wsj0267.cz

Vrcholný okamžik kariéry Josepha F. O'Kickiho přišel, když se loni 300 místních a státních hodnostářů napěchovalo do jeho elegantní soudní síně s mramorovými sloupy u příležitosti jeho skládání přísahy na pozici vrchního soudce okresu Cambria. Jeho soudcovskou lavici zdobily košíky růží a palem v květináčích. Průvod vedla v plné parádě Asociace válečných veteránů. Když soudce kráčel středovou uličkou ve svém splývavém černém taláru, nadšeně ho zdravila fanfára trumpet. Pro mnohé to byl obřad, který spíše příslušel králi než oblastnímu soudci, pracujícímu na úpatí jižních Allegheny Mountains, odříznutých od světa. Soudce O'Kicki se však často choval jako muž, který by byl králem - a někteří lidé dokonce říkali, že je arogantní a sprostý. Přestože jeho případ může být extrémní, odráží zranitelnost řady menších komunit vůči dominantním soudcům. Loni v březnu tři čtvrtě roku poté, co byl soudce uveden do funkce, na něj úřad státního zástupce podal dlouhou řadu obvinění z toho, že v okrese Cambria, hospodářsky slabé oblasti v západní Pennsylvánii, která se zabývá těžbou oceli a hornictvím, přes deset let realizoval "úřední útlak". Tato obvinění, uvádějící prohřešky od krádeží a úplatkářství po nátlak a obscénnosti, vytvářejí znepokojivý obraz. Podle svědectví před veřejností se v 80stránkové zprávě velké poroty, která byla předána státnímu zástupci, uvádí, že si soudce O'Kicki více než deset let vynucoval hotovost od právníků, vybojoval si výhodné půjčky od bank a zastrašoval místní obchodníky. Žalobci v obžalobě založené na zprávě velké poroty uvádějí, že O'Kicki od roku 1975 průběžně vlastnil tajný a nelegální podíl v distribuci piva, zintrikoval skryté majetkové podíly v nemovitostech, jež představovaly uváděný konflikt zájmů; založil falešnou společnost, aby si mohl koupit auto a získat pojištění pro svou bývalou přítelkyni (nyní jeho druhou manželku); a vedl si 54 účtů v šesti bankách v okrese Cambria. Ve svědectví uvedeném ve zprávě velké poroty uvedli zaměstnanci soudu, že soudce, jemuž je nyní 59 let, obtěžoval sekretářky, měl megalomanské požadavky na zaměstnance a pronásledoval každého, kdo ho rozzlobil. Soudní zřízenci prohlásili, že od nich požadoval, aby ho vozili do práce a z práce, sekali mu trávník, štípali mu dříví, opravovali mu auto, a dokonce aby mu domů jezdili krmit dva dospělé psí voříšky, Dixie a Husky. Jeden bývalý soudní zřízenec uvedl, že ho soudce dvojnásobně pronásledoval tím, že popřel příslib lépe placené práce, dá-li mu úplatek 500 dolarů. Některé výpovědi jsou vskutku bizarní. Dvě bývalé sekretářky sdělily velké porotě, že si soudce každou z nich nechal zavolat do své pracovny za účelem diktování, ovšem každá pak zjistila, že soudce je v místnosti ve slipech. Jedna sekretářka při svědectví vypověděla, že si ji jednou nechal k sobě zavolat a nic na sobě neměl. Soudce, odvolaný z funkce po dobu soudního procesu, jenž začal minulý týden, důrazně všechna obvinění proti sobě odmítá a nazývá je "směšnou", "smyšlenou, politickou demagogií". Obvinění přisuzuje místním politickým svárům, zlobě nad jeho agresivními snahami vyčistit soudní budovu od nakupených soudních spisů a pomstě státních vyšetřovatelů a žalobců, které pobouřili některé jeho rozsudky v jejich případech. "Nevím, komu jsem stoupl na kuří