| s-1
| Vždycky
,
když
jsem
jela
tramvají
do
jazykovky
,
jel
za
mnou
.
|
| s-2
| Řekla
mi
:
"
Nesmím
vám
nic
říct
,
ale
všichni
v
baráku
jsme
byli
vyslýcháni
.
"
|
| s-3
| Ale
samozřejmě
jí
to
nedalo
.
|
| s-4
| Pak
jsem
už
hlídala
,
pozorovala
,
kdo
mě
hlídá
.
|
| s-5
| Bylo
to
osm
chlapů
ve
dne
v
noci
.
|
| s-6
| V
noci
seděli
naproti
u
domovníka
a
koukali
,
kdo
ke
mně
jde
.
|
| s-7
| Když
viděli
,
že
ode
mě
někdo
odchází
,
musel
se
legitimovat
a
vyzpovídali
ho
.
|
| s-8
| Pak
už
jsem
z
toho
byla
s
nervy
úplně
v
koncích
.
|
| s-9
| Jak
dlouho
to
trvalo
?
|
| s-10
| To
trvalo
měsíce
.
|
| s-11
| Nejhorší
na
tom
bylo
,
že
moji
nejlepší
přátelé
,
i
inženýr
Rada
,
generální
řiditel
dolů
.
.
.
|
| s-12
| Dali
mu
tip
,
že
za
ním
taky
jdou
a
on
se
v
roce
1952
zastřelil
.
|
| s-13
| Už
to
nevydržel
.
|
| s-14
| Jedna
moje
příbuzná
,
lékařka
tady
v
dětské
nemocnici
v
Podolí
,
taky
Židovka
samozřejmě
,
spáchala
sebevraždu
,
otrávila
se
.
|
| s-15
| Jedna
kolegyně
z
ministerstva
,
Slovenka
,
doktorka
Šarišská
,
se
oběsila
.
|
| s-16
| Dva
další
,
sice
ne
tak
blízcí
přátelé
,
ale
známí
,
spáchali
sebevraždu
tím
,
že
skočili
z
okna
.
|
| s-17
| To
bylo
pro
mě
něco
hrozného
,
opravdu
moc
nescházelo
.
|
| s-18
| Říkala
jsem
si
:
"
K
čemu
takový
život
vůbec
je
?
"
|
| s-19
| Ale
nějak
jsem
to
překonala
.
|
| s-20
| Takže
vás
předvolávali
někdy
k
výslechu
?
|
| s-21
| Ano
.
|
| s-22
| Dva
pro
mě
přišli
několikrát
domů
,
vždycky
ráno
,
a
odvedli
mě
na
Perštýn
na
výslech
.
|
| s-23
| Když
jsem
si
vždycky
balila
zubní
kartáček
,
přemýšlela
jsem
:
"
Zůstanu
tam
už
nebo
jak
?
"
|
| s-24
| Celý
den
,
to
šlo
od
rána
do
večera
,
pořád
se
jen
ptali
.
|
| s-25
| Když
pro
mě
přišli
,
tak
vždycky
pobrali
veškerou
korespondenci
,
dopisy
,
co
jsem
tam
měla
,
všecko
.
|
| s-26
| Ke
každému
jsem
se
musela
vyjádřit
.
|
| s-27
| To
byly
kolegyně
ještě
z
Anglie
,
posílaly
mně
vánoční
pohledy
.
|
| s-28
| O
každém
chtěli
vědět
,
co
dělají
a
tak
dále
.
|
| s-29
| Vůbec
jsem
nevěděla
,
ale
to
bylo
do
úmoru
,
pořád
ty
samé
otázky
.
|
| s-30
| Nevěděla
jsem
,
co
po
mně
chtějí
,
ptala
jsem
se
.
|
| s-31
| Říkám
,
že
jestli
je
něco
konkrétní
,
ať
se
zeptají
.
|
| s-32
| Co
vím
,
to
jim
řeknu
,
protože
jsem
neměla
žádné
tajnosti
.
|
| s-33
| Říkají
:
"
Jen
povídejte
,
povídejte
.
"
|
| s-34
| To
šlo
.
|
| s-35
| Kdy
asi
tohle
všechno
skončilo
?
|
| s-36
| Kdy
to
skončilo
,
nevím
.
|
| s-37
| Ale
když
jsem
byla
pak
na
brigádě
,
byla
jsem
tam
asi
čtrnáct
dnů
,
ten
tajný
,
už
jsem
je
všechny
znala
,
najednou
zmizel
.
|
| s-38
| Už
za
mnou
nešel
.
|
| s-39
| Byla
jsem
úplně
šťastná
,
že
už
to
konečně
skončilo
.
|
| s-40
| Jenže
pak
pověřili
bezpečnostního
,
který
byl
v
každém
podniku
,
a
ten
mě
hlídal
.
|
| s-41
| To
vím
konkrétně
,
protože
když
jsem
na
brigádě
v
Břevnově
skončila
,
šla
jsem
do
Tesly
v
Holešovicích
.
|
| s-42
| Protože
jsem
nesměla
dělat
v
kancelářích
,
přišla
jsem
tam
do
technické
kontroly
,
kde
byly
samé
zkrachované
existence
,
děvčata
z
různých
ministerstev
.
|
| s-43
| Ale
tamní
vedoucí
byla
dělnice
,
velice
slušná
paní
.
|
| s-44
| Jednoho
dne
ke
mně
přišla
a
řekla
:
"
Paní
Zochovická
,
co
jste
provedla
?
"
|
| s-45
| Říkám
:
"
Nic
jsem
neprovedla
.
|
| s-46
| Proč
se
ptáte
?
"
|
| s-47
| "
Přišel
za
mnou
bezpečák
Prech
,
abych
vás
hlídala
a
abych
o
vás
podávala
zprávy
.
|
| s-48
| Zamítla
jsem
to
,
říkám
:
'
Takové
věci
nedělám
.
'
"
|
| s-49
| Zjistila
jsem
,
že
to
je
slušná
ženská
.
|
| s-50
| Byla
spousta
lidí
,
kteří
si
v
té
době
rádi
šplhli
,
byli
povýšeni
a
tak
dále
.
|