| s-1
| Čtvrtá
kazeta
,
vypráví
paní
Gerta
Čermáková
,
14
.
února
1997
,
Brno
.
|
| s-2
| Jak
pokračoval
váš
život
ve
Vustrafu
?
|
| s-3
| Říkala
jsem
,
že
jsme
se
nastěhovali
do
té
vily
a
ze
začátku
se
Němci
velice
starali
.
|
| s-4
| Už
jsem
pak
začala
chodit
,
už
jsem
byla
lepší
.
|
| s-5
| Začali
tam
chodit
každou
chvíli
nějací
Rusáci
,
kteří
byli
kdesi
.
|
| s-6
| Nevím
,
jestli
byli
v
té
vesnici
nebo
kde
.
|
| s-7
| Hlavně
chodil
nějaký
za
tou
Berlíňačkou
do
přístěnku
a
ona
chudák
už
si
nevěděla
rady
,
vždycky
mě
volala
.
|
| s-8
| Tak
jsem
si
tam
našila
nebo
namalovala
pásku
,
velikými
písmeny
"
Koncentracionslager
"
jenom
ve
zkratce
,
to
ti
Rusáci
znali
,
tak
aby
se
nezajímali
.
|
| s-9
| Byla
jsem
ostřihaná
,
hubená
,
říkala
jsem
si
,
že
určitě
stejně
nemají
zájem
.
|
| s-10
| Je
to
dobré
.
|
| s-11
| Ale
ji
tam
začali
neustále
obtěžovat
a
ze
začátku
se
mi
někdy
povedlo
.
.
.
|
| s-12
| Podle
toho
,
kdo
to
byl
,
jsem
řekla
,
že
ona
je
taky
z
koncentráku
a
že
to
dítě
je
nějaké
tamnější
a
tak
dále
.
|
| s-13
| Ale
pak
se
to
už
nevedlo
.
|
| s-14
| Pak
jsem
byla
svědkem
toho
,
jak
ji
doslova
zahnali
.
.
.
|
| s-15
| Na
dvoře
byla
od
prasete
nebo
od
kozy
nějaká
malá
stáj
a
tam
ji
ten
Rusák
zahnal
.
|
| s-16
| Dítě
jí
nechal
v
náručí
a
tam
ji
znásilnil
,
nechal
otevřené
dveře
,
prostě
zvířata
.
|
| s-17
| To
byly
moje
první
zkušenosti
s
Rusy
.
|
| s-18
| Už
jsem
jich
měla
plné
zuby
.
|
| s-19
| Pak
to
došlo
tak
daleko
,
že
za
mnou
začal
chodit
nějaký
velice
slušný
ruský
důstojník
.
|
| s-20
| Vždycky
přijel
na
motorce
,
povykládal
,
donesl
nějaké
konzervy
,
chleba
,
velice
slušně
se
choval
.
|
| s-21
| Pořád
jsem
bydlela
s
tou
z
Bratislavy
.
|
| s-22
| Jenže
jak
viděla
,
že
přijde
Rusák
,
tak
hybaj
do
polí
.
|
| s-23
| Hned
vzadu
byla
pole
a
les
.
|
| s-24
| Vždycky
jsem
říkala
:
"
Pane
bože
,
vím
,
že
to
určitě
není
příjemné
,
"
protože
jsem
byla
ještě
děvče
poctivé
,
"
když
někdo
násilím
člověka
k
něčemu
takovému
donutí
.
|
| s-25
| Ale
kdyby
se
to
stalo
.
.
.
"
|
| s-26
| "
Ne
,
já
jsem
poctivá
,
nebudu
mít
nikdy
žádný
styk
.
"
|
| s-27
| Říkám
:
"
Vždyť
jsi
už
pět
let
vdaná
.
"
|
| s-28
| "
To
nevadí
,
s
manželem
jsme
nespali
.
"
|
| s-29
| Bylo
mně
to
divné
,
ale
zřejmě
to
tak
bylo
.
|
| s-30
| Jakmile
přišel
ten
důstojník
.
.
.
|
| s-31
| I
s
pucákem
někdy
chodil
,
někdy
ho
nechal
za
dveřmi
,
někdy
ho
vzal
s
sebou
do
pokoje
.
|
| s-32
| Za
tu
dobu
už
nám
dala
jak
ta
Berlíňačka
,
tak
lidi
z
vesnice
nějaké
oblečení
,
takže
už
jsem
nebyla
v
tom
hadru
,
co
jsem
měla
.
|
| s-33
| Ta
Berlíňačka
mi
darovala
krásný
kožich
.
|
| s-34
| Říkala
:
"
Ať
máš
něco
do
začátku
,
"
a
tak
dále
.
|
| s-35
| Ta
Berlíňačka
,
co
tam
bydlela
,
měla
svoje
věci
.
|
| s-36
| Tak
mně
dala
kožich
.
|
| s-37
| Usmyslely
jsme
si
,
že
půjdeme
směrem
na
Neusterlitz
.
|
| s-38
| Byl
tam
malý
ruční
vozíček
,
taková
kárka
,
tak
jsme
to
pospravovaly
.
|
| s-39
| Dozvěděly
jsme
se
,
kde
je
nádraží
nebo
kde
je
nějaká
nerozbombardovaná
trať
.
|
| s-40
| Tak
jsme
se
tam
vydaly
s
tím
vozíkem
,
na
to
jsem
dala
ten
kožich
,
konzervy
,
několik
bochníků
chleba
.
|
| s-41
| Jenže
vozík
se
nám
rozpadl
,
tak
jsme
se
vrátily
.
|
| s-42
| Všichni
se
smáli
a
vítali
nás
,
jako
kdybychom
k
nim
patřily
.
|
| s-43
| Jako
kdyby
to
nebyli
Němci
,
kteří
nás
zabíjeli
,
to
bylo
neuvěřitelné
.
|
| s-44
| Určitě
mezi
nimi
byli
taky
,
ale
přetvařovali
se
,
ale
hlavně
ženské
.
|
| s-45
| Mužské
jsem
tam
,
myslím
,
ani
neviděla
.
|
| s-46
| Vrátily
jsme
se
,
pověsily
kožich
do
skříně
a
zůstaly
tam
.
|
| s-47
| Jenže
ten
milý
pan
důstojník
jednoho
dne
.
.
.
|
| s-48
| Bydlela
jsem
s
tou
dívkou
v
přízemí
.
|
| s-49
| Dveře
z
chodby
šly
do
toho
pokoje
a
velké
okno
bylo
dopředu
na
ulici
,
bylo
zavřené
.
|
| s-50
| Najednou
,
jak
jsme
seděli
,
vstal
a
přibližoval
se
ke
mně
.
|