| s-1
| V
Jámě
?
|
| s-2
| V
Jámě
.
|
| s-3
| Tam
jsem
vlezla
do
jednoho
domu
a
teď
se
prudce
střílelo
.
|
| s-4
| Ten
dům
byl
potom
prošpikovaný
střelami
.
|
| s-5
| Tu
střelbu
jsem
nějak
překonala
,
tam
totiž
stříleli
Němci
z
bytu
,
víte
?
|
| s-6
| Všude
byla
hrozná
přestřelka
.
|
| s-7
| Schovali
se
do
bytů
a
stříleli
na
lidi
,
kteří
šli
kolem
.
|
| s-8
| Zázrakem
jsem
vyvázla
a
dostala
jsem
se
domů
.
|
| s-9
| Druhý
den
jsem
šla
zase
ven
,
vrátila
jsem
se
domů
a
byl
zapečetěný
byt
.
|
| s-10
| Pořád
jsem
ho
hledala
,
poněvadž
museli
pracovat
,
odklízet
všechny
zátarasy
a
bariéry
,
co
se
dělaly
.
|
| s-11
| Letěla
jsem
k
domovníkovi
,
aby
mi
dal
klíč
.
|
| s-12
| Vůbec
s
ním
nebyla
řeč
,
přestože
mně
dřív
vždycky
pomáhal
,
když
jsem
posílala
velké
balíky
do
Terezína
.
|
| s-13
| Byly
dva
.
|
| s-14
| Jednou
za
čas
se
mohl
poslat
dvacetikilový
balík
.
|
| s-15
| Nevěděla
jsem
,
co
mám
dělat
,
tak
jsem
šla
na
národní
výbor
.
|
| s-16
| Tam
byl
velice
slušný
předseda
,
jmenoval
se
Hlas
.
|
| s-17
| Tenkrát
jsem
s
sebou
nosila
,
že
jsem
české
národnosti
.
|
| s-18
| Všechno
jsem
mu
vylíčila
,
že
mám
zapečetěný
byt
.
|
| s-19
| Byli
tam
manželé
,
učitelé
:
"
To
je
náš
byt
,
už
máme
klíče
.
|
| s-20
| Máme
všechno
,
dostali
jsme
to
přidělené
,
celý
byt
patří
nám
.
|
| s-21
| To
je
německý
byt
.
"
|
| s-22
| Říkala
jsem
:
"
To
není
německý
byt
,
to
je
můj
byt
.
"
|
| s-23
| Tak
jsem
bojovala
a
Hlas
potom
rozhodl
,
že
je
to
můj
byt
.
|
| s-24
| Dostala
jsem
ho
zpět
.
|
| s-25
| To
bylo
přes
noc
,
tak
jsem
šla
na
policii
a
tam
mě
nechali
přespat
.
|
| s-26
| Dali
mi
tam
na
lavici
deku
a
mohla
jsem
tam
přespat
.
|
| s-27
| Byli
slušní
tenkrát
.
|
| s-28
| Teprve
druhý
den
jsem
tam
šla
,
poněvadž
to
bylo
k
večeru
,
už
jsem
nemohla
nic
dělat
.
|
| s-29
| Měla
jsem
ho
ještě
jednou
zapečetěný
,
dostal
to
nějaký
voják
,
který
se
vrátil
z
armády
.
|
| s-30
| Myslím
,
že
byl
z
anglické
armády
,
ale
byl
velice
slušný
.
|
| s-31
| Když
jsem
mu
to
řekla
,
tak
mně
ihned
dal
klíče
.
|
| s-32
| Ty
pásky
jsem
strhla
.
|
| s-33
| Potom
přišli
Rusové
.
|
| s-34
| To
bylo
to
nejhorší
,
co
jsem
vůbec
zažila
.
|
| s-35
| Stydím
se
o
tom
vůbec
povídat
.
|
| s-36
| Nejdřív
jsem
byla
hrozně
nadšená
.
|
| s-37
| Šla
z
nich
tenkrát
hrůza
,
jak
ti
Rusové
vypadali
,
když
přišli
.
|
| s-38
| Byli
na
tancích
,
lidé
jásali
.
|
| s-39
| Vedle
mě
stála
naše
domovnice
a
ptala
se
,
proč
je
taky
nevítám
.
|
| s-40
| Řekla
jsem
:
"
Ještě
nejsem
ve
stavu
to
všechno
zpracovat
.
"
|
| s-41
| Potom
jsem
si
řekla
:
"
Je
to
dobré
.
|
| s-42
| Už
se
to
konečně
změnilo
.
"
|
| s-43
| Předtím
jsem
šla
shánět
zprávy
o
našich
,
jestli
se
nevrátili
.
|
| s-44
| Tenkrát
byly
vyvěšené
vývěsky
,
kde
dali
lidi
fotografie
"
neznáte
toho
,
neznáte
toho
"
.
|
| s-45
| Všechny
možné
židovské
fotky
dětí
,
žen
,
mužů
.
|
| s-46
| Naše
jsem
tam
nenašla
,
tak
jsem
šla
a
Praha
úplně
šílela
.
|
| s-47
| Jak
šílela
?
|
| s-48
| Šílela
štěstím
a
radostí
.
|
| s-49
| Všechny
je
vítali
a
já
už
jsem
potom
byla
taky
ráda
,
že
to
všechno
skončilo
.
|
| s-50
| Teď
to
nejhorší
,
co
přišlo
.
|