s-1
| .
.
.
s
Jiřím
Boehmem
.
|
s-2
| Skončili
jsme
u
vašeho
návratu
do
původního
bydliště
,
chcete
ještě
něco
dodat
?
|
s-3
| Myslím
,
že
ne
.
|
s-4
| V
Praze
jsem
potom
dlouho
hledal
náhradní
ubytování
,
ale
jak
jsem
se
již
zmínil
,
neměl
jsem
odvahu
intenzivněji
se
ucházet
o
byt
po
rodičích
.
|
s-5
| Moje
řešení
bylo
velmi
lopotné
a
obtížné
,
ale
nikdy
jsem
se
tam
už
nevrátil
.
|
s-6
| Dobře
.
|
s-7
| Vraťme
se
ke
chvíli
,
kdy
jste
se
chystal
na
odchod
z
Anglie
.
|
s-8
| Jak
jsem
se
zmínil
,
jednotka
byla
potom
v
té
nejtajnější
soustřeďovací
vojenské
oblasti
a
odtamtud
jsme
již
směřovali
přímo
na
pevninu
,
do
Normandie
.
|
s-9
| Přijeli
jsme
do
Normandie
necelé
tři
měsíce
po
invazi
,
asi
v
září
.
|
s-10
| Přijeli
jsme
tam
v
době
zrání
jablek
,
které
byly
původně
určeny
na
výrobu
kalvadosu
,
ale
nyní
spolu
se
zabitým
dobytkem
ležely
a
hnily
na
obrovských
plochách
.
|
s-11
| Kolem
byly
poničené
lesy
a
vypálené
obce
.
|
s-12
| Byl
to
kontakt
s
válkou
s
velkým
V
,
nebyly
to
již
žádné
sousedské
šarvátky
,
jak
bylo
dříve
zvykem
.
|
s-13
| Postupně
,
když
jsme
se
seznamovali
s
tímto
novým
stavem
,
jsme
se
dostávali
do
oblasti
Dunkerque
na
rozmezí
francouzsko
-
belgických
hranic
.
|
s-14
| Tam
jsme
po
útočných
jednotkách
převzali
hlídání
perimetru
kolem
města
.
|
s-15
| Spojenci
v
té
době
již
šetřili
silami
a
nebylo
strategicky
účelné
,
ani
moudré
,
ani
nutné
dobýt
Dunkerque
bojem
.
|
s-16
| Stačilo
jenom
izolovat
vojenskou
jednotku
,
která
Dunkerque
obsadila
,
a
čekat
na
zhroucení
armády
jako
takové
.
|
s-17
| Jak
probíhal
váš
život
tou
dobou
?
|
s-18
| V
té
době
tím
,
že
jsem
pracoval
na
technickém
úseku
při
zásobování
vozidel
,
jsem
nebyl
přímo
na
perimetru
.
|
s-19
| Byl
jsem
v
blízkosti
La
Panne
,
což
jest
město
již
za
francouzskou
hranicí
na
belgickém
území
,
nedaleko
Ostende
,
kde
bylo
také
velitelství
praporu
.
|
s-20
| Na
frontu
jsme
jezdívali
vystřídat
některé
jednotky
,
abychom
jim
umožnili
krátký
oddych
,
dovolené
,
propustky
.
|
s-21
| Jinak
jsme
zprostředkovávali
styk
mezi
jednotlivými
útvary
československé
jednotky
.
|
s-22
| I
přesto
,
že
dobytí
Dunkerque
nebyl
strategický
cíl
,
přece
jenom
se
občas
jednalo
o
nějaké
zneklidnění
Němců
.
|
s-23
| Jenomže
naše
válečná
strategie
byla
bohužel
tak
krátkozraká
,
že
jsme
svoje
akce
dělali
vždycky
kolem
státních
svátků
.
|
s-24
| Němcům
stačilo
mít
jeden
kalendář
,
aby
věděli
,
kdy
asi
Češi
budou
útočit
,
a
byli
na
to
vždy
připraveni
.
|
s-25
| U
Dunkerque
jsme
měli
zbytečné
ztráty
jenom
proto
,
že
jsme
podceňovali
nepřítele
a
jeho
inteligenci
.
