Další
zpráva:
Můžete
se
zastavit
v
kancelářích
Hlasu
Ameriky
ve
Washingtonu
a
přečíst
si
text
toho,
co
Hlas
šíří
mezi
těch
130
milionů
lidí
z
celého
světa,
kteří
si
ho
každý
týden
naladí.
Dokonce
si
můžete
dělat
poznámky
-
dlouhé
poznámky,
lidi
z
Hlasu
vám
nebudou
koukat
přes
rameno
-
o
tom,
co
čtete.
Toto
všechno
můžete
dělat,
i
když
nejste
reportér
nebo
výzkumník
nebo
vědec
nebo
člen
kongresu.
A
moje
noviny
mohou
tisknout
texty
těchto
vysílání.
Donedávna
jste
jako
obyčejný
občan
této
demokracie
neměl
žádné
právo
vědět,
co
vaše
vláda
říká
vašim
protějškům
na
celém
světě.
Takový
byl
zákon.
A
já
zřejmě
neměl
žádné
právo
sem
vytisknout
to,
co
Hlas
hřímal
onde.
Byla
to
cenzura.
Bylo
to
ohavné.
A
bylo
to
hloupé.
Teorie
byla
taková,
že
Hlas
je
propagační
agentura
a
tato
vláda
by
neměla
dělat
propagandu
mezi
svými
vlastními
lidmi.
Zní
to
dobře,
ale
tato
vláda
-
jakákoli
vláda
-
si
dělá
propagandu
mezi
svým
lidem
každý
den.
Vládní
zprávy
pro
tisk,
projevy,
brífinky,
návštěvy
vojenských
zařízení,
publikování,
to
je
ryzí
propaganda
nevalného
druhu.
Propaganda
jsou
pouze
informace
na
vyjasnění
pohledu
a
krása
demokracie
je
v
tom,
že
vám
umožní
vyslechnout
nebo
si
přečíst
každé
stanovisko
a
pak
si
na
problém
učinit
svůj
vlastní
názor.
Omezení
vysílání
a
šíření
materiálů
z
Hlasu
bylo
obzvlášť
absurdní:
Agentura
z
informační
sféry
nesměla
informovat.
V
červnu
1988
jsem
na
tomto
místě
o
tomto
problému
psal.
Předpokládám,
že
to
nebyl
jeden
z
těch
sloupků,
které
jste
si
vystřihli
a
dali
na
dveře
ledničky,
takže
zopakuji
fakta.
Hlas
Ameriky
je
vládní
agentura,
která
vysílá
zprávy
a
názory
-
někdo
může
říct
propagandu
-
ve
43
jazycích
pro
130
milionů
posluchačů
po
celém
světě.
Odvádí
prvotřídní
práci.
Její
rozpočet
184
miliony
dolarů
-
je
financován
vámi.
Ale
zákon
z
roku
1948
zakázal
"šíření"
tohoto
materiálu
v
USA.
Tento
zákon
dovoluje
vědcům,
reportérům
a
výzkumníkům
přečíst
si
texty
Hlasu
Ameriky
pouze
v
jejím
ústředí
ve
Washingtonu,
ale
zakázal
jim
tyto
texty
kopírovat.
A
samozřejmě
existuje
to
slovo
"rozšiřování."
Jak
to
tedy
je?
"Můžete
si
do
agentury
zaskočit
číst,
ale
ne
opisovat
ručně
nebo
kopírovat,"
mi
oficiálně
vysvětlil
Hlas,
když
jsem
se
ptal.
Co
když
si
to
naladím
na
svém
krátkovlnném
přijímači,
udělám
přepis
komentáře
nebo
programu,
a
vytisknu
to
ve
svých
novinách?
"Ani
takový
materiál
nemůžete
tisknout,"
byl
jsem
varován.
To
znělo
hodně
jako
cenzura,
tak
po
letech
dopisů
a
rozhovorů,
které
nikam
nevedly,
jsem
podal
žalobu.
Před
pár
týdny
jsem
tento
případ
prohrál
u
federálního
okresního
soudu
v
Des
Moines.
Přinejmenším
je
to
způsob,
jak
to
bylo
oznámeno.
A,
samozřejmě,
žaloba
byla
zamítnuta.
Ale
já
-
raději
se
na
to
dívám
z
našeho
hlediska,
z
hlediska
každého
z
nás
-
jsem
získal
bod.
Před
vynesením
rozhodnutí
se
stala
legrační
věc:
Informační
agentura
Spojených
Států,
která
řídí
Hlas,
změnila
ve
třech
klíčových
bodech
svůj
postoj.
-
Agentura
USIA
prohlásila,
po
zralém
uvážení,
že
samozřejmě
mohu
vytisknout
cokoli,
co
se
mi
dostane
do
rukou.
Toto
šíření
slova,
rozhodla,
se
vztahuje
jen
na
ni.
"Agentura
USIA
oficiálně
a
veřejně
vyhlásila
absolutní
právo
pro
každého
s
výjimkou
USIA
na
šíření
materiálů
z
programů
této
agentury
ve
Spojených
Státech,"
řekl
můj
právník,
učený
Mark
McCormick
z
Des
Moines,
v
oběžníku
tvrdícím
fakta
a
snažil
se
učinit
mě
veselejším
potom,
co
tisk
napsal,
že
jsem
prohrál.
