s-1
| Protože
se
mluví
o
tom
,
že
té
mladší
,
Marušce
,
bylo
pět
let
,
když
zemřela
.
|
s-2
| To
by
tady
možná
už
tomu
věku
odpovídalo
.
|
s-3
| Jana
byla
tuším
asi
o
pět
let
starší
než
Maruška
.
|
s-4
| Tenkrát
bydlili
na
Vinohradech
.
|
s-5
| Do
krytu
samozřejmě
také
nešli
,
protože
tenkrát
ani
nehoukali
,
ani
rádio
nehlásilo
,
aby
se
do
krytu
šlo
.
|
s-6
| Prostě
najednou
začaly
padat
bomby
.
|
s-7
| Ten
otec
popadl
Marušku
,
běželi
po
schodech
a
v
tu
chvíli
spadla
přímo
na
dům
bomba
.
|
s-8
| Byl
to
přímý
zásah
a
oba
na
té
chodbě
zahynuli
.
|
s-9
| Maruška
,
protože
on
ji
držel
ještě
nějak
pod
tělem
,
ještě
dýchala
,
ale
byla
v
bezvědomí
,
když
je
tam
objevili
.
|
s-10
| On
byl
mrtvý
.
|
s-11
| Moje
teta
byla
ještě
v
kuchyni
,
když
k
tomu
výbuchu
došlo
.
|
s-12
| A
protože
tou
bombou
se
úplně
udělala
šachta
,
prolétla
až
dolů
do
přízemí
,
a
tam
ji
našli
mrtvou
s
rukama
nad
hlavou
.
|
s-13
| To
je
smutné
.
|
s-14
| Je
to
smutné
.
|
s-15
| A
přece
jenom
jedna
veselá
nebo
potěšující
věc
byla
,
že
Jana
byla
tenkrát
na
prázdninách
u
svého
dědečka
a
babičky
tady
na
Plzeňsku
.
|
s-16
| U
Kasejovic
je
jedna
vesnička
,
jmenuje
se
Polánka
.
|
s-17
| V
té
Polánce
ona
byla
a
tím
se
zachránila
.
|
s-18
| Takže
Jana
je
živá
,
už
je
také
stará
dáma
.
|
s-19
| Někdy
se
spolu
také
setkáváme
.
|
s-20
| Bydlí
tady
v
Plzni
.
|
s-21
| Jako
památku
na
své
rodiče
má
bohužel
jenom
pár
těchhle
fotografií
.
|
s-22
| Tak
to
je
.
|
s-23
| Vy
jste
tehdy
také
žil
v
Praze
?
|
s-24
| Já
jsem
nežil
v
Praze
,
bydlil
jsem
tady
na
Plzeňsku
.
|
s-25
| Vzpomínám
si
ovšem
na
ten
den
.
|
s-26
| My
jsme
jako
kluci
chodili
hodně
do
lesa
.
|
s-27
| Bylo
to
nějak
kolem
poledne
,
vracel
jsem
se
domů
a
najednou
jsem
viděl
americká
letadla
,
jak
přelétávala
od
jihu
(
protože
většinou
létala
od
jihu
na
sever
)
.
|
s-28
| Tenkrát
mě
překvapilo
,
že
právě
v
těch
místech
,
kde
jsem
stál
,
jsem
viděl
,
jak
najednou
berou
směr
na
východ
.
|
s-29
| Říkal
jsem
si
,
jak
je
to
možné
,
vždyť
vždycky
letí
přímo
na
sever
a
teď
se
obracejí
na
pravou
stranu
,
na
východ
.
|
s-30
| Netrvalo
dlouho
,
přišel
jsem
domů
a
tam
už
hlásili
,
že
Praha
je
bombardována
letadly
.
|
s-31
| Samozřejmě
nás
nenapadlo
,
že
takhle
tragicky
zahynou
naši
příbuzní
.
|
s-32
| Dobře
.
|
s-33
| Podíváme
se
na
další
fotku
.
|
s-34
| Ano
.
|
s-35
| Co
to
tady
máme
?
|
s-36
| To
je
můj
děda
.
|
s-37
| Dědu
tady
vlastně
vidíme
už
ve
třech
podobách
.
|
s-38
| V
první
podobě
už
jako
nejstarší
,
když
tam
sedí
na
té
fotce
,
když
se
maminka
vdávala
.
|
s-39
| Pak
ta
druhá
fotka
,
s
tou
svou
kulovnicí
,
nebo
spíš
brokovnicí
,
jak
stojí
v
rodinném
kruhu
.
|
s-40
| A
pak
je
tady
fotka
z
první
světové
války
.
|
s-41
| Děda
byl
na
vojně
za
první
světové
války
.
|
s-42
| Neválčil
přímo
na
frontě
,
aby
byl
poslán
do
ciziny
jako
.
.
.
|
s-43
| Jak
dlouho
musel
být
na
vojně
?
|
s-44
| Byl
tam
asi
čtyři
roky
,
od
roku
1914
až
do
roku
1918
.
|
s-45
| Jeho
synovi
bylo
sedmnáct
let
,
když
musel
také
narukovat
.
|
s-46
| Dostal
se
do
Itálie
,
takže
v
Itálii
byl
dlouhou
dobu
.
|
s-47
| Děda
se
dostal
na
frontu
do
Rumburka
,
kde
by
řeklo
se
,
že
to
bude
celkem
klidnější
,
že
tam
nebude
musit
bojovat
,
což
je
pravda
.
|
s-48
| Jenomže
potom
tam
došlo
ke
vzpouře
.
|
s-49
| To
je
ta
známá
Rumburská
vzpoura
.
|
s-50
| Tady
na
Dukelské
třídě
(
tedy
dřív
Dukelské
,
ale
teď
je
to
Doudlevecká
)
,
co
je
Benešova
škola
,
je
pomníček
a
ten
pomníček
je
věnován
právě
padlým
,
kteří
padli
při
Rumburské
vzpouře
.
|