| s-1
| Od
té
doby
už
jsem
jí
nikdy
nic
neřekla
.
|
| s-2
| Pochopitelně
jsem
druhou
nechtěla
.
|
| s-3
| Vychovala
mě
tak
,
abych
nebyla
tak
vzdorná
a
vzpurná
.
|
| s-4
| Vždycky
mi
říkala
,
abych
se
naučila
pokojnějšímu
životu
,
abych
nebyla
taková
divoška
.
|
| s-5
| Na
druhou
stranu
zase
říkala
:
"
Nesmíš
si
nechat
všechno
líbit
.
|
| s-6
| Lidé
tě
hrozně
pomlouvají
,
protože
nemáš
nikoho
,
kdo
by
se
tě
zastal
.
"
|
| s-7
| Ale
ona
se
mě
zastávala
,
to
musím
říct
.
|
| s-8
| Můžu
taky
říct
,
že
i
naše
děti
ji
znají
,
protože
jsme
tam
vždycky
jezdili
.
|
| s-9
| Vždycky
jsem
říkala
:
"
Tohle
je
moje
maminka
.
"
|
| s-10
| Chovala
se
ke
mně
vždycky
lépe
než
druhá
otcova
manželka
.
|
| s-11
| Vždycky
nás
přijala
,
vždycky
jsme
u
ní
mohli
celá
rodina
přespat
,
když
jsme
potřebovali
.
|
| s-12
| Její
manžel
mi
jednou
řekl
:
"
Víš
,
Alice
,
kdyby
jí
nenapsala
vlastní
sestra
,
tak
to
jí
tak
nevadí
.
|
| s-13
| Ale
jak
ty
dlouho
nenapíšeš
nebo
nepřijedeš
,
tak
už
má
hrozně
velké
starosti
,
co
děláš
a
jak
se
máš
.
"
|
| s-14
| To
byla
opravdu
hodná
paní
,
starala
se
o
mě
po
všech
stránkách
.
|
| s-15
| Mně
se
třeba
nelíbilo
,
že
jsem
jí
musela
dávat
výplatu
.
|
| s-16
| Vařila
mi
a
dávala
mi
kapesné
,
to
ano
,
ale
v
duchu
jsem
si
říkala
:
"
Proč
mi
bere
všechny
peníze
?
"
|
| s-17
| Ale
pak
najednou
říká
:
"
Alice
,
pojď
,
jdeme
.
"
|
| s-18
| Teď
jsme
šly
do
Labutě
a
celou
mě
oblíkla
.
|
| s-19
| Nikdy
si
nenechala
z
těch
peněz
ani
korunu
,
ani
za
stravu
.
|
| s-20
| Oblíkla
mě
od
kabátu
po
prádlo
,
boty
,
všechno
.
|
| s-21
| Taky
mě
rozmazlovali
,
protože
mi
třeba
dala
čokoládu
,
aby
to
její
manžel
nevěděl
.
|
| s-22
| Její
manžel
mi
zase
dal
,
aby
ona
nevěděla
.
|
| s-23
| Mám
na
ně
moc
hezké
vzpomínky
.
|
| s-24
| Vzhledem
k
mé
nemoci
,
že
se
mnou
všude
jezdí
manžel
a
protože
nám
to
časově
nikdy
nevychází
,
abychom
se
tam
stavili
,
tak
už
jsem
tam
,
přiznám
se
,
dlouho
nebyla
.
|
| s-25
| Ani
nevím
,
jestli
ještě
žije
.
|
| s-26
| Ale
věřím
,
že
její
děti
by
mi
daly
vědět
,
protože
si
na
mě
pamatujou
.
|
| s-27
| Vzpomínám
si
,
že
když
jsme
tam
byli
naposled
,
tak
malý
Vašek
mi
tykal
a
říkal
mi
Alice
.
|
| s-28
| Už
byl
veliký
,
ženatý
|
| s-29
| Ona
říká
:
"
To
pro
tebe
není
žádná
Alice
,
to
je
pro
tebe
paní
Hrbková
.
"
|
| s-30
| Povídala
jsem
:
"
Ale
pro
něj
jsem
Alice
.
|
| s-31
| Vždyť
kolik
mi
bylo
let
-
sedmnáct
a
jemu
tři
.
|
| s-32
| Chodila
jsem
s
ním
na
procházky
.
"
|
| s-33
| Měl
radost
,
že
mi
může
tykat
.
|
| s-34
| Proto
si
myslím
,
že
by
mi
dal
vědět
.
|
| s-35
| Už
by
jí
teď
mělo
být
takových
88
roků
.
|
| s-36
| Ale
protože
byla
hubeňoučká
,
pohyblivá
a
sloužila
od
čtrnácti
let
u
pánů
,
jak
mi
vypravovala
,
tak
bych
docela
věřila
,
že
ještě
žije
.
|
| s-37
| Vždycky
si
s
manželem
říkáme
,
že
ji
jednou
navštívíme
.
|
| s-38
| Ale
nevím
,
kdy
se
nám
to
podaří
.
|
| s-39
| Ráda
bych
ji
ještě
jednou
viděla
.
|
| s-40
| Jak
jste
žila
po
válce
?
|
| s-41
| Po
válce
,
sotva
jsem
se
vrátila
,
mi
nastaly
problémy
.
|
| s-42
| Jednak
s
tím
,
že
jsme
utekly
v
době
karantény
,
takže
jsme
musely
jít
na
prohlídku
.
|
| s-43
| Potom
jsem
měla
občanku
v
salátovém
vydání
,
a
když
jsem
přišla
poprvé
na
úřad
,
tak
tam
byla
mladá
úřednice
.
|
| s-44
| Hned
se
do
mě
pustila
,
co
jí
to
tam
dávám
.
|
| s-45
| Takhle
štítivě
to
vzala
dvěma
prsty
,
co
jí
to
tam
dávám
za
občanku
.
|
| s-46
| Vždycky
jsem
se
hned
rozbrečela
,
přišlo
mi
to
líto
,
a
najednou
přišel
starší
pan
úředník
.
|
| s-47
| Jednal
se
mnou
laskavě
a
tykal
mi
,
protože
jsem
asi
vypadala
mladě
.
|
| s-48
| Říkal
:
"
Nebreč
,
vždyť
se
nic
neděje
.
|
| s-49
| Dají
ti
novou
a
nebudeš
tam
mít
aspoň
to
'
ghettoisiert
'
a
všechno
se
spraví
.
"
|
| s-50
| Pak
jsem
měla
starosti
se
státním
občanstvím
,
protože
jsem
se
chtěla
vdávat
.
|