wsj0290.cz

wsj0290.cz

Date19
Source typenws
Year19
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Sotva jeden den uplyne bez toho, aby se v novinách neobjevily fotografie, na kterých policisté táhnou bezvládné demonstranty z nějaké budovy či průjezdu v jednom z našich měst. Poslední zprávy informují o aktivitách příznivců a odpůrců potratů, protiatomových aktivistů, demonstrantů za práva zvířat, vysokoškolských studentů znepokojených rasismem, skupin odpůrců apartheidu, různých samozvaných ochránců životního prostředí a těch, kteří nejsou spokojeni s tempem postupu boje proti AIDS. Móhandás Gándhí sice s nenásilnou občanskou neposlušností pravděpodobně nezačal, ale zcela jistě se postaral o její dnešní podobu. Mahátma, neboli "Velký duch", podnítil několik kampaní podporujících pasivní resistenci proti britské správě v Indii. Naneštěstí se mu podle Websterova biografického slovníku "jeho postup vymkl z rukou a vyústil... v nepokoje a výtržnosti" a později i další obnovená kampaň za občanskou neposlušnost "skončila nepokoji a druhým uvězněním". Nejsem zastáncem všeho, co Gándhí udělal, ale některé jeho porušování zákonů bylo oprávněné, protože Indie byla tehdy okupována zahraniční mocností a Indové se nedokázali úplně podílet na rozhodnutích, která jejich životy významně ovlivňovala. Je ale obtížné ospravedlňovat občanskou neposlušnost, je nenásilná nebo ne, tam, kde mají občané všeobecný přístup k volebním urnám, který jim umožňuje provádět změny. Pokud jsou státní orgány řádně zvolených zástupců chráněny ústavní ochranou lidských práv a tato práva jsou vykládána nezávislou justicí, nelze porušování zákona omluvit nesouhlasem některých jednotlivců nebo skupin. Pravděpodobně existuje několik málo případů, kdy je porušování zákona přesně vymezené a tak nenásilné, že se nedotýká práv ostatních, potom je opravdu obtížné je kritizovat. Příkladem může být případ Rose Parksové, černošky, která odmítla sedět vzadu v autobuse. Ale většina případů nenásilné občanské neposlušnosti není zdaleka tak mírná. Veřejnost tendenci považovat zákonem povolené demonstrace a nenásilnou občanskou neposlušnost za rovnocenné. Je pravda, že obě akce jsou nenásilné, ale je mezi nimi zásadní rozdíl. Zákonem povolené demonstrace, například klidná okupační stávka a jiná podobná shromáždění, která nenarušují klid a veřejný pořádek ani nezasahují do práv ostatních, jsou právem zajištěným každým skutečně svobodným systémem státní správy. Občanská neposlušnost, násilná či nenásilná, je úmyslným porušováním zákonů. Předmětem této diskuse je nenásilná občanská neposlušnost; ale dovolte mi, než v budeme pokračovat, abych uvedl několik souvisejících poznámek o zákonem povolených demonstracích. Jsou užitečné, protože dokážou vyvolat zájem veřejnosti o daný problém, ale mají jen malý efekt v jejím vzdělávání o diskutovaných otázkách. Záliba televize v dramatických konfliktech podporuje nadměrné používání sloganů vyvolávaných do megafonů, militantní gestikulace, obviňujících plakátů a dalších taktik působících na city. Civilizované projevy a prostředí, ve kterém lze nalézt kompromis, se ztrácejí v nepřátelských postojích, které jsou podporovány jalovými rozhovory v médiích. V nejlepším případě jsou demonstrace zprofanované, nudné a nedostatečně informující, v nejhorším případě se mohou stát podnětem k porušování zákonů. Demonstrace se snadno změní v trestné chování zejména tehdy, když demonstranti opustí vyhrazené místo a začnou se přesouvat. Drobní zločinci a kolemjdoucí, kteří hledají pobavení, se k nim na okrajích davu připojují a zneužívají protestů jako záminky k házení kamenů, ničení aut, žhářství, rozbíjení oken, rabování, kapesním krádežím a všeobecnému výtržnictví. Záměr demonstrace brzy zanikne v davovém šílenství. Existují lepší způsoby jak prosazovat společné zájmy. Není-li hlavním prostředkem zákonem povolená demonstrace, která může trestnou činnost pouze přitahovat, ale nenásilná občanská neposlušnost, je obtížné ji ospravedlňovat. Někteří lidé nevidí nic špatného na přečinech, jako je například neoprávněné vniknutí na cizí pozemek, méně závažné ničení cizího majetku a blokování dopravy. Tito lidé tvrdí, že za akce podporující záležitosti nejvyšší důležitosti, je tato cena nízká. Přečiny proti zákonu se mohou zdát malé, ale jejich cena může být obrovská. Pro ilustraci zde uvádíme následující dva případy. Představme si, že se v sousedství koná demonstrace proti překračování povolené rychlosti na určité silnici nebo že došlo k dopravní nehodě zaviněné nepozorností, do níž je zapleteno i policejní auto. Protestující si lehnou na silnici, blokují provoz a nehnou se z místa, dokud je představitelé příslušných orgánů neodnesou pryč. Předpokládejme, že někdo v takto vyvolané dopravní zácpě dostane infarkt. Neexistuje žádný způsob, jak by se k němu mohla rychle dostat sanitka a převézt ho do nemocnice. Ten člověk zemře. Tato demonstrace byla nenásilná a byl to jen přečin, ale její dopad na toho člověka byl násilný a smrtelný. Předpokládejme, že televizní společnost vysílá rozhovor s nějakou známou osobností před živým publikem. Politik, který zde vystupuje, je vysoce kontroverzní a v poslední době vyvolal v určitých kruzích hodně nevraživosti. Několik členů publika naplánuje protest proti jeho vystoupení a vytvoří před kamerami živý řetěz tak, že pořad nemůže pokračovat. Televizní společnost musí vrátit peníze zadavatelům reklamy a ztrácí značnou část svých příjmů i prestiže. Demonstranti nepoužili násilí, ale jejich přestupky vedly k závažnému narušení práv ostatních, kteří s jejich sporem neměli nic společného. Lze tvrdit, že televize vykonala více, než jen popularizovala a podporovala nenásilnou občanskou neposlušnost, takže výše uvedená hypotetická situace by byla jednoduše ilustrací přísloví "Kdo jinému jámu kopá, sám do padá". Možná, že tato televizní společnost by neměla žádné ztráty. Geraldo nebo Phil by si pravděpodobně vzali další kameru a točili by rozhovor s protestujícími členy živého řetězu. Podívejme se na chvíli na jiný typ nenásilné občanské neposlušnosti, která poškozuje ostatní lidi pouze nepřímo, ale státu jako celku způsobuje nenapravitelnou škodu. Mám na mysli ty mladé muže, kteří se během války ve Vietnamu rozhodli neuposlechnout, když je vlast povolala do zbraně, a vyhnuli se boji útěkem do Kanady nebo do jiné země, která jim poskytla útočiště. Jejich opovrženíhodné jednání považované za akt občanské neposlušnosti, které se snažili zastírat rozhořčením z války, kterou označovali jako nemorální, oslabilo státní struktury a uvalilo další břemena na ty, kteří v tomto konfliktu čestně sloužili a zaslouží si veškerou úctu. Ještě větší vinu nesou ti čelní představitelé, jsou, či nejsou členy vlády, kteří je ke zběhnutí podněcovali a podporovali je, protože tak ve velké míře napomáhali šiřitelům nepřátelské propagandy a dodávali jim odvahu. Je s podivem, že navzdory jejich proklamované vysoké morálce nedoléhají následné masové popravy ve Vietnamu a Kambodži na jejich mysl tísnivěji. Škoda, že k poslední hanebnosti vůči těm, kteří bojovali a zemřeli ve Vietnamu, přispěl dobromyslný a naivní prezident Spojených států. Pod záminkou "léčení ran národa" udělil prezident Carter milost tisícům uprchlíků, které se vyhýbali odvodu, a dodal tak vážnosti jejich tvrzení o "nemorálnosti" války. Kdo si bude moci s tímto precedentem stěžovat, budou příští generace povolány k obraně USA a podlehnou pokušení uniknout nebezpečí boje prostě tím, že válku prohlásí za nemorální a budou se skrývat, dokud neskončí? A závěrem považuji za důležité zmínit se o mimořádné viditelnosti nenásilné občanské neposlušnosti v dnešní době se širokým mediálním dosahem. Zkuste pozvat televizi, aby natočila živý přenos libovolného případu porušování zákona, a nebudete ji muset zvát dvakrát. To vyvolává otázku, jaké jsou pohnutky vůdců demonstrací občanské neposlušnosti. Chtějí, aby středem zájmu veřejnosti byli oni sami, nebo jejich případ? Tady platí dobrá čistě praktická zásada: Jestliže z hnutí vzešel vůdce, pravděpodobnost toho, že je upřímný, je mnohem větší, než kdyby hnutí vzešlo z vůdce. V každém případě se zeptejte sami sebe, zda jste o problémech, proti kterým je akt nenásilné občanské neposlušnosti namířen, lépe informováni tím, že jste jej mohli sledovat. Pokud ne, je pravděpodobné, že podrobná veřejná diskuse o těchto problémech, klidná a racionální, by byla lepší alternativou. Agnew byl viceprezidentem Spojených států od roku 1969 do své rezignace v roce 1973.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View