|
s-26
| Jednoho
dne
však
už
byl
konec
války
,
i
když
mezitím
přišla
ještě
epizoda
v
Ardenách
.
|
s-27
| Co
to
bylo
za
epizodu
?
|
s-28
| To
byla
velmi
nepříjemná
epizoda
a
vyplývala
právě
z
podceňování
nepřítele
.
|
s-29
| Došlo
tam
k
věhlasně
známé
Rundstedtově
ofenzívě
,
která
chytila
Američany
with
their
pants
down
,
s
kalhotami
dole
.
|
s-30
| Byl
to
jakýsi
poslední
záchvěv
organizované
německé
branné
moci
.
|
s-31
| Došlo
k
zbytečným
velikým
ztrátám
na
lidských
životech
i
materiálu
.
|
s-32
| Mohlo
se
tomu
klidně
předejít
.
|
s-33
| Nejsem
velký
stratég
,
ale
jak
jsem
se
zmínil
o
chybách
,
které
se
staly
v
českém
velení
,
stejně
tak
byly
toto
hrubé
chyby
ve
velení
spojeneckém
.
|
s-34
| Když
se
blížil
konec
války
a
jednotlivé
jednotky
již
kapitulovaly
,
kapitulovala
také
posádka
v
Dunkerque
.
|
s-35
| Po
té
kapitulaci
jsme
se
shromáždili
a
v
dlouhém
konvoji
jsme
jeli
přes
Německo
spolu
s
Pattonovou
armádou
domů
.
|
s-36
| Protože
není
vždy
všechno
dobré
,
co
se
dobře
ukazuje
,
dospěl
jsem
na
cestě
domů
k
nejtěžšímu
zranění
,
které
jsem
během
celé
válečné
doby
utrpěl
.
|
s-37
| Jeden
náklaďák
mě
na
silnici
při
předjíždění
,
byl
jsem
na
motorce
,
vtlačil
do
kráteru
po
pumě
.
|
s-38
| Převrátil
jsem
se
,
motocykl
padl
na
mě
a
dost
značně
jsem
si
poranil
levou
nohu
.
|
s-39
| Od
toho
okamžiku
,
bylo
to
v
blízkosti
Bad
Kreuznachu
v
Německu
,
jsem
zbytek
epopeje
návratu
trávil
v
sanitce
.
|
s-40
| Protože
jsem
měl
značné
bolesti
,
dostával
jsem
i
morfiové
injekce
.
|
s-41
| Probudil
jsem
se
při
slavnostním
vítání
na
plzeňském
náměstí
.
|
s-42
| Vykoukl
jsem
z
malého
okénka
sanitky
,
vystrčil
jsem
svoji
zraněnou
ruku
,
omotanou
hlavu
a
lidé
koukali
a
volali
:
"
Jé
,
hele
,
raněný
!
"
|
s-43
| Připadal
jsem
si
jak
Štursův
Raněný
.
|
s-44
| Odtamtud
,
z
Plzně
,
jsem
se
k
jednotce
již
nevrátil
,
nýbrž
jsem
byl
přemístěn
ke
Strakonicím
do
americké
vojenské
nemocnice
,
kde
jsem
pobyl
asi
deset
nebo
čtrnáct
dnů
.
|
s-45
| Byl
jsem
umístěn
v
obrovském
vojenském
stanu
,
bylo
tam
asi
čtyřicet
lůžek
.
|
s-46
| Když
jsem
tam
přišel
,
byl
jsem
jediný
pacient
,
ale
druhého
dne
se
ten
stan
náhle
zaplnil
a
nebylo
jedno
lůžko
volné
.
|
s-47
| Dodatečně
jsem
zjistil
,
že
to
jsou
samí
Češi
,
kteří
využili
na
cestě
zpátky
poslední
volné
chvíle
v
Lille
ve
Francii
a
navštívili
tam
Rue
de
Abbesses
.
|
s-48
| To
je
vykřičená
čtvrť
,
kde
všichni
takzvaně
nakoupili
a
museli
být
léčeni
.
|
s-49
| Ležel
jsem
přesně
uprostřed
.
|
s-50
| V
té
době
byl
již
vynalezen
penicilin
,
ale
krystalický
,
nikoliv
v
olejovém
roztoku
.
|