wsj0130.cz

Hranice právní absurdity se tento týden protáhly o další stupeň, když Nejvyšší soud odmítl vyslyšet odvolání k případu, který říká, že spoluobžalovaní musí zaplatit odškodné dokonce i po prokázání, že možná nemohli způsobit škodu. Dokážeme porozumět a i sdílet ten soucit, který někdy způsobí, že soudci mají v úmyslu nabídnout nějaký druh šalamounské pomoci těm, kteří byli poškozeni. Ale tento případ je tvrdou lekcí v tom, jak chyby tradičního procesu vytváření postoje ponechali soudy jako jediné fórum, na kterém tato země musí projednávat riskování, technologii a inovaci. Nyní se příliš často jediné soudní rozhodnutí stává precedentem pro další, méně závažné případy. Od 40. let až do roku 1971 bralo něco okolo dvou milionů žen syntetický hormon diethylstilbestrol (DES), aby zabránily samovolným potratům a ranní nevolnosti. Lék byl schválen Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv a prodáván asi 300 farmaceutickými společnostmi často jako neznačkový výrobek. V 70. letech vědci ohlásili případy rakoviny mezi dcerami uživatelů DES. Tyto případy šly rychle k soudu, ale matky několika tisíc žalobců DES si nemohly vzpomenout, jaký druh používali. Na začátku roku 1980 se soudy v několika státech včetně Kalifornie a New Yorku rozhodli pozastavit pravidlo zvykového práva, že žalobce musí dokázat, že obžalovaní jsou jediní, kteří jsou odpovědní. Soudy udělaly předpoklad, že všechny pilulky DES byly v podstatě stejné, a vytvořily podílový tržní test, aby odškodné výrobců léčiv bylo oceněno poměrně k jejich podílu původního prodeje. To má nějakou logiku. Výrobci léčiv by neměly být schopni vyhnout se odpovědnosti kvůli tomu, že lidé nemohli přesně určit, který identický lék byl použit. Ale soudy se velice brzy octly na šikmé ploše. Stejně jako všichni žalobci nejsou stejní, ukazuje se, že obžalování prodávali léky DES rozdílně a možná, že nabízeli různé záruky. Definitivní výsledek přišel v případu Hymowitz versus Lilly, kde Nejvyšší soud v New Yorku poprvé rozšířil stanovisko o podílu na trhu a oznámil, že výrobci léčiv, kteří by mohli dokázat, že matka Mindy Hymowitzové neužívala jejich pilulky, musí přesto zaplatit svůj podíl na odškodném. Ale jak poznamenává profesor práva William Van Alstyne z univerzity Duke, s tímto odůvodněním by mohl někdo činit nějakého obžalovaného zodpovědným za špatné jablko v New Yorku, přestože všechna svá jablka prodal v Kalifornii. Navzdory odmítnutí Nejvyššího soudu vyslyšet tento případ, existují vážné ústavní pochybnosti o náležitosti procesu a neodškodněné tržbě od žalovaných. Avšak velký problém je, že nejsou žádné garance, že tato úvaha bude limitována na DES nebo léky. Tento problém zde jde daleko za překrucování právní doktríny. Nejvyšší soud v Kalifornii minulý rok zrušil nařízení, aby bylo mnohem těžší vyhrát případy týkající se DES, protože soudci viděli, jak všechny tyto farmaceutické soudní pře zmrazily zavádění nových léků. Soud odmítl striktní odpovědnost za předpisování léků, uvádějíce enormní skryté sociální náklady. "Veřejný postoj upřednostňuje vývoj a marketing nových prospěšných léků, ačkoliv nějaká rizika, snad vážná, možná doprovází jejich zavádění, protože léky mohou zachraňovat životy a snižovat bolest a utrpení," řekl soud jednomyslně. Kalifornští soudci poznamenali, že strach ze sporů již přinutil stáhnout z amerického trhu Bendectin, jediný zbývající lék proti ranní nevolnosti. To vyvolává tento klíčový problém: Co dělat s lidmi, kteří trpí vážnými poškozeními od prospěšných léků? Nyní víme, že činit výrobce léků v těch případech, kde není žádný důkaz, zodpovědné za to, že oni nebo kdokoliv jiný věděl o nějakých rizicích, jen znamená, že léky nebudou dostupné nikomu. Jak nám říká odborník na ručení Peter Huber, po případu Hymowitz, pokud nějaký výrobce léků přijde s nějakým lékem proti samovolnému potratu, "je čas rychle prodat akcie této společnosti." Také víme, že tento deliktní systém je vlastně špatná cesta odškodnit oběti; někteří vyhrají právní loterii, jiní dostanou mnohem méně a eventuální poplatky právníkům vezmou v obou případech velkou část. Pro dcery s DES a další oběti léků by bylo lepší odstoupit, pokud jejich případy byly odmítnuty soudy. Kongres by mohl vytvořit kompenzační program, aby pomohl takovým obětem, zatímco by chránil národní program pro povzbuzení vývoje nových léků. Avšak zákon z roku 1986, podle kterého byly údajně soudní pře týkající se dětských vakcín hrazeny z kompenzačního fondu, vedl podle očekávání dokonce do větších sporů. Každý nyní rozumí, že Kongres je naprosto neschopný napsat legislativu, aby pomohl odpovídajícím lidem, aniž by přišli o několik miliard dolarů. Nemáme žádné pochybnosti, že toto je jeden důvod, že soudci v New Yorku a soudci Nejvyššího soudu jsou ochotni zahodit zákon v případech DES. Musí počítat s tím, že spravedlnost musí být někým provedena, ale vědět, že nebude udělaná Kongresem.