| s-1
| Praha
,
Česká
republika
.
|
| s-2
| Kdo
to
bude
poslouchat
,
vždyť
je
to
úplně
směšné
.
|
| s-3
| Dneska
je
14
.
leden
1997
.
|
| s-4
| Mohla
byste
pokračovat
,
prosím
?
|
| s-5
| Šla
jsem
s
Šibravou
pěšky
,
tenkrát
nic
nejezdilo
,
žádná
elektrika
.
|
| s-6
| Měla
jsem
ještě
od
toho
,
jak
jsme
šli
pěšky
se
Štajnem
,
dost
zkrvavené
nohy
.
|
| s-7
| Vedl
mě
do
jednoho
domu
do
Michle
,
ulici
nevím
,
vůbec
jsem
to
nevnímala
.
|
| s-8
| Zavedl
mě
do
suterénu
do
ložnice
s
nastlanými
postelemi
a
tam
seděl
můj
muž
.
|
| s-9
| Vrhla
jsem
se
k
němu
,
ale
on
první
:
"
Máš
to
potvrzení
?
"
|
| s-10
| V
tom
do
pokoje
koukla
taková
dívka
,
na
hlavě
měla
růži
,
a
zase
zmizela
.
|
| s-11
| Koukám
,
na
posteli
byla
aktovka
mého
bratra
a
kabelka
mojí
matky
.
|
| s-12
| Byly
pěkné
,
kožené
.
|
| s-13
| Už
jsem
byla
doma
.
|
| s-14
| Řekla
jsem
:
"
Tak
to
je
tvoje
milenka
a
ty
jsi
tady
v
bytě
tvé
milenky
.
"
|
| s-15
| "
Nedělej
mi
žádné
nepříjemnosti
.
"
|
| s-16
| Vytáhl
pětistovku
a
dával
mi
ji
.
|
| s-17
| "
Prosím
tebe
,
nic
o
tom
neříkej
,
nedělej
mi
žádné
nepříjemnosti
.
"
|
| s-18
| Tu
pětistovku
jsem
mu
tam
hodila
a
dostala
jsem
se
z
domu
.
|
| s-19
| Zrovna
tam
jedna
paní
,
Němka
,
skočila
z
okna
,
tak
ji
sbírali
.
|
| s-20
| Šla
jsem
dál
,
ani
jsem
nevěděla
jak
a
najednou
mě
dohonila
ta
jeho
milenka
,
paní
Šelerová
.
|
| s-21
| "
Vy
se
na
mě
zlobíte
,
viďte
?
"
|
| s-22
| My
se
máme
tak
strašně
rádi
,
víte
?
|
| s-23
| Nedá
se
nic
dělat
,
milujeme
se
.
"
|
| s-24
| Řekla
jsem
:
"
Víte
,
byla
bych
ráda
,
kdybyste
mně
vrátila
moje
boty
a
všechny
moje
věci
,
které
mi
chybějí
.
"
|
| s-25
| Tenkrát
se
nosily
korkáče
,
jesli
víte
.
|
| s-26
| To
nevíte
.
|
| s-27
| Šla
jsem
.
|
| s-28
| Říkala
jsem
:
"
Když
chcete
,
tak
přijďte
a
popovídáme
si
.
"
|
| s-29
| Ale
nepřišla
.
|
| s-30
| Měla
jsem
kožich
.
|
| s-31
| Volala
jsem
jednu
společnou
známou
a
ona
říkala
:
"
Ano
,
chodila
v
tom
kožichu
k
nám
na
návštěvu
s
vaším
manželem
.
"
|
| s-32
| To
byla
jedna
Vídeňačka
,
velice
slušná
.
|
| s-33
| Tak
jsem
svému
muži
,
já
pitomec
,
ještě
v
noci
vynášela
všechny
jeho
věci
.
|
| s-34
| Jeho
kožich
,
jeho
prádlo
,
fotoaparát
a
všechno
,
co
tam
měl
.
|
| s-35
| Ale
potom
jsem
byla
moc
ráda
,
že
jsem
se
toho
zbavila
.
|
| s-36
| Nosila
jsem
mu
to
a
potom
jsem
mu
řekla
:
"
Podívej
se
,
kde
je
můj
kožich
?
"
|
| s-37
| "
V
tom
jsem
jel
do
Jablonce
,
přišli
hloubkoví
letci
a
auto
bylo
zničené
.
"
|
| s-38
| Říkala
jsem
:
"
Něco
ti
povím
.
|
| s-39
| Jestli
mně
ten
kožich
nevrátíš
,
tak
řeknu
,
kde
se
schováváš
.
"
|
| s-40
| Za
dva
dny
jsem
měla
kožich
.
|
| s-41
| Byl
to
hajzl
.
|
| s-42
| Potom
byl
zavřený
v
Chrudimi
a
zaplatila
jsem
za
něj
advokátovi
,
aby
ho
dostal
ven
.
|
| s-43
| Pomohla
jsem
jeho
bratrovi
,
byl
v
Teo
,
byl
velice
slušný
.
|
| s-44
| Zadrželi
ho
na
hranicích
,
tak
jsem
tenkrát
na
tu
hranici
jela
a
zachránila
jsem
ho
.
|
| s-45
| Pustili
ho
.
|
| s-46
| Chtěli
ho
taky
internovat
a
já
nevím
co
.
|
| s-47
| Taky
se
na
muže
hrozně
zlobil
.
|
| s-48
| Prvně
když
ho
pustili
z
vězení
,
tak
se
šel
do
kostela
pomodlit
.
|
| s-49
| Tenkrát
se
na
muže
hrozně
zlobil
,
že
mně
ani
neděkoval
.
|
| s-50
| Advokát
mě
stál
7 000
a
ani
mně
nepoděkoval
.
|