| s-1
| Pochopitelně
ne
.
|
| s-2
| Byly
mně
čtyři
roky
.
|
| s-3
| Nebyla
tam
ani
maminka
.
|
| s-4
| Tenkrát
doprava
,
peníze
za
dopravu
,
děti
,
o
které
musela
pečovat
...
|
| s-5
| Ostatně
když
se
na
tu
fotku
podívám
,
žádnou
jinou
ženu
tam
nevidím
.
|
| s-6
| Jak
tento
manifest
dopadl
?
|
| s-7
| Jako
manifest
.
|
| s-8
| Nijak
.
|
| s-9
| Republika
byla
rozbita
odtržením
Slovenska
od
Čech
v
době
,
kdy
jsme
to
nejmíň
potřebovali
,
protože
jsme
byli
ohroženi
Němci
.
|
| s-10
| Na
co
z
války
si
vzpomínáte
?
|
| s-11
| Především
na
bombardování
.
|
| s-12
| Zní
to
divně
,
protože
Čechy
nebyly
příliš
bombardovány
.
|
| s-13
| Avšak
já
si
jednoznačně
pamatuju
na
shození
pum
na
cukrovar
,
které
cukrovar
minuly
a
spadly
do
lesa
za
ním
.
|
| s-14
| Pamatuju
si
na
mylné
bombardování
skleníků
na
kraji
města
.
|
| s-15
| Letec
to
zřejmě
považoval
za
tovární
halu
.
|
| s-16
| Sám
jsem
zažil
bombardování
osmého
května
,
kdy
jsem
šel
navštívit
mého
otce
a
najednou
nad
námi
letěla
dvoumotorová
letadla
.
|
| s-17
| Něco
se
od
nich
odpoutalo
a
my
kluci
křičeli
:
"
Jé
,
házejí
čokoládu
.
"
|
| s-18
| Nevím
,
proč
čokoládu
,
bylo
to
dětské
.
|
| s-19
| Z
té
čokolády
se
najednou
ozvalo
:
"
Ííííí
.
"
|
| s-20
| Pochopili
jsme
,
že
letí
bomby
.
|
| s-21
| Bomby
letěly
přes
naši
hlavu
.
|
| s-22
| Ta
letadla
letěla
na
nás
,
bomby
letěly
přes
naši
hlavu
a
padaly
asi
tak
200
metrů
do
parku
za
námi
.
|
| s-23
| Tak
rychle
jsem
v
životě
neběžel
,
jako
tenkrát
od
cukrovaru
do
sklepa
našeho
domu
,
který
byl
plný
cizích
lidí
.
|
| s-24
| Potom
si
pamatuju
,
když
vodili
lehce
oděné
ruské
zajatce
asi
v
osmistupech
,
nic
neměli
v
ruce
.
|
| s-25
| Tyto
řádně
srovnané
kolony
pochodovaly
kamsi
přes
Mělník
po
dobu
třeba
dvou
,
tří
hodin
.
|
| s-26
| Kolik
to
bylo
tisíc
lidí
,
by
se
snad
dalo
spočítat
.
|
| s-27
| Šli
v
šestistupech
a
my
jako
kluci
jsme
je
litovali
.
|
| s-28
| Vím
,
že
naše
maminka
nám
dala
housky
a
mrkev
a
řekla
:
"
Předjeďte
je
a
dejte
to
vedle
silnice
.
"
|
| s-29
| Tak
jsme
jeli
na
kolech
napřed
,
tohleto
jsme
dali
podle
silnice
.
|
| s-30
| Ti
zajatci
,
když
kolem
toho
šli
,
tak
se
snažili
vždycky
rychle
shýbnout
a
něco
z
toho
sebrat
.
|
| s-31
| I
jiné
děti
tam
nosily
jídlo
.
|
| s-32
| Tak
to
bylo
.
|
| s-33
| Třetí
vzpomínka
.
|
| s-34
| Jako
kluk
jsem
pochopitelně
víc
vnímal
ty
vojenské
věci
.
|
| s-35
| To
kluci
mívají
.
|
| s-36
| Viděl
jsem
svaz
anglo
-
amerických
letadel
ve
dvou
blocích
a
ten
svaz
nebyl
natřený
barvami
,
ale
byl
jen
hliníkový
.
|
| s-37
| Ten
svaz
byl
jako
ohromný
stříbrný
čtverec
a
ty
dva
čtverce
letěly
vzduchem
někam
na
Německo
.
|
| s-38
| To
je
taková
zvláštní
vzpomínka
.
|
| s-39
| Co
vidíme
na
této
fotce
?
|
| s-40
| Na
této
fotce
jsem
já
v
brejličkách
jako
teď
,
ale
s
vlasy
,
které
teď
nemám
.
|
| s-41
| Vedle
mě
je
Jitka
Chrtková
.
|
| s-42
| Jsme
takhle
vyšňořeni
,
protože
ve
Skřivanech
,
kde
jsem
byl
na
prázdninách
u
milované
babičky
,
zemřela
na
nějakou
nemoc
dívka
ve
věku
šestnácti
let
.
|
| s-43
| To
se
dotklo
celé
vesnice
.
|
| s-44
| Pohřeb
,
který
v
tomto
malinkém
městysi
byl
ohromnou
společenskou
záležitostí
,
byl
vypravován
celou
vesnicí
,
měl
velký
řád
.
|
| s-45
| Tu
dívku
doprovázeli
i
družičky
a
družbové
.
|
| s-46
| Pamatuju
si
asi
dvacet
dětských
párů
a
jeden
pár
jsem
já
s
Jitkou
.
|
| s-47
| Dokonce
se
to
považovalo
za
tak
závažnou
věc
,
že
mně
babička
při
té
příležitosti
koupila
černý
kabátek
a
černé
kalhoty
.
|
| s-48
| To
jsem
tam
nikdy
neměl
,
protože
jsem
tam
běhal
v
trenýrkách
a
v
tričku
.
|
| s-49
| Pro
tu
vesnici
to
ale
byla
tak
závažná
věc
,
když
tuto
dívenku
pochovávali
,
že
se
slušelo
ji
doprovodit
.
|
| s-50
| Takže
já
jsem
jako
družba
a
Jitka
jako
družička
na
tom
pohřbu
.
|