wsj0409.cz

Část seriálu] Tom Panelli měl velmi dobrý důvod k tomu, aby nepoužíval veslovací stroj za 300 dolarů, který koupil před třemi lety. "Snědl jsem zkažený sendvič s tuňákem, dostal jsem otravu jídlem a musel jsem dostat injekci do ramene," tvrdí, a bolelo to tak, že se veslovat prostě nedalo. Bolest, přiznává, polevila asi týden po injekci. Ale veslovací trenažér zůstal od té doby nedotčen, i když se s ním dvakrát stěhoval přes celou zemi. Když právník Panelli ze San Franciska dostal tento stroj poprvé, nejprve svědomitě vesloval, ale stěžuje si, že mu stroj nechával na koberci mastné skvrny, "a bylo to nudné. Je to opravdu strašný stroj. Stydím se, že tu nesmyslnou věc mám". Panelli není sám. Podle průzkumu listu Wall Street Journal s názvem "Americký způsob nakupování" nepoužívají téměř tři čtvrtiny lidí své domácí cvičební stroje tak často, jak plánovali. Organizace Roper, která průzkum provedla, uvedla, že skoro polovina majitelů cvičebních strojů zjistila, že tato zařízení jsou mnohem nudnější, než očekávala. A není to jen cvičební náčiní, které není dostatečně využíváno. Samotná posedlost cvičením pro zdraví již podle tohoto průzkumu ochabuje. Méně lidi uvedlo, že se zpotí při takových činnostech, jako je běh, tenis, plavání či aerobik. Polovina z těchto dotazovaných řekla, že teď prostě místo cvičení chodí. To je dobrá zpráva pro obchodníky s vycházkovou obuví. Tento průzkum také zjistil o něco větší zájem o golf, což je pozitivní signál pro venkovské kluby a provozovatele golfových klubů. Výsledky průzkumu jistě nejsou povzbudivé pro ty, kdo prodávají členství v klubech zdraví, tenisové rakety a domácí cvičební stroje, ale dobré úmysly lidí, bez ohledu na jejich činy, udržují prodej některých produktů fitness na slušné úrovni. Podle Národní asociace sportovního zboží, která považuje tento domácí trh za jednu z nejrychleji rostoucích oblastí v devadesátých letech, se například očekává, že prodej běžeckých pásů, rotopedů, trenažérů chůze do schodů a podobných strojů vzroste tento rok o 8 % na asi 1,52 miliardy dolarů. Ale i tato skupina ví, že někteří lidé nepoužívají své stroje tak často, jak by měli. "První výmluva je, že nemají dost času," říká vedoucí průzkumu Thomas Doyle. "Druhá je, že nejsou dostatečně disciplinovaní." Vzhledem k tomu, že v posledních pěti letech bylo prodáno více než 15 milionům rotopedů, dodává "musejí jich být plně garáže, sklepy a půdy." Přesto průměrná cena rotopedu loni vzrostla na 145 dolarů. Doyle předpovídá, že vývoj bude směřovat k menšímu počtu domácích cvičebních strojů prodávaných za vyšší cenu. Elektronická vylepšení hrají klíčovou roli. Například firma Premark International Inc. prodává stacionární bicykl M8.7sp Electronic Cycling Simulator za 2000 dolarů. Jezdec má k dispozici obrazovku, na které může sledovat 30 různých "tras" v městských, horských i pouštních kulisách, a kontrolovat, kolik kalorií spálil za minutu. Nancy Igdaloffová, která pracuje v oddělení podnikových plateb v Americké bance v San Francisku, by mohla být perspektivním zákazníkem pro nákup takových šikovných zařízení. Snaží se prodat rotoped za 150 dolarů, který koupila asi před pěti lety pro svého spolubydlícího. Ale než by domácí cvičební zařízení odepsala, koupí si raději nějaká vylepšení: Igdaloffová právě zaplatila kolem 900 dolarů za přepychovější stacionární bicykl s časoměrem, ukazatelem průměrné a maximální rychlosti a pohodlným sedátkem, ve kterém se cítí téměř jako v křesle. "Hodně ho používám," říká. "Utratila jsem tolik peněz, že když se na něj podívám a nesedím na něm, cítím se provinile." Průzkum ukazuje určité rozpory mezi tím, co lidé říkají a co dělají. Překvapivých 78 % lidí uvedlo, že cvičí pravidelně, což je nárůst oproti 73 % v roce 1981. To vyvolává dojem, že naše země je plná svalnatých lidí ve výtečné fyzické kondici, a naznačuje, že povalečům již odzvonilo. Skutečnost je samozřejmě jiná. Rozpor může být způsoben tím, že ptát se lidí na cvičební režim je trochu jako vyzvídat podrobnosti milostného života. Oni musejí přehánět. "Lidé tvrdí, že plavou, a tím možná myslí, že letos byli na pláži," říká Krys Spainová, odbornice na průzkum z Prezidentské rady pro tělesné zdraví a sport. "Je obtížné poznat, zda lidé odpovídají pravdivě. Lidem je příliš trapné říci, že nic nedělají." I když oceňuje skutečnost, že více Američanů vstává od televize a jde na procházku nebo zahradničit, přesto