s-1
| Celou
dobu
jsem
si
myslel
,
že
mluví
o
synovi
,
jak
byl
nemocný
.
|
s-2
| Vykládal
mu
půl
hodiny
o
tom
,
kdo
se
vrátil
z
koncentráku
.
|
s-3
| Pak
jsme
zjistili
,
že
to
je
pes
.
|
s-4
| Žádné
velké
starosti
neměli
.
|
s-5
| Snad
mu
zaplatil
nějaký
domek
v
Izraeli
a
Petr
se
vystěhoval
do
Izraele
.
|
s-6
| Asi
jenom
přechodně
,
nebo
jestli
tam
zůstal
,
nevím
.
|
s-7
| Každopádně
byl
dost
divný
,
nikdy
nikomu
nenapsal
.
|
s-8
| Takže
o
tom
,
co
bylo
,
nevím
.
|
s-9
| Právě
vedle
hotelu
Slávie
byl
byt
po
Němcích
a
každý
jsme
si
obsadili
jeden
pokoj
,
abychom
měli
pohodlí
.
|
s-10
| Nechtěl
jsem
bydlet
přímo
u
Homolů
,
místa
taky
mnoho
neměli
.
|
s-11
| Když
se
to
u
nás
v
domě
uvolnilo
,
tak
jsem
se
tam
přestěhoval
.
|
s-12
| Vzal
jsem
si
s
sebou
nábytek
,
shodou
okolností
to
byla
ložnice
.
|
s-13
| Šťastně
jsem
se
vrátil
do
Kyjova
.
|
s-14
| Nebyl
jsem
ani
zklamaný
tím
,
že
se
nikdo
z
rodiny
nevrátil
,
protože
jsem
s
tím
ani
nepočítal
.
|
s-15
| Byl
jsem
na
to
plně
připravený
.
|
s-16
| Zůstala
mi
jenom
sestřenice
v
Rakousku
ve
Vídni
,
poněvadž
se
vrátili
z
Anglie
do
Vídně
.
|
s-17
| Dříve
jsme
si
korespondovali
málo
,
a
zvláště
od
roku
1964
,
tehdy
byli
v
Brně
,
se
stýkáme
několikrát
za
rok
.
|
s-18
| Daří
se
jim
velmi
dobře
.
|
s-19
| Musím
říct
,
že
nás
i
naše
děti
podporovali
.
|
s-20
| Dá
se
říct
,
že
"
podporovali
"
je
příliš
slabý
výraz
,
jak
nám
pomáhali
.
|
s-21
| Její
manžel
byl
shodou
okolností
nejnižší
křesťan
,
byl
taky
v
koncentráku
.
|
s-22
| Měli
plné
pochopení
,
věděli
,
o
co
jde
.
|
s-23
| Heda
,
jak
se
jmenuje
,
měla
tehdy
ještě
matku
čili
moji
tetu
,
která
už
taky
umřela
.
|
s-24
| Samozřejmě
jsem
pokračoval
,
co
jsem
dělal
,
už
jsem
se
zuby
jednou
začal
.
|
s-25
| Začal
jsem
,
protože
si
to
moji
rodiče
přáli
.
|
s-26
| Už
i
maminky
bratranec
,
strýc
,
byl
zubař
,
dentista
,
v
Opavě
,
takže
jsem
se
toho
řemesla
držel
až
do
důchodu
.
|
s-27
| Když
jsem
urovnal
svoje
zdraví
,
svoje
poměry
,
musel
jsem
si
sehnat
nějaké
šaty
a
podobně
,
šel
jsem
do
práce
k
doktorovi
Šádovi
,
|
s-28
| Potom
jsem
se
oženil
,
vzal
jsem
si
hodnou
ženu
.
|
s-29
| Její
rodina
mě
přijala
jako
vlastního
,
nahradili
mi
rodiče
.
|
s-30
| Takže
dnes
máte
dvě
dcery
a
tři
vnoučata
?
|
s-31
| Mám
dvě
dcery
,
mají
hodné
muže
a
tři
vnoučata
,
dva
chlapce
a
jednu
holku
.
|
s-32
| Všichni
jsou
zdraví
.
|
s-33
| Moje
zdraví
je
přiměřené
mému
věku
,
manželčino
taky
.
|
s-34
| Sice
jsem
už
prodělal
dva
infarkty
,
mám
anginu
pektoris
,
zúžené
cévy
,
ale
vidíte
,
že
mně
to
ještě
mluví
,
že
jsem
poměrně
zdraví
.
|
s-35
| Na
závěr
vás
poprosím
o
jednu
větu
,
kterou
byste
shrnul
celý
svůj
život
.
|
s-36
| Zajímá
mě
,
co
byste
rád
vzkázal
svým
vnoučatům
,
aby
dokázali
žít
s
takovým
optimismem
,
s
jakým
jste
všechno
překonával
vy
.
|
s-37
| Co
byste
jim
chtěl
říct
?
|
s-38
| Chtěl
bych
říct
toto
:
Velmi
jsem
uvítal
tuto
nadaci
.
|
s-39
| Celý
život
jsem
chtěl
sepsat
svoje
zážitky
,
kterých
bych
mohl
vyjmenovat
třikrát
tolik
.
|
s-40
| Chtěl
jsem
sepsat
paměti
,
aby
poznali
život
,
aby
si
vážili
svobody
.
|
s-41
| Bude
-
li
to
sloužit
jiným
,
budu
jenom
rád
.
|
s-42
| Velice
vám
děkuji
za
vaši
výpoveď
.
|
s-43
| Já
vám
taky
.
|
s-44
| Toto
je
můj
tatínek
,
Ludvík
Redlich
,
zhruba
v
35
letech
.
|
s-45
| Toto
je
moje
maminka
patrně
za
svobodna
,
tehdy
mohla
mít
22
roků
.
|
s-46
| Jméno
?
|
s-47
| Otýlia
Redlichová
.
|
s-48
| Vpravo
je
můj
tatínek
,
vlevo
moje
maminka
,
uprostřed
strýc
Bedřich
Redlich
.
|
s-49
| V
kterém
je
to
roce
?
|
s-50
| To
bude
v
roce
1924
,
ještě
jsem
se
nenarodil
.
|