| s-1
| Udělali
jsme
si
takovou
hudební
skupinku
,
která
provozovala
českou
hudbu
.
|
| s-2
| Vždycky
nějaká
děvčata
něco
upekla
a
pozvala
nás
a
my
jsme
jim
na
revanš
hráli
a
zpívali
.
|
| s-3
| Jinak
jsme
přece
měli
v
Buzuluku
taky
svoji
hudbu
.
|
| s-4
| Tam
byl
Vít
Nejedlý
?
|
| s-5
| Vít
Nejedlý
tam
ješte
nebyl
,
protože
přišel
až
později
,
přišel
až
k
brigádě
.
|
| s-6
| Ale
byli
tam
staří
baroví
muzikanti
.
|
| s-7
| Tam
byl
třeba
Megy
Kačerek
,
hrál
na
klarinet
.
|
| s-8
| Potom
tam
hrál
nějaký
na
harmoniku
,
nedávno
zemřel
.
|
| s-9
| Pak
tam
hrál
nějaký
Traumann
,
potom
se
jmenoval
Toman
,
to
byl
vynikající
klavírista
.
|
| s-10
| Nějaký
prostějovský
Ota
Šik
hrál
na
housličky
.
|
| s-11
| Byla
to
hudbička
,
takových
osm
,
deset
lidí
,
která
vyhrávala
na
různých
nástupech
,
na
různých
oslavách
.
|
| s-12
| Měla
o
to
ulehčený
výcvik
,
nebyla
u
žádné
bojové
jednotky
.
|
| s-13
| To
byla
vojenská
kapela
?
|
| s-14
| Byla
to
vojenská
kapela
prvního
praporu
a
tehdy
právě
Traumann
složil
tu
hudbu
,
pochod
Směr
Praha
.
|
| s-15
| Je
to
melodicky
nádherná
muzika
podle
mého
názoru
,
slova
jsou
samozřejmě
poplatná
,
ta
složil
Honza
Mareš
.
|
| s-16
| Ti
lidi
už
taky
nežijí
.
|
| s-17
| Mě
tehdy
už
za
komunistického
režimu
zamrzela
v
této
souvislosti
jedna
taková
věc
,
teď
trochu
odbočuji
.
|
| s-18
| Byl
první
máj
a
já
jsem
ležel
v
našem
manželském
loži
se
ženou
.
|
| s-19
| Měli
jsme
puštěné
rádio
a
bylo
asi
tak
sedm
hodin
ráno
.
|
| s-20
| Mohlo
to
být
tak
v
roce
,
abych
to
situoval
,
1958
,
1959
,
účast
v
průvodech
byla
povinná
.
|
| s-21
| Najednou
v
rádiu
slyším
:
"
Teď
budeme
hrát
pochod
neznámých
autorů
Směr
Praha
.
"
|
| s-22
| Mě
to
šíleně
naštvalo
.
|
| s-23
| Jak
může
někdo
zatajit
autory
?
|
| s-24
| To
člověk
nemůže
pochopit
.
|
| s-25
| Tak
jsem
už
na
ten
průvod
nešel
.
|
| s-26
| Pak
už
jsem
nikdy
nešel
na
průvod
a
každému
jsem
řekl
,
proč
nejdu
.
|
| s-27
| Byl
klid
,
nic
se
nestalo
.
|
| s-28
| Vy
jste
před
tím
,
než
jste
měl
tuhle
vzpomínku
,
říkal
,
že
jste
v
lednu
1943
z
Buzuluku
odcházeli
.
|
| s-29
| Ano
.
|
| s-30
| Odcházeli
jsme
,
byl
ešalon
.
|
| s-31
| Nevím
,
jaké
měl
číslo
,
jeho
číslo
je
napsané
.
|
| s-32
| Byl
to
dlouhý
ešalon
,
na
devět
set
lidí
.
|
| s-33
| Dostali
jsme
zimní
oblečení
,
to
nebylo
z
Anglie
.
|
| s-34
| Na
nohou
jsme
měli
plstěné
válenky
,
pak
jsme
měli
vatované
kalhoty
,
vatované
brjuky
,
a
šinjel
,
takový
teplý
kabát
,
to
byla
naše
výbava
.
|
| s-35
| Prádlo
jsme
měli
stále
dál
to
anglické
.
|
| s-36
| To
byla
naše
výzbroj
,
tak
jsme
odjeli
.
|
| s-37
| Opravdu
musím
říct
,
že
tehdy
to
bylo
až
dojímavé
.
|
| s-38
| Nás
přišlo
vyprovodit
skutečně
celé
město
,
potom
jsme
tam
byli
velmi
populární
.
|
| s-39
| Vy
jste
byli
jediná
posádka
nebo
tam
byla
ještě
ruská
posádka
v
městě
Buzuluk
?
|
| s-40
| Tam
nebyla
žádná
ruská
posádka
,
ne
.
|
| s-41
| Vy
jste
byli
jediná
?
|
| s-42
| My
jsme
byli
jediná
posádka
,
ano
,
to
souhlasí
.
|
| s-43
| Ale
samozřejmě
naše
posádka
tam
zůstala
dál
,
tam
byl
takzvaný
náhradní
prapor
.
|
| s-44
| Jistě
.
|
| s-45
| Tam
potom
zůstali
naši
lidi
,
kteří
museli
organizovat
výcvik
dalších
jednotek
,
které
se
připravovaly
.
|
| s-46
| Pak
tam
ještě
přicházeli
další
lidi
z
gulagů
a
přicházeli
první
lidi
už
ze
slovenské
armády
,
kteří
přeběhli
.
|
| s-47
| Přicházeli
do
Buzuluku
.
|
| s-48
| Zůstaňme
u
toho
,
jak
jedete
ešalonem
někam
.
|
| s-49
| Jeli
jsme
ešalonem
někam
,
jeli
jsme
až
do
Valuyki
.
|
| s-50
| Byli
jsme
na
cestě
možná
sedm
dní
,
byli
jsme
v
tepluškách
,
jak
se
tomu
říká
.
|