říká, že Američanů, kteří provádějí "skutečná cvičení na posílení srdce", je pouze 10 % až 20 %. Tolik lidí své odpovědi ohledně cvičení nadsazuje, že prezidentská rada nyní používá specifická kritéria pro určení, zda lze cvičení pokládat za prospěšné: Musí docházet ke kontrakcím větších svalových skupin, musí být dosaženo 60 % maximální aerobní kapacity a musí se cvičit alespoň třikrát týdně po dobu alespoň 20 minut. Jedním z cílů rady, který byl stanoven v roce 1980, bylo dovést 60 % dospělých mladších 65 let k aktivnímu cvičení do roku 1990. Tento cíl byl upraven na 30 % do roku 2000. Ale i tato meta se možná ukáže jako příliš optimistická. Podle výsledků průzkumu listu Journal provádí dnes 12 ze 14 aktivit - včetně jízdy na kole, lyžování a plavání - méně Američanů než před osmi roky. Jako příčiny tohoto poklesu jsou uváděny časová tíseň a slábnoucí nadšení pro fitness. Popularita se během osmdesátých let zvýšila pouze u chůze a golfu - a to jen nepatrně. Jeanette Traversová, kalifornská právnička, přestala třikrát týdně běhat a každý týden si zahraje 18 jamek v golfu, zjistila totiž, že golf je družnější a klidnější. Cítí, že tuto aktivitu může vykonávat po celý život, a při tahání golfového vozíku se ještě pořádně protáhne. "Po pěti hodinách chůze jsem úplně zničená," říká. Většina lidí uvedla, že cvičí pro zdraví i pro radost. "Když člověk pořád sedí, je celý ztuhlý," říká Joyce Hagoodová z Roxbora v Severní Karolíně, žena v domácnosti, která chodí několik mil týdně. "A je to relaxace. Když vás někdy bolí hlava, můžete okamžitě vyrazit a rozchodit to." Jen asi čtvrtina respondentů uvedla, že cvičí, protože chtějí zhubnout. O něco více lidí, jako Leslie Sherrenová, knihovnice z právnické knihovny ze San Franciska, která se pětkrát týdně věnuje tanečnímu aerobiku, cvičí, aby se zbavili stresu. "Pracuji s právníky," říká, "potřebuji to." Ale celých 90 % z těchto dotazovaných se domnívá, že nemusí být členem žádného klubu zdraví. "Jsou příliš přecpané a každý se tam předvádí," říká Joel Bryant, dvaadvacetiletý student z Pasadeny v Kalifornii. "Chlapi dávají na odiv svou mužnost a dívky miniaturní oblečení. Nejsou tam proto, aby cvičili." Ale alespoň tam chodí. Skoro polovina těch, kteří vstoupili do klubu zdraví, uvedla, že své členství nevyužívají tak často, jak plánovali. Mnoho mladých úspěšných odborníků se domnívá, že by měli věnovat více času svým rodinám nebo své práci, a tak vynechávají kdysi nedotknutelné hodiny cvičení. I přesto Asociace prvotřídních klubů, obchodní skupina klubů pro zdraví v Bostonu, tvrdí, že příjmy z členství letos vzrostou z loňských 5 miliard dolarů asi o 5 %. Mluvčí nicméně dodává, že skupina uvažuje o nabídce "kurzů změny chování, podobných programům pro odvykání kouření, aby ukázali lidem cestu jak vytrvat". Samozřejmě jsou i tvrdošíjní lidé. Majitel firmy Sante West, studia aerobiku ve čtvrti Marina v San Francisku, která byla těžce zasažena zemětřesením, říká, že tři dny po zemětřesení "se lidé ve chvíli, kdy jsme otevřeli, chovali jako blázni". "Emocionální stránka je tak vyčerpávající, potřebovali si dobře zacvičit." Snad nejvíc znepokojujícím zjištěním je, že bowlingová dráha by v Americe mohla patřit mezi ohrožené instituce. Průzkum informoval, že počet lidí, kteří tvrdí, že pravidelně hrají bowling, klesl ze 17 % v roce 1981 na pouhých 8 %. Americký bowlingový kongres konstatuje, že bowling hraje pravidelně vyšší procento veřejnosti, ale připouští, že v tomto desetiletí se jejich členská základna zmenšila. Tato skupina chce odhalit příčiny tohoto poklesu a proto nedávno objednala studii, která se má zabývat průzkumem bowlingu za posledních 20 let. Byly zjištěny tři důvody: sledování bowlingu a jiných sportů v televizi má přednost před bowlingem ve skutečnosti, bowlingové herny jsou zastaralé a samotný bowling již hráče neuspokojuje. Lidé, kteří začínají hrát bowling a očekávají, že to bude příjemné cvičení, "jsou obvykle zklamáni", uvedla zpráva. To ale neplatí pro Richarda Cottrella, taxikáře ze San Franciska, který dvakrát týdně hraje bowling ve dvou týmech. K dráze se dostal před třemi lety na radu svého lékaře. "Je to dobré cvičení," říká. "S výsledky nic nenadělám, ale rád se setkávám s dívkami." Říká, že mu bowling pomáhá hubnout, ačkoli toto úsilí je někdy mařeno skutečností, že "když piji, hraji bowling lépe". Jeho úterní noční tým Leftovers je na prvním místě.