Programoví
obchodníci
s
radostí
předpokládají,
že
pokud
jim
bude
činnost
pozastavena
ve
Spojených
státech,
jednoduše
odejdou
na
zahraniční
burzovní
trhy.
Jenže
v
Londýně
a
Tokiu,
kde
počítačově
řízené
obchodování
nyní
hraje
malou,
avšak
stále
rostoucí
roli,
se
podle
obchodníků
rýsuje
řada
překážek.
Především
v
Japonsku
by
státní
úředníci
pravděpodobně
kladli
odpor
jakémukoli
náporu
programového
obchodování
ze
strany
hráčů,
kteří
se
snaží
nedbat
amerického
rozruchu
kolem
svých
aktivit
a
odcházejí
se
svým
obchodováním
do
zahraničí.
Japonsko
se
"velmi
obává"
možných
dopadů
programového
obchodování,
jak
uvedl
přední
japonský
přestavitel
po
pádu
burzy
v
New
Yorku
13.
října.
S
americkými
termínovými
obchody
akciových
indexů
se
v
Japonsku
nyní
dokonce
ani
neobchoduje.
A
kvůli
časovému
posunu
se
doba
obchodování
na
burze
v
Japonsku
a
ve
Spojených
státech
nepřekrývá.
K
tomu
se
navíc
připojuje
překážka
americkému
způsobu
indexové
arbitráže,
nejrozšířenější
formy
programového
obchodování
v
USA,
která
využívá
nepatrných
rozdílů
mezi
cenami
akcií
v
New
Yorku
a
cenou
smlouvy
o
termínových
obchodech
v
Chicagu
na
základě
těchto
cenných
papírů.
Okolo
11,6
%
veškerého
programového
obchodování
společností
na
Newyorské
burze
cenných
papírů
se
podle
údajů
Newyorské
burzy
odehrálo
v
září
na
zahraničních
trzích.
Přesto
je
obtížné
představit
si
Japonsko,
jak
se
hrne
do
zavádění
termínových
obchodů
akciových
indexů
podle
chicagského
vzoru.
Japonské
ministerstvo
financí
už
podrobně
zkoumá
činnost
institucionálních
investorů,
aby
zjistilo,
zda
jsou
pro
zvládnutí
současné
úrovně
programového
obchodování
nutné
změny
politiky,
uvedl
Makato
Utsumi,
náměstek
ministra
pro
mezinárodní
finance.
Programové
obchodování
bylo
v
Japonsku
zahájeno
v
loňském
roce
po
zavedení
domácích
termínových
obchodů
akciových
indexů
na
tokijské
a
ósacké
burze
cenných
papírů.
Regulátoři
jsou
však
ostražití.
Nezapomněli
na
náhlý
skok
cen
akcií
loňského
7.
prosince,
kdy
první
kolo
indexové
arbitráže
řízené
ze
zahraničí
vystřelilo
akcie
v
poslední
půlhodině
obchodování
až
do
nebes,
čímž
překvapilo
regulátory,
kteří
se
domnívali,
že
nastavili
dostatek
pravidel
na
to,
aby
podobnému
výkyvu
zamezili.
Japonské
ministerstvo
financí
nastavilo
mechanismy,
které
vymezují,
kam
až
mohou
ceny
termínových
obchodů
během
jednoho
burzovního
dne
dojít,
a
poskytují
provozovatelům
trhu
oprávnění
kdykoli
obchodování
s
termínovými
obchody
pozastavit.
"Možná
to
nestačilo,"
uvedl
představitel
ministerstva
financí
po
prudkém
skoku
ze
7.
prosince.
Japonští
regulátoři
od
té
doby
upevnili
kontroly
nad
nákupy
akcií
spojenými
s
indexem.
V
Tokiu
jsou
vedoucími
programovými
obchodníky
velké
americké
společnosti
obchodující
s
cennými
papíry,
nicméně
ty
japonské
se
je
snaží
dostihnout.
Některé
americké
společnosti,
především
společnosti
Salomon
Inc.
a
Morgan
Stanley
Group
Inc.,
sklidily
tučný
díl
svých
japonských
zisků
z
indexové
arbitráže,
a
to
jak
pro
své
zákazníky,
tak
na
svůj
vlastní
účet.
