s-1
| Byl
jsem
vždycky
kamarád
se
všemi
a
já
osobně
jsem
to
na
sobě
až
do
protektorátu
přímo
necítil
.
|
s-2
| Ale
ostatní
,
když
se
vykládaly
určité
projevy
.
.
.
|
s-3
| Nikoho
jsem
svým
chováním
ani
jednáním
k
tomu
neprovokoval
.
|
s-4
| Nevzpomínám
si
,
že
by
něco
takového
bylo
.
|
s-5
| I
když
nechci
tvrdit
,
že
by
v
Kyjově
antisemité
nebyli
.
|
s-6
| Jaký
byl
vztah
vaší
rodiny
k
náboženství
a
k
židovství
?
|
s-7
| Naše
rodina
byla
jako
devadesát
procent
v
Kyjově
žijících
Židů
velmi
vlažná
v
náboženství
,
o
pravidelném
modlení
nebo
košer
nebyla
vůbec
ani
řeč
.
|
s-8
| V
Kyjově
,
co
jsem
znal
,
byl
jenom
jeden
starý
pán
a
jeho
syn
s
rodinou
,
kteří
přišli
ze
Slovenska
,
kteří
byli
zbožní
.
|
s-9
| Drželi
jsme
svátky
.
|
s-10
| Pro
mě
to
více
méně
znamenalo
,
že
jsem
měl
volno
,
že
jsem
nemusel
do
školy
.
|
s-11
| Do
templu
jsem
samozřejmě
šel
,
ten
dlouhý
den
jsem
se
snažil
postit
.
|
s-12
| To
bylo
,
co
se
týče
udržování
svátků
,
asi
všechno
.
|
s-13
| Jinak
jsme
chodili
na
hebrejské
čtení
do
malé
modlitebny
,
takzvaného
Bethausu
.
|
s-14
| Tde
nás
učil
kantor
Štajner
optimisticky
se
domnívajíc
,
že
budeme
plynně
číst
,
což
jsme
se
nikdy
nenaučili
.
|
s-15
| Ještě
dnes
si
pamatuji
,
že
tam
byl
na
stole
zelený
potah
.
|
s-16
| Štajner
si
tam
nechal
donést
svačinu
,
vždycky
svačil
housku
.
|
s-17
| Když
dojedl
,
naslinil
si
prst
a
všecky
drobečky
,
které
nadrobil
,
snědl
.
|
s-18
| Náboženství
,
tedy
Starý
zákon
,
nás
učil
pan
rabín
Schulzimmer
z
Hodonína
a
to
vyučování
jsme
mívali
v
dívčí
měšťance
v
Kyjově
.
|
s-19
| Byli
jsme
darebáčci
,
zlobili
jsme
ho
.
|
s-20
| Za
doby
protektorátu
,
když
oddával
Trudu
,
tehdy
Plačkovou
,
s
Hermanem
Štajnem
,
měl
tak
krásnou
řeč
,
že
ještě
teď
jsem
dojatý
.
|
s-21
| Měl
jsem
výčitky
svědomí
,
že
jsme
ho
zlobili
.
|
s-22
| Tato
věc
mě
vždycky
dojímá
,
když
si
vzpomenu
na
ten
sňatek
.
|
s-23
| O
čem
mluvil
?
|
s-24
| Velice
krásně
,
dnes
už
vám
detaily
neřeknu
.
|
s-25
| To
byla
doba
před
transporty
.
|
s-26
| V
kterém
to
bylo
roce
?
|
s-27
| 1942
,
asi
na
podzim
.
|
s-28
| Ona
se
vrátila
a
jmenuje
se
teď
Marková
,
žije
myslím
v
Brně
.
|
s-29
| Takže
to
bylo
v
době
,
kdy
už
se
schylovalo
k
transportu
?
|
s-30
| Ano
,
právě
že
byla
taková
smutná
doba
.
|
s-31
| Co
jste
v
té
době
dělal
?
|
s-32
| Vrátím
se
ke
školství
.
|
s-33
| Mohl
bych
?
|
s-34
| Když
začnu
úplně
od
malička
,
rok
jsem
chodil
do
školky
.
|
s-35
| Pak
jsem
pět
roků
chodil
do
obecné
školy
,
pak
jsem
dělal
tři
třídy
reálného
gymnázia
v
Kyjově
.
|
s-36
| Pak
byl
zákaz
dál
chodit
do
školy
,
tak
jsme
měli
ještě
pod
židovskou
obcí
vyučování
.
|
s-37
| Nevím
,
jak
dalece
to
bylo
regulérní
nebo
povolené
,
o
to
jsme
se
nestarali
,
ale
učili
nás
tam
výborní
učitelé
,
Židé
.
|
s-38
| Byli
jsme
rozděleni
,
všecka
děcka
od
šesti
do
čtrnácti
let
,
do
dvou
skupin
.
|
s-39
| To
bylo
víc
rámcové
učení
,
abychom
dělali
nějaký
pokrok
,
abychom
se
něco
naučili
.
|
s-40
| Kdo
chtěl
,
tomu
to
dalo
dost
.
|
s-41
| Měli
nás
:
profesor
Ehrlich
,
profesor
Hekš
,
doktor
Jelínek
-
právník
.
|
s-42
| Mám
tady
fotografii
z
té
doby
s
hvězdami
,
potom
bychom
to
mohli
ukázat
.
|
s-43
| Stela
Špicová
,
provdaná
později
Adlerová
,
učila
taky
v
Kyjově
.
|
s-44
| To
bylo
asi
celé
školství
.
|
s-45
| Nám
to
potom
bylo
uznané
jako
další
třída
,
jako
čtvrtá
měšťanka
nebo
tak
nějak
.
|
s-46
| Tehdy
jsem
měl
vysvědčení
a
nějak
se
to
klasifikovalo
.
|
s-47
| Jak
se
projevoval
protektorát
ve
vaší
rodině
?
|
s-48
| Měl
bych
to
vlastně
vysvětlit
,
aby
to
pochopili
i
ti
,
kteří
o
tom
vůbec
nic
neví
.
|
s-49
| Dnes
vám
neřeknu
,
v
kterém
roce
vyšly
Norimberské
zákony
,
ale
na
Židy
se
vztahovalo
omezení
pohybu
.
|