oko," říká soudce. "Nakonec na to přijdu, kdo roztočil ten policejní kolotoč." I kdyby byla prokázána jen některá z obvinění, představovala by rozsáhlé svědectví hrůzné moci soudců ve venkovských obcích. Takovou moc lze někdy zneužít, především proto, že soudci v menších jurisdikcích jednají bez řady omezení, která ve větších oblastech slouží jako opravné prostředky. Právníci a jejich klienti, kteří zpravidla zásobují venkovské soudní budovy prací, mohou očekávat, že se budou rok co rok setkávat s týmž soudcem. Převládá strach z toho, že ztratí soudcovy sympatie, říká Maurice Geiger, zakladatel a ředitel Centra pro spravedlnost na venkově(the Rural Justice Center) v Montpelier, stát Vermont, skupiny prosazující zájmy veřejnosti, která se zabývá průzkumem uplatňování spravedlnosti ve venkovských lokalitách. Proto si, Maurice Geiger, uvádí, právníci pořádně rozmyslí, než se proti soudcově rozhodnutí odvolají a jen s obavami by vystoupili nebo dokonce podpořili výzvy proti jeho znovuzvolení a zpravidla mají odpor k tomu, aby podávali stížnosti, jež by mohly zpochybnit soudcovu bezúhonnost. Soudce O'Kicki, nevlídný muž s odstrašujícím výrazem, byl součástí inventáře místní právní komunity přes dvacet let. Jako syn imigranta, kameníka slovinského původu, byl vychován v malé lokalitě u Ebensburgu, hlavním městem okresu Cambria, přičemž vystudoval právní fakultu na Pittsburghské univerzitě. Studium absolvoval jako jeden z nejlepších z ročníku, na škole se podílel na soudním přezkoumání školních zákonů s Richardem Thornburghem, který se později stal guvernérem Pennsylvánie a nyní je generálním prokurátorem. Právě na právnické fakultě měl O'Kicki a jeho první manželka první ze sedmi dcer. Před třemi lety se s první manželkou rozvedl a oženil se s dcerou svého soudního úředníka. Loni soudce pennsylvánského nejvyššího soudu John P. Flaherty nazval O'Kickiho jednoho z nejvytříbenějších soudců "nejen v Pennsylvánii, ale v celých Spojených státech". Soudce bezpochyby docílil řady prospěšných věcí. Poté, co pracoval jako místní právník, byl v roce 1971 zvolen do svého prvního desetiletého funkčního období jako soudce; v roce 1981 byl úspěšně opětovně zvolen. Před šesti lety byl soudce O'Kicki zvolen 400 státními zástupci předsedou pennsylvánské Konference státních soudců. Několikrát byl zvažován na jmenování na uvolněná místa ve federálních oblastních soudech a odvolacích soudech v Pennsylvánii. Když v roce 1983 neúspěšně kandidoval na místo u státního odvolacího soudu, pennsylvánská Právnická komora ho po pohovorech s místními právníky označila za "jednoho z nejlepších přípustných kandidátů". "Pravděpodobně to byl jeden z nejchytřejších lidí, který kdy u nás soudcoval," řekl bývalý předseda stopadesátičlenné cambrijské asociace právníků, který podobně jako většina právníků v okrese Cambria odmítá o soudci veřejně hovořit. "Je chytrý jako liška. Dokázal porozumět problému ve vteřině." Více než deset let si na soudce O'Kickiho prakticky nikdo nestěžoval. "A co instituce, které mají být základem společnosti, banky a právnické komory a soudy?" napsal sloupkař pro Tribune-Democrat, tisk v nedalekém Johnstownu, krátce poté, co aféra vyšla najevo. "Kdyby před lety promluvil jediný bankéř nebo právník, soudní proces by nebyl tak poskvrněný jako