| s-1
| Únava
byla
tak
velká
,
že
jsem
ani
kolikrát
neusnula
.
|
| s-2
| Děkuji
.
|
| s-3
| Kdo
je
na
této
fotce
?
|
| s-4
| Tohle
je
moje
kamarádka
z
Karlových
Varů
,
kde
jsme
spolu
pracovaly
na
porodnicko
-
gynekologickém
oddělení
.
|
| s-5
| Byla
potom
léta
moje
opravdu
velmi
dobrá
kamarádka
,
dodnes
si
píšeme
a
mám
na
ní
úžasné
vzpomínky
.
|
| s-6
| Jmenovala
se
Věruška
.
|
| s-7
| Jak
jste
se
s
ní
poznala
?
|
| s-8
| Byla
kolegyně
z
práce
.
|
| s-9
| Když
jsem
přišla
do
nemocnice
do
Karlových
Varů
,
tak
na
oddělení
již
pracovala
a
pak
jsme
se
velice
důvěrně
poznaly
.
|
| s-10
| Odstěhovala
se
pak
do
Chebu
.
|
| s-11
| Jezdívala
jsem
za
ní
i
do
Chebu
nebo
za
mnou
jezdívala
ona
do
Karlových
Varů
.
|
| s-12
| Řekněte
mi
o
ní
prosím
víc
.
|
| s-13
| Věruška
se
pak
vdala
v
Karlových
Varech
a
odešla
do
Chebu
,
kde
pracovala
v
nemocnici
.
|
| s-14
| Narodil
se
jí
chlapeček
.
|
| s-15
| Jednou
jsem
ho
měla
v
Praze
na
hlídání
a
nevěděla
jsem
,
že
má
velice
těžkou
kinetickou
vadu
,
že
je
mu
v
autě
hrozně
špatně
.
|
| s-16
| Jednou
jsme
ho
vezli
z
Chebu
do
Prahy
a
on
mi
v
autě
až
omdléval
.
|
| s-17
| Museli
jsme
zastavit
,
položit
ho
do
trávy
a
rozdýchávat
ho
.
|
| s-18
| Věra
se
mi
do
mých
vzpomínek
zaryla
i
touto
příhodou
,
která
byla
dost
děsivá
,
ale
jinak
to
bylo
skvělé
přátelství
.
|
| s-19
| Vídáte
se
s
ní
ještě
?
|
| s-20
| Jenom
si
píšeme
.
|
| s-21
| Potom
se
rozvedla
a
nyní
žije
někde
na
jihu
Čech
a
její
osud
se
vyvíjí
.
|
| s-22
| Druhý
manžel
,
se
kterým
teď
žije
,
je
velice
nemocný
.
|
| s-23
| Ošetřuje
ho
a
je
doma
,
už
je
v
důchodu
.
|
| s-24
| Podíváme
se
na
další
fotku
.
|
| s-25
| Tohle
je
Planá
u
Mariánských
Lázní
,
kde
jsem
byla
tak
hrozně
nešťastná
.
|
| s-26
| Vpravo
nahoře
je
rozhledna
,
tam
jsem
chodívala
z
nemocnice
.
|
| s-27
| Tam
jsem
zažila
zajímavou
událost
.
|
| s-28
| Někdo
mi
dokonce
řikal
,
že
to
není
možné
.
|
| s-29
| Ale
kdyby
se
podíval
do
nějakých
speciálních
knih
,
tak
by
se
dozvěděl
,
že
tam
asi
v
roce
1958
byla
vidět
polární
záře
.
|
| s-30
| Šli
jsme
se
na
ni
podívat
právě
na
rozhlednu
a
bylo
to
něco
fascinujícího
,
to
už
jsem
pak
nikdy
v
životě
neviděla
.
|
| s-31
| Byly
to
fialovostříbrné
,
světležluté
varhany
po
celé
části
oblohy
za
rozhlednou
a
stále
se
to
měnilo
buď
do
modra
nebo
do
fialova
nebo
do
zlata
.
|
| s-32
| Bylo
to
úžasné
.
|
| s-33
| Byli
jsme
z
toho
zvláštního
úkazu
naplněni
takovým
zvláštním
mysticismem
až
takovou
bázní
.
|
| s-34
| Ač
jsme
věděli
,
že
je
to
polární
záře
,
tak
jsme
se
strašně
báli
,
spíš
to
v
nás
potom
vyvolávalo
děs
.
|
| s-35
| Pak
jsme
šli
zpátky
do
nemocnice
a
tam
jsme
o
tom
povídali
až
do
rána
.
|
| s-36
| Dalo
by
se
říct
,
že
jsme
z
toho
byli
úplně
vyřízení
.
|
| s-37
| Proč
jste
se
tam
přestěhovala
?
|
| s-38
| Tam
jsem
odešla
,
když
jsem
se
vdala
.
|
| s-39
| A
nedovedla
jsem
si
představit
,
že
bych
bydlela
někde
jinde
,
než
kde
je
nemocnice
.
|
| s-40
| Můj
manžel
byl
vojenský
lékař
a
pracoval
v
Boru
u
Tachova
a
nejbližší
nemocnice
byla
právě
v
Plané
u
Mariánských
Lázní
.
|
| s-41
| Odešla
jsem
z
Brna
,
z
milovaného
Brna
,
musím
podotknout
,
do
Plