s-1
| Třetí
kazeta
,
vypráví
paní
Berta
Čermáková
,
14
.
února
1997
,
Brno
.
|
s-2
| Dostali
jste
se
do
Bergen
-
Belsenu
.
|
s-3
| Ano
,
velké
překvapení
.
|
s-4
| Začátek
jsem
už
vykládala
,
nádraží
a
tak
dále
.
|
s-5
| Teď
jenom
samí
váleční
zajatci
,
tam
nevěděli
vůbec
ještě
o
vězních
.
|
s-6
| Potom
jsem
se
dozvěděla
,
že
to
byl
jeden
z
velice
obávaných
táborů
.
|
s-7
| Vedli
nás
na
obrovskou
louku
,
krásná
louka
.
|
s-8
| Tam
byly
stany
.
|
s-9
| Tuhle
jsem
se
spletla
,
byly
to
stany
velké
ne
pro
800
lidí
,
ale
pro
200
lidí
,
vždycky
bylo
200
lidí
v
jednom
stanu
.
|
s-10
| Nevím
,
jestli
byly
ve
stanu
matrace
nebo
co
,
to
si
nevzpomínám
.
|
s-11
| Jenom
si
vzpomínám
,
že
venku
byla
dlouhá
koryta
na
mytí
.
|
s-12
| Mohli
jsme
se
mýt
,
jak
dlouho
jsme
chtěli
.
|
s-13
| Já
jsem
se
věčně
čvachtala
,
protože
člověk
celou
dobu
v
Osvětimi
a
tak
dále
se
nemohl
vůbec
mýt
a
nic
.
|
s-14
| Nevím
,
jaké
tam
byly
záchody
.
|
s-15
| Vím
ale
,
že
se
mohlo
na
té
louce
jít
,
kdy
se
chtělo
.
|
s-16
| Bylo
to
obehnané
drátěným
plotem
.
|
s-17
| Vím
o
jedné
věži
,
ale
nevím
,
jestli
byly
kolem
dokola
.
|
s-18
| Esesák
z
věže
se
s
námi
normálně
bavil
.
|
s-19
| Chtěl
vědět
co
a
jak
,
vysvětlit
jak
to
,
že
to
nemáme
a
tak
dále
,
byl
velice
slušný
.
|
s-20
| Jednou
za
den
tam
přišel
nějaký
Němec
spočítat
,
jestli
jsme
všichni
.
|
s-21
| To
znamená
,
že
jsem
strávila
na
té
louce
svoje
narozeniny
,
a
to
je
hezký
zážitek
.
|
s-22
| Dostala
jsem
k
narozeninám
lžíci
marmelády
,
kterou
děvčata
sesbírala
,
což
byl
nádherný
dárek
.
|
s-23
| Jak
to
bylo
s
jídlem
,
nevím
,
ale
určitě
ho
nebylo
moc
.
|
s-24
| Vím
ale
,
že
trochu
marmelády
,
jedna
lžíce
,
udělalo
strašnou
radost
.
|
s-25
| Musela
být
ohromně
vzácná
,
nějaká
řepná
marmeláda
,
pochopitelně
,
ale
to
je
jedno
,
byla
to
pochoutka
.
|
s-26
| Za
nějakou
dobu
nás
odstěhovali
do
baráku
a
to
už
začal
režim
,
sice
ne
jako
v
Osvětimi
,
ale
začal
ostrý
režim
na
pryčnách
.
|
s-27
| Nesmělo
se
jít
ven
,
sedělo
se
celý
den
v
baráku
na
pryčnách
.
|
s-28
| Každou
chvíli
přišel
nějaký
esesák
,
člověk
musel
vyskočit
,
stát
v
pozoru
.
|
s-29
| Tam
jsem
byla
na
pryčně
právě
s
paní
Elsou
Stránskou
,
se
kterou
jsme
si
řekly
,
že
půjdeme
všude
spolu
.
|
s-30
| Měla
jít
.
.
.
|
s-31
| Nevím
,
jak
tam
bylo
vybírání
,
to
si
nevzpomínám
.
|
s-32
| Přišel
nějaký
chlapík
a
řikala
jsem
:
"
Tebe
už
jsem
někde
viděla
.
"
|
s-33
| Pak
jsem
si
vzpomněla
,
že
to
byl
v
uvozovkách
pan
Krámer
z
Osvětimi
,
ne
Mengele
,
ale
Krámer
,
to
tam
byla
také
známá
figura
.
|
s-34
| Slušně
jsem
se
hlásila
o
slovo
a
řekla
jsem
mu
,
že
byla
vybraná
do
nějakého
transportu
.
|
s-35
| To
bylo
poprvé
,
kdy
tam
něco
takového
bylo
.
|
s-36
| Požádala
jsem
ho
,
určitě
slušně
,
jestli
by
mě
mohl
do
toho
transportu
také
zařadit
.
|
s-37
| Místo
odpovědi
mně
dal
příšernou
facku
.
|
s-38
| Musela
být
hrozná
,
protože
jsem
doslova
spadla
.
|
s-39
| Byla
to
moje
první
facka
,
před
tím
jsem
tam
od
nikoho
facku
nedostala
.
|
s-40
| Jít
jsem
nesměla
.
|
s-41
| Nakonec
to
ale
dopadlo
tak
,
že
ona
taky
nešla
,
že
zůstala
a
zůstaly
jsme
spolu
.
|
s-42
| Nevím
,
jak
dlouho
jsme
tam
ještě
byli
,
kolik
dnů
,
ale
mám
dojem
,
že
jsme
z
Bergen
-
Bersenu
odjížděli
,
podle
paměti
,
koncem
listopadu
,
začátkem
prosince
.
|
s-43
| Jeli
jsme
,
nebylo
to
tak
daleko
,
do
Braunschweigu
.
|
s-44
| Zase
žádný
známý
tábor
,
odvezli
nás
do
jezdecké
školy
.
|
s-45
| Budova
jezdecké
školy
,
jedna
velká
místnost
a
cosi
vzadu
.
|
s-46
| Nevím
,
jestli
tam
měly
velitelky
místnost
,
byla
tam
jakoby
ošetřovna
.
|
s-47
| Vím
,
že
tam
byl
nějaký
stolek
a
na
něm
byly
nějaké
vaty
,
ležely
tam
nože
,
skalpely
,
nebo
co
.
|
s-48
| Shodou
okolností
vedoucí
Braunschweigovského
lágru
,
nebo
jak
bychom
tomu
řikali
,
té
jezdecké
školy
,
byla
Edita
Donátová
.
|
s-49
| Vzpomněla
jsem
si
,
že
jeden
tatínkův
zástupce
ze
Slovenska
se
jmenoval
Donát
.
|
s-50
| Zeptala
jsem
se
jí
na
to
,
byla
to
jeho
neteř
.
|