teď." Představitelé pennsylvánského Úřadu pro soudní vyšetřování a revizní komisi, ruka státu prošetřující zneužívání soudní moci v soudnictví, dospěli k závěru, že neměli žádné podezření, že by se v Ebensburgu něco dělo. "Nikdo nám nic neřekl, nikdo nám nezavolal," uvedl představitel obeznámený s případem, který si nepřál být jmenován. "Nikdo neměl odvahu, aby si stěžoval." Právníci jistě ne. Při svědectví před velkou porotou řekl johnstownský právní zástupce Richard J. Green ml., že dal soudci v průběhu pěti let půjčky ve výši 500 dolarů. "Soudce se nikdy netvářil, že by to splatil," řekl Richard J. Green. Nakonec, jak Richard J. Green dosvědčil, se začal plížit ze své kanceláře, než aby se se soudcem setkal, byl-li v budově. Richard J. Green řekl, že když v červnu roku 1983 vyhrál případ zabavení půdy ve výši 240 000 dolarů proti státu, soudce O'Kicki mu nečekaně přiznal dalších 100 000 dolarů. Richard J. Green se nad tím moc nezamýšlel, jak sdělil velké porotě, dokud za ním soudce,jakmile se soudní místnost vyprázdnila, nepřišel a nevyžádal si podíl. "Nemáte dojem, že bych měl dostat provizi...nebo část Vašeho honoráře?" zeptal se ho podle slov Richarda J. Greena soudce. Konsternován, Richard J. Green ve svědectví uvedl, že mu peníze nikdy nedal. Ovšem nestěžoval si ani na Úřadu pro soudní vyšetřování a revizi, přičemž pak uvedl, že se bál odvety. Pan O'Kicki řekl, že bude reagovat na obvinění Richarda J. Greena při soudním procesu. Podobně jako většina právníků a obyvatel okresu Cambria, kteří měli se soudcem co do činění, Richard J. Green odmítl rozhovor pro tento článek. A nikdo, kdo má na soudce stížnost, nedovolí, abychom otiskli jeho jméno. "Nemám toho moc co říct a podle mého názoru vám to řekne každý, s kým tady budete mluvit," řekl místní právní zástupce Edward F. Peduzzi. Další právník řekl: "Právní praxe je o tom, že se člověk musí kousnout do rtu, když žije na malém městě. Lepší je netancovat na víku od rakve, dokud není pevně přibité." Soudce byl považovaný za panovačného, neomaleného a ambiciózního člověka, uvádějí ti, kteří s ním měli profesní zkušenost. Upíjel čaj oslazený medem, seděl na kožené židli s vysokou opěrkou za soudní lavicí a sepisoval poznámky, v nichž nabádal diváky, aby si nešeptali nebo aby si v soudní místnosti sundali klobouk. Před čtyřmi lety poslal do vězení na několik hodin všech devět členů školní rady okresu Cambria poté, co odmítli jeho příkaz prodloužit školní rok o několik týdnů, aby se vynahradil čas ztracený při stávce učitelů. Návštěvníci v jeho úřadovnách říkají, že na rok, měsíc, týden a den přesně věděl, kolik času zbývá, než stávající předseda soudu bude nucen odejít do důchodu, čímž měl O'Kicki dosáhnout povýšení, které mu chybělo k tomu, aby se z něj stal nejvyšší představitel soudu daného okresu. Soudce, uvádějí, byl velmi pyšný na své schopnosti a úspěchy. "Jmenuji se soudce," řekl soudce O'Kicki obchodníkovi s auty v Ebensburgu, když si v říjnu 1984 koupil nový červený Pontiac Sunbird, jak uvádí zpráva velké poroty. Obchodní zastoupení poslušně zaznamenalo prodej pod jménem "Soudce O'Kicki". Navzdory soudcovu majestátnímu chování však nikdo neměl důvod podezřívat ho z nepravostí, uvádí John Bognato, předseda Právnické komory o 150 členech okresu Cambria. "Soudcovská arogance, jeho