu.
V
tom
všem
si
nic
ani
v
nejmenším
neodporuje
a
bylo
by
pěkné
si
myslet,
že
Washington
může
snést
rozumně
sofistikovaný
a
komplexní
pohled.
Přesto
se
zdá,
že
se
mnohé
z
politické
kultury
zaměřuje
na
kritiku
Bushovy
vlády
za
nulovou
"pomoc"
Gorbačovovi.
Takže
pokaždé,
když
Bushův
úředník
vznese
pochyby
o
Gorbačovovi,
komunita
ve
Washingtonu
zvolá
"studená
válka"
a
"bojácnost"
a
urychleně
je
předveden
mluvčí
vlády,
aby
odpověděl,
že
"Bush
chce,
aby
perestrojka
uspěla".
Baker
se
jeví
zvláště
náchylný
k
washingtonské
nemoci
známé
jako
strachitida.
Mezi
jejími
symptomy
jsou
studený
pot
při
zvuku
diskuze,
vlhké
ruce
tváří
v
tvář
kritice
z
Kongresu
a
upadání
do
mdlob,
když
někdo
napíše
slovo
"kontroverzní".
Jak
řekl
jeden
nejmenovaný
úředník
evidentně
v
pozdním
stádiu
nemoci
Timesům:
"Baker
jenom
cítil,
že
v
textu
jsou
nějaké
řádky,
které
by
mohly
být
nesprávně
interpretovány
a
kterých
by
se
mohl
chopit
tisk."
Stručně
řečeno,
problém
není
nesoulad
uvnitř
vlády,
ale
zaujetí
myšlenkou,
že
by
perestrojka
mohla
selhat
a
její
političtí
oponenti
by
se
zeptali:
"Kdo
může
za
to,
že
jsme
ztratili
Gorbačova?"
Baker
se
možná
chce
vyhnout
kritice
vůdce
senátní
většiny
George
Mitchella,
ale
jako
ministr
zahraničních
věcí
má
za
publikum
celý
svobodný
svět,
nejenom
Kongres.
V
každém
případě
pravděpodobně
shledá,
že
čím
více
bude
umlčovat
své
kolegy,
tím
více
informací
bude
prosakovat
po
celém
Washingtonu,
což
je
lekce,
kterou
kdysi
dostal
Henry
Kissinger.
Poučné
může
být,
když
necháme
úředníky
vyjadřovat
jejich
vlastní
nuance.
Připomínáme,
že
ministr
obrany
Cheney
včera
v
Římě
řekl,
že
evropská
euforie
z
Gorbačova
začíná
být
mírněna
rozpoznáním
"závažnosti
problémů,
které
se
snaží
řešit".
Je
v
zájmu
Západu,
aby
Gorbačov
uspěl.
Všechno
je
proti
němu,
jak
by
vám
sám
bezpochyby
řekl.
Konečný
výsledek
závisí
na
tom,
co
udělá
on,
ne
na
tom,
co
uděláme
my.
I
když
tisk
už
je
připraven
je
popadnout
a
dezinterpretovat,
nejsou
tyto
myšlenky
příliš
složité.
Jistě
je
ve
vládě
někdo,
možná
Bob
Gates,
kdo
by
je
dokázal
vysvětlit
i
vysokoškolským
studentům,
nebo
dokonce
dětem
školou
povinným.