(Společnost
Morgan
Stanley
se
minulý
týden
připojila
k
narůstajícímu
seznamu
amerických
společností
obchodujících
s
cennými
papíry,
které
přestaly
provádět
indexovou
arbitráž
na
svůj
vlastní
účet.)
Deryck
C.
Maughan,
který
řídí
společnost
Salomon
v
Tokiu,
i
John
S.
Wadsworth,
který
tam
řídí
společnost
Morgan
Stanley,
připisují
velkou
část
úspěchu
svých
společností
v
Tokiu
schopnosti
poskytovat
velkým
institučním
klientům
propracované
investiční
strategie
týkající
se
termínových
obchodů.
Nemají
v
plánu
trh
opouštět.
"Zdejší
trhy
to
nikterak
nenarušuje,"
uvedl
Maughan.
"Skutečným
rozdílem
se
zdá
být
to,
že
hotovostní
trh
zde...
je
dostatečně
velký
a
likvidní,
takže
trh
s
termínovými
obchody
tu
nemá
stejný
dopad
jako
v
Americe."
Také
Britové
se
podrobně
zajímají
o
programové
obchody.
Obchodování
způsobem
indexové
arbitráže
je
"něco,
co
hodláme
pozorně
sledovat",
uvedl
představitel
Londýnské
burzy
cenných
papírů.
"Domníváme
se,
že
v
této
chvíli
neexistuje
důvod
k
obavám."
Londýn
stále
více
slouží
jako
prodloužená
ruka
programového
obchodování
amerických
akcií.
Burzovní
specialisté
tvrdí,
že
Londýn
má
hned
několik
lákadel.
Za
prvé
se
obchodování
provádí
přes
přepážku
a
není
vykazováno
v
záznamech
na
amerických
burzách
ani
na
londýnské
burze.
Za
druhé
může
být
využito
k
rozvinutí
pozic
dříve,
než
začne
obchodování
na
americké
straně,
ovšem
v
cenách
ustálených
po
ukončení
předešlého
burzovního
dne
na
Newyorské
burze
cenných
papírů.
Vedle
zvýšeného
utajení
dat
o
těchto
obchodech
může
být
provádění
transakcí
často
levnější,
protože
účastníci
nemusejí
platit
makléřskou
provizi
nebo
provizi
specialistovi.
Stále
"se
zde
však
provádí
mnohem
méně
[aktivit
indexových
arbitráží],
než
ve
Spojených
státech",
uvedl
Richard
Barfield,
vedoucí
investiční
manažer
společnosti
Standard
Life
Assurance
Co.,
která
spravuje
okolo
15
miliard
liber
(23,72
miliardy
dolarů)
v
institucionálních
fondech
ve
Spojeném
království.
Británie
má
dva
hlavní
nástroje
indexové
arbitráže.
Opční
smlouva
na
index
Financial
Times
Stock
Exchange
100
(FTSE
100)
se
obchoduje
na
opčním
trhu
Londýnské
burzy
cenných
papírů.
A
smlouva
o
termínových
obchodech
FTSE
se
obchoduje
na
Londýnské
mezinárodní
finanční
burze
termínových
obchodů.
Od
celosvětového
krachu
trhů
v
roce
1987
si
obě
smlouvy
získaly
své
stoupence.
Průměrný
objem
opčních
smluv
indexu
FTSE
obchodovaných
na
Londýnské
burze
cenných
papírů
narostl
od
jejich
spuštění
v
roce
1984
téměř
desetkrát.
V
letošním
roce
zaznamenalo
průměrné
denní
obchodování
se
smlouvami
nárůst
na
9 118
smluv
z
4 645
smluv
v
loňském
roce
a
z
917
smluv
v
roce
1984.
Nicméně
průzkum
z
počátku
letošního
léta
naznačil,
že
objem
obchodování
s
indexovými
opcemi
představoval
pouze
15
%
celkového
kapitálového
trhu,
uvádějí
představitelé
burzy.
To
je
v
souladu
s
odhady,
že
americký
trh
s
"deriváty"
je
zřejmě
až
čtyřikrát
větší
než
celkový
domácí
trh.