| s-1
| Už
je
to
tolik
let
,
že
už
si
člověk
úplně
všechno
nevybaví
.
|
| s-2
| Doteď
jsme
říkali
ne
snad
hezké
,
ale
přece
jen
světlejší
stránky
.
|
| s-3
| Bylo
tam
taky
něco
,
na
co
jste
se
snažila
celý
život
zapomenout
,
o
čem
jste
nevyprávěla
,
něco
ošklivého
?
|
| s-4
| To
už
jsem
řekla
,
to
bylo
v
listopadu
.
|
| s-5
| To
byl
pro
mě
ten
nejhlubší
a
nejhroznější
zážitek
.
|
| s-6
| Potom
třeba
když
jsme
utekli
z
Terezína
ještě
v
době
karantény
,
to
už
bylo
zase
hezké
.
|
| s-7
| Jasně
,
ale
jestli
se
v
průběhu
těch
dvou
let
stalo
něco
,
na
co
se
snažíte
zapomenout
,
co
jste
si
zakázala
povídat
?
|
| s-8
| Teď
to
můžete
říct
.
|
| s-9
| Ani
nevím
.
|
| s-10
| Opravdu
nevím
.
|
| s-11
| Nikdo
vám
tam
neublížil
?
|
| s-12
| Určitě
ne
víc
než
druhým
.
|
| s-13
| Nějaké
zařvání
nebo
strach
jsme
zažily
,
když
jsme
třeba
šly
z
práce
z
pole
a
měly
jsme
okurky
zastrčené
třeba
takhle
za
výstřihem
.
|
| s-14
| Teď
tam
přijeli
na
motorce
a
začalo
se
mluvit
o
tom
,
že
udělají
prohlídku
.
|
| s-15
| Pochopitelně
jsme
dostaly
hrozný
strach
.
|
| s-16
| To
každý
okurky
odhazuje
,
vyhazuje
.
|
| s-17
| Kdo
byl
přistižen
při
tom
,
že
to
odhazuje
,
tak
musel
vystoupit
z
řady
a
my
jsme
pochodovaly
dál
.
|
| s-18
| Pak
byla
slyšet
střelba
.
|
| s-19
| Někdy
stříleli
do
vzduchu
a
někdy
opravdu
zastřelili
toho
člověka
jenom
proto
,
že
si
z
hladu
vzal
třeba
okurku
.
|
| s-20
| Vám
se
nikdy
nestalo
,
že
by
vám
přišli
na
to
,
že
jste
si
něco
vzala
?
|
| s-21
| Ne
,
já
jsem
se
bála
.
|
| s-22
| Přiznám
se
,
že
jsem
se
bála
.
|
| s-23
| Něco
si
vzít
?
|
| s-24
| Na
poli
to
šlo
sníst
.
|
| s-25
| Ano
.
|
| s-26
| Jak
jsem
říkala
,
pan
Kuřavý
byl
sice
taky
Němec
,
ale
lidovější
.
|
| s-27
| Vždycky
naopak
říkal
:
"
Vezměte
si
,
najezte
se
trochu
.
"
|
| s-28
| Ale
moc
jsme
toho
nesnědly
,
protože
žaludek
to
nepobral
,
že
ano
.
|
| s-29
| Dobře
.
|
| s-30
| Pak
ubíhala
doba
,
celý
rok
1944
,
neztrácely
jste
naději
?
|
| s-31
| Co
jste
si
mezi
sebou
povídaly
?
|
| s-32
| Budete
se
divit
,
ale
zprávy
z
venku
jsme
tam
měly
možná
lepší
,
nežli
vy
tady
v
Čechách
.
|
| s-33
| Muselo
tam
být
nějaké
podzemní
hnutí
.
|
| s-34
| Dokonce
ještě
teta
Malva
,
než
šla
do
transportu
,
vždycky
říkala
:
"
Neplač
,
Aličko
.
|
| s-35
| Za
dva
roky
a
možná
ještě
dřív
,
možná
že
za
dva
měsíce
,
se
zase
sejdeme
v
Praze
.
"
|
| s-36
| Byla
hrozná
optimistka
a
udržovala
mě
svým
optimismem
při
životě
.
|
| s-37
| Pak
jsme
se
musely
takhle
rozloučit
,
tak
jsme
se
zase
navzájem
povzbuzovaly
písničkami
.
|
| s-38
| Jak
říkám
,
hodně
mezi
nás
chodil
Nora
Frýd
a
i
jiní
,
ty
si
tak
nepamatuju
.
|
| s-39
| Ale
pamatuju
si
,
že
měl
rozštěp
.
|
| s-40
| Pamatovala
jsem
si
ho
víceméně
podle
toho
rozštěpu
a
teprve
později
jsem
se
dozvěděla
,
že
to
byl
ten
spisovatel
Nora
Frýd
.
|
| s-41
| Pak
přišla
velice
ošklivá
zima
1944
-
1945
.
|
| s-42
| To
byly
mrazy
.
|
| s-43
| Ano
,
to
byly
mrazy
,
ale
taky
už
mi
to
po
těch
letech
vypadlo
z
paměti
.
|
| s-44
| Pak
se
to
začalo
trošičku
blížit
.
|
| s-45
| Jak
se
začalo
projevovat
,
že
se
vrací
naděje
?
|
| s-46
| Po
té
zimě
už
jsme
dostávaly
zprávy
,
že
už
to
opravdu
nebude
dlouho
trvat
,
dokonce
už
jsme
to
mohly
vypozorovat
i
z
jednání
gestapáků
.
|
| s-47
| I
když
jak
který
.
|
| s-48
| Některý
byl
horší
a
některý
byl
třeba
zase
lepší
.
|
| s-49
| Jako
kdyby
chtěl
,
abychom
potom
řekly
,
že
byl
na
nás
hodný
a
tak
podobně
.
|