Soud
poukázal
na
nový
postoj
agentury
USIA,
ale,
pouze
v
tomto
případě,
ificiálně
shledal
"že
kongres
nezamýšlel
zabránit
žalobcům
ve
vnitrostátním
šíření
informací
agentury
USIA."
-
Agentura
po
zralém
uvážení
uvedla,
že
materiály
stanice
VOA
může
vidět
kdokoli,
nejen
reportéři,
výzkumníci,
vědci
nebo
kongresmani,
kteří
jsou
uvedeni
v
nařízení.
"Agentura
USIA
veřejně
a
oficiálně
u
soudu
oznámila,
že
k
těmto
materiálům
mají
povolen
přístup
všechny
osoby
a
to
i
navzdory
statutárním
ustanovením,
protože
agentura
USIA
rozhodla,
že
nebude
kontrolovat
pověření
žádné
osoby,
která
se
dostaví
a
požádá
o
zhlédnutí
těchto
materiálů,"
poznamenal
pan
McCormick.
-
A
agentura
USIA
uvedla,
že
každý
z
nás
si
může
dělat
rozsáhlé
poznámky.
"Agentura
při
procesu
veřejně
a
oficiálně
prohlásila,
že
osoby,
které
si
prohlížejí
materiály,
si
mohou
dělat
poznámky,
nikdo
nebude
provádět
kontrolu,
aby
zjistil,
jaké
poznámky
si
osoba
udělala,"
oznámil
pan
McCormick.
Ve
své
žalobě
jsem
se
dožadoval
práva
tisknout
materiály
z
Hlasu,
které
mi
bylo
odepřeno,
a
dožadoval
jsem
se
práva
získat
informace
a
v
podstatě
jsem
tvrdil,
že
právo
tisknout
vládní
informace
není
příliš
užitečné,
pokud
nemám
právo
tyto
informace
dostat.
Ale
soud
nesouhlasil.
"První
dodatek
vládě
zakazuje
schvalování
zákonů
omezujících
právo
na
svobodu
projevu,"
rozhodl
soudce
Donald
O'Brien.
"První
dodatek
neukládá
vládě
povinnost
zajistit
snadný
přístup
k
informacím
pro
lidi
od
tisku."
Takže
nyní
je
situace
taková:
Máte
právo
přečíst
si
scénáře
Hlasu
Ameriky,
pokud
nezamýšlíte
každý
týden,
nebo
tak
nějak,
cestovat
do
Washingtonu
a
navštěvovat
během
pracovních
hodin
úřad
Hlasu.
Mám
právo
otisknout
tyto
scénáře,
jestliže
tam
jdu
a
pracně
-
ale
už
ne
tajně
-
je
opíši
v
ruce.
Ale
nikdo
z
nás
si
nemůže
tyto
materiály
kopírovat
na
xeroxu,
nebo
si
je
nechat
poslat.
V
době,
kdy
má
každá
vládní
agentura
informační
mašinérii,
která
vám
zasílá
materiály,
ať
už
chcete
nebo
ne,
to
působí
divně.
Takže
soudce
O'Brien
rozhodl,
že
"by
bylo
snadné
vyvodit,
že
postoj
agentury
USIA
je
'nevhodný
či
dokonce
stupidní,'"
ale
takový
je
zákon.
Tedy
dalším
krokem,
jak
se
domnívám,
je
pokusit
se,
aby
byl
zákon
změněn.
My
(předpokládám,
že
jste
se
mnou
v
tomto
bodě
zajedno)
potřebujeme
tři
slova
-
"pouze
k
nahlédnutí"
-
odstranit
ze
zákona.
Odstavec
501
zákona
o
předávání
informací
a
vzdělání
Spojených
států
z
roku
1948
říká,
že
materiály
Hlasu
by
měly
být
dostupné
pro
některé
z
nás
(ale
nyní,
díky
novému
postoji
agentury
USIA,
pro
nás
všechny)
"pouze
k
nahlédnutí."
Pokud
tam
tato
slova
nebyla,
pak
ti
příjemní
lidé
z
Hlasu
by
měli
být
schopni
vám
ty
informace
zaslat
nebo,
při
nejmenším,
vás
nechat
si
je
ofotit.
To
není
jednoduchý
problém.
"Vy
jste
...
nadnesl
důležité
otázky,
které
by
měly
být
zodpovězeny:
Co
říká
agentura
USIA
v
zahraničí
o
Americe,
jak
to
zjistíme
a
jak
mohou
američtí
daňoví
poplatníci
na
tyto
otázky
dostat
odpověď?"
napsal
mi
před
pár
lety
jeden
muž.
Ten
muž
byl
Charles
Z.
Wick.
Tenkrát
byl
ředitelem
Tehdy
neměl
žádné
odpovědi.
Nyní
nějaké
jsou.
Tato
demokracie
je
najednou
o
něco
demokratičtější.
Cítím
se
kvůli
tomu
velmi
dobře.
Pan
Gartner
je
editorem
a
spolumajitelem
listu
Daily
Tribune
v
Amesu
ve
státě
Iowa
a
prezidentem
společnosti
NBC
News
v
New
Yorku.