s-1
| Tam
jsem
se
musela
rozloučit
s
Noemkou
a
s
Fanynkou
a
ještě
se
ulomilo
kolo
od
vozíku
.
|
s-2
| Pamatuju
si
,
že
ho
tam
někdo
dal
ochotně
spravit
,
lidi
byli
vůči
nám
velice
ochotní
.
|
s-3
| Pokračovali
v
cestě
.
|
s-4
| Protože
Fanynka
nikoho
neměla
,
tak
si
ji
Blanovi
vzali
za
svoji
.
|
s-5
| Nevím
,
jak
dlouho
u
nich
byla
.
|
s-6
| Nedlouho
potom
si
vzpomínám
,
že
Noemka
jela
na
kole
ze
Soběslavi
až
do
Prahy
,
aby
mě
viděla
.
|
s-7
| To
byl
taky
zážitek
.
|
s-8
| Vy
jste
se
tedy
vrátila
kam
?
|
s-9
| Vrátila
jsem
se
do
Karlína
do
Thámovy
ulice
,
to
byl
byt
po
rodičích
.
|
s-10
| Ale
bratr
,
co
ho
maminka
měla
za
svobodna
,
se
dal
k
Němcům
,
to
jsem
vám
prvně
zapomněla
říct
.
|
s-11
| Proto
jsem
Františka
tak
prosila
,
aby
se
nikdy
k
Němcům
nedával
.
|
s-12
| Šil
v
kasárnách
v
Karlíně
,
byl
vyučený
krejčí
a
šil
tam
pro
gestapáky
.
|
s-13
| Myslím
,
že
to
bylo
v
Palackého
ulici
.
|
s-14
| Chtěla
jsem
se
do
toho
bytu
vrátit
a
byl
zapečetěný
.
|
s-15
| Shodou
okolností
měl
děvče
a
ona
bydlela
v
Lahovicích
,
kde
přišel
o
život
.
|
s-16
| Byl
Němec
a
Němci
samotní
ho
zabili
,
když
se
to
tak
vezme
.
|
s-17
| Jak
se
to
stalo
?
|
s-18
| Stalo
se
to
tak
,
že
byl
na
návštěvě
u
Růži
,
to
byla
tehdy
jeho
dívka
.
|
s-19
| Přišli
tam
.
|
s-20
| Já
jsem
tam
nebyla
,
vím
to
jenom
z
vyprávění
.
|
s-21
| Byl
tam
i
náš
František
.
|
s-22
| Říkal
,
že
by
nevěřil
,
co
člověk
ve
strachu
dokáže
.
|
s-23
| Tam
byla
asi
dva
metry
vysoká
vrata
.
|
s-24
| Říkal
,
že
vůbec
neví
,
jak
je
přelezl
.
|
s-25
| Utíkal
,
co
mu
nohy
stačily
,
když
to
viděl
.
|
s-26
| Toníka
potom
našli
při
vchodu
do
baráku
,
i
tatínka
Růži
,
protože
vytáhli
všechny
muže
ven
a
všechny
je
tam
postříleli
.
|
s-27
| Je
to
paradox
,
že
byl
Němec
a
nakonec
byl
hrdina
.
|
s-28
| Ještě
snad
do
dneška
tam
stojí
jeho
jméno
jako
"
padlý
hrdina
v
Lahovicích
"
.
|
s-29
| Někde
tam
mají
pomník
,
pokud
vím
.
|
s-30
| Protože
měli
spolu
s
mým
bratrem
dítě
,
tak
František
cítil
morální
povinnost
si
Růžu
vzít
,
tak
si
ji
nakonec
vzal
.
|
s-31
| Bránila
jsem
mu
v
tom
,
nechtěla
jsem
,
aby
si
Růžu
vzal
.
|
s-32
| Proto
mě
neměla
moc
ráda
,
i
když
dnes
už
jsou
vztahy
normální
.
|
s-33
| Ale
tenkrát
se
jí
to
nelíbilo
.
|
s-34
| Ale
říkala
jsem
si
:
Dokázala
chodit
s
Tondou
a
najednou
jí
byl
dobrý
František
?
|
s-35
| Pak
mi
vysvětlovala
,
že
se
jí
vždycky
líbil
František
.
|
s-36
| Ale
nechtěl
ji
,
tak
si
z
nouze
namluvila
Tondu
.
|
s-37
| Je
to
už
hodně
let
.
|
s-38
| Bydlí
ve
Cvikově
nedaleko
od
nás
a
někdy
se
vidíme
,
tak
spolu
mluvíme
.
|
s-39
| Ale
od
doby
,
co
je
bratr
mrtvý
,
se
nestýkáme
.
|
s-40
| Kde
jste
bydlela
,
když
byl
byt
zapečetěný
?
|
s-41
| Okamžitě
mi
dali
jiný
byt
,
ale
jenom
jednu
malou
místnost
.
|
s-42
| Tam
na
předsíni
bydlela
nějaká
paní
Šimková
.
|
s-43
| Ale
přistěhovala
se
tam
v
době
,
kdy
jsem
byla
v
Terezíně
,
čili
mě
vůbec
neznala
.
|
s-44
| Najednou
zaklepala
na
moje
dveře
,
přišla
s
pláčem
a
začala
mě
objímat
.
|
s-45
| Přinesla
mi
bábovku
,
vajíčka
a
všechno
a
starala
se
o
mě
jako
moje
máma
.
|
s-46
| A
to
tak
důkladně
,
že
věděla
,
že
ráda
chodím
tancovat
.
|
s-47
| Byla
by
ochotná
mi
i
všechno
nažehlit
a
načančat
,
ale
musela
jsem
být
v
určitou
dobu
doma
.
|
s-48
| Když
jsem
nebyla
,
tak
jsem
jednou
schytla
pěknou
facku
.
|
s-49
| Tenkrát
jsem
jí
říkala
,
že
mě
nemá
co
bít
,
že
není
moje
maminka
.
|
s-50
| Říkala
,
jestli
chci
druhou
.
|