vystupování a způsob, jakým jedná s lidmi, není důvod pro podání žaloby," řekl John Bognato. "Než tohle všechno začalo a vyšlo to v novinách, nikdy nebyl jediný náznak, že dělá něco špatného." Státní vyšetřovatelé nyní popírají tento názor, především kvůli soudcovým různým obchodním transakcím v okrese Cambria. Soudce začal být sledován na konci roku 1987 poté, co úřad státního zástupce zahájil s tím nesouvisející šetření korupce v okrese Cambria. Šetření se brzy zaměřilo na soudce. Problémy zapříčiňovaly dokonce i jeho běžné obchodní transakce, jak se uvádí ve zprávě velké poroty. Když si soudce v Ebensburgu před pěti lety koupil nový Sunbird od firmy James E. Black, mělo obchodní zastoupení o jeho pověsti "jasné představy", jak uvádí zpráva velké poroty. Obchodní zastoupení učinilo mimořádné kroky a předem nechalo ebensburským místním věřitelem, Laurel Bank, schválit všechny administrativní náležitosti kvůli koupi. Z dodatečné obezřelosti si prodejce aut vyfotil soudce, když stál vedle svého nového auta s dokumenty o prodeji v ruce - jako doklad, že obdržel dokumenty k půjčce. Když však soudce obdržel rozpis plateb, od obchodu se distancoval. "Žádná půjčka nebyla, není a nebude," napsal bance na hlavičkovém papíře soudu, jak se uvádí ve zprávě. Pak soudce zašel ještě dále. Poté, co Laurel Bank učinil pokus o navrácení auta, viceprezident soudce požádal, aby zasáhl v právní při ve zcela jiném kontextu, který se týkal svěřenského účtu. Soudce psal znovu. "Nacházím se s Laurel Bank v nepříznivém vztahu a nehodlám nikomu prokazovat žádné laskavosti," odepsal mu soudce v dopise, který byl přiložen ke zprávě velké poroty. "Kdyby byly v dohledné době vyřízeny mé osobní záležitosti s Laurel Bank, eventuálně bych vaši žádost znovu mohl zvážit." Soudce nyní uvádí, že rozhodnutí napsat onen dopis bylo "nešťastné", avšak dodává, že "bezesporu neobsahoval záměr vynucovat nic hrozbami". Banka se podvolila. Refinancovala soudcovu půjčku, snížila mu úrokovou sazbu a přijala protiúčet, který původně nebyl součástí dohody - zcela zničené auto Chevy Citation z roku 1981, které musel autoobchodník opravit, než ho vůbec mohl dále prodat. Tento incident nebyl jediný případ, kdy soudce docílil zvláštního zacházení ze strany místní banky. Po dalších dvou letech napsal stížnost na to, že úrok, který platí na nezajištěnou půjčku 10 000 dolarů, je "neúnosně tíživý". Paul L. Kane, tehdejší ředitel Laurel Bank, pohotově zareagoval. Banka, odepsal mu, "okamžitě" sníží sazbu o 3,5 % "pro Vaše zajištění". Soudce uvádí, že nemůže dopodrobna sdělit, jak se bude při soudním líčení hájit, ačkoli tvrdí, že kdyby byl tak zkorumpovaný, jak prohlašují státní žalobci, byl by mnohem bohatší, než je. Jeho dům s šesti ložnicemi, postavený z cedru a cihel na okraji Johnstownu je na prodej, aby měl z čeho zaplatit své právníky. Soudce prohlašuje, že věří, že se vrátí za svou soudní lavici. Už teď, poznamenává, bylo 76 žalob, které proti němu byly původně vzneseny, zredukováno na 27. Většina těchto obvinění se týkala etických otázek, avšak státní žalobci je stáhli v rámci předsoudní dohody. Jádro případu - "úřední útlak" - zůstává nezměněno. "Pokud prohraju, ztratím své postavení, kariéru, penzi, dům i investice," říká soudce. "Můj Bůh a já víme, že mám pravdu a že jsem nevinný."