| s-1
| Každé
tři
hodiny
obcházel
saniťák
těch
čtyřicet
lůžek
a
každému
píchal
injekce
do
nevyslovitelné
části
těla
.
|
| s-2
| Samozřejmě
mě
v
noci
vždycky
čtyřikrát
budil
ve
snaze
píchnout
mně
taky
injekci
.
|
| s-3
| Měl
jsem
vždycky
co
dělat
,
abych
se
jí
ubránil
.
|
| s-4
| Odtamtud
jsem
se
vrátil
ke
své
jednotce
,
která
byla
umístěna
v
blízkosti
Nepomuku
.
|
| s-5
| Tam
je
ona
slavná
Zelená
hora
,
kde
velel
Terazky
.
|
| s-6
| "
Terazky
som
majorom
.
"
|
| s-7
| S
touto
jednotkou
umístěnou
v
tomto
okolí
jsme
se
na
podzim
toho
roku
přemístili
do
demobilizační
oblasti
,
a
to
na
Moravu
,
do
Moravské
Třebové
,
kde
jsem
byl
koncem
ledna
1946
demobilizován
.
|
| s-8
| Kdy
jste
se
dozvěděl
o
osudu
svých
rodičů
a
příbuzných
?
|
| s-9
| O
skutečném
osudu
,
o
konečném
osudu
,
nikdy
,
do
dnešního
dne
ne
.
|
| s-10
| Dostal
jsem
ale
od
rodičů
dopis
z
Červeného
kříže
,
kde
mi
oznamovali
,
že
se
přestěhovali
do
Litzmannstadtu
.
|
| s-11
| To
bylo
ještě
v
Palestině
,
to
jsme
už
říkali
.
|
| s-12
| Ano
,
v
Palestině
.
|
| s-13
| Víc
jsem
o
nich
neslyšel
,
ale
postupem
času
mi
bylo
jasné
a
zřejmé
,
že
zejména
s
ohledem
na
jejich
věk
to
nemůžou
vydržet
.
|
| s-14
| Již
úvodem
jsem
řekl
,
že
jsem
byl
jedno
z
pozdních
dětí
.
|
| s-15
| Když
jste
se
vrátil
do
Čech
,
myslím
v
době
osvobození
,
pátral
jste
po
nich
,
nebo
už
vám
to
bylo
všechno
jasné
?
|
| s-16
| Ne
,
pátral
.
|
| s-17
| Nikdo
nic
v
té
době
samozřejmě
nevěděl
.
|
| s-18
| V
té
době
existoval
časový
úsek
,
kdy
se
lidé
starali
o
své
příbuzné
,
u
kterých
existovala
jestě
jakás
takás
šance
.
|
| s-19
| To
byly
doby
,
kdy
do
města
přijížděly
autobusy
z
koncentračních
táborů
,
nikoliv
z
těch
likvidačních
.
|
| s-20
| Na
Václaváku
stavěly
autobusy
z
německých
a
rakouských
ženských
koncentračních
táborů
,
pořád
tam
ještě
existovala
šance
.
|
| s-21
| Ale
pro
lidi
,
kteří
byli
na
východ
od
Litzmannstadtu
,
to
už
bylo
víc
než
zázrak
.
|
| s-22
| Museli
to
být
mladí
lidé
,
kteří
měli
šanci
to
vydržet
a
přežít
.
|
| s-23
| To
jsem
už
nepředpokládal
.
|
| s-24
| Našel
jste
aspoň
někoho
ze
svých
příbuzných
?
|
| s-25
| Ano
.
|
| s-26
| Jediná
sestřenice
mé
matky
,
která
nebyla
jako
jediná
členka
rodiny
odtransportována
z
Terezína
a
přežila
v
Terezíně
tyfus
,
se
vrátila
a
žila
tady
ještě
asi
osm
let
.
|
| s-27
| Byla
to
stará
dáma
a
s
tou
jsem
tady
ještě
komunikoval
jako
s
jedinou
příbuznou
.
|
| s-28
| S
tou
jste
se
setkal
někde
v
rámci
osvobození
?
|
| s-29
| Tady
,
jistěže
ano
.
|
| s-30
| Jak
to
setkání
probíhalo
?
|
| s-31
| Abych
vám
řekl
pravdu
,
momentálně
si
už
nepamatuji
,
jak
jsem
se
dozvěděl
o
tom
,
že
existuje
nebo
že
tady
je
.
|
| s-32
| Každý
z
nás
bydlel
jinde
.
|
| s-33
| Původně
bydlela
v
Haštalské
ulici
.
|
| s-34
| Když
se
potom
vrátila
,
bydlela
s
nějakou
rodinou
,
se
kterou
žila
v
Terezíně
,
v
Malém
Berlíně
,
jestli
víte
,
kde
to
je
.
|
| s-35
| Takový
blok
v
Holešovicích
.
|
| s-36
| Také
jsem
nebydlel
na
svém
původním
místě
,
jak
jsem
vám
řekl
.
|
| s-37
| Teďka
už
nevím
,
jak
se
stalo
,
že
jsme
se
sešli
.
|
| s-38
| Nevím
,
jestli
někdo
někomu
řekl
:
"
Potkal
jsem
Jirku
nebo
viděl
jsem
tetu
Lídu
.
"
|
| s-39
| Potom
jsme
se
ale
velmi
intenzivně
navštěvovali
a
při
jedné
návštěvě
u
nás
,
v
ulici
Bratří
Čapků
,
padla
na
schodech
a
zlomila
si
krček
.
|
| s-40
| Léčbu
už
jako
stará
dáma
nepřežila
.
|
| s-41
| To
byla
kromě
mé
sestřenice
,
o
které
jsem
se
zmínil
v
dotazníku
,
jediná
příbuzná
na
území
Československa
,
s
kterou
jsem
se
sešel
.
|
| s-42
| Vaše
sestřenice
byla
v
koncentračním
táboře
?
|
| s-43
| Ano
.
|
| s-44
| Myslím
,
že
byla
v
Terezíně
a
tam
porodila
syna
.
|
| s-45
| Její
manžel
se
dostal
až
na
Hagibor
a
tam
ho
překvapil
konec
války
.
|
| s-46
| Se
sestřenicí
jste
se
v
době
osvobození
setkal
?
|
| s-47
| Ano
,
velmi
krátce
po
osvobození
,
protože
byla
jediná
,
která
bydlela
ve
svém
původním
bytě
,
v
Kubelíkově
ulici
.
|
| s-48
| Jak
probíhalo
setkání
s
ní
?
|
| s-49
| Samozřejmě
,
že
to
bylo
částečně
radostné
,
částečně
smutné
,
protože
i
ona
ztratila
část
své
rodiny
,
křídlo
.
|
| s-50
| Její
matka
a
můj
otec
byli
bratr
a
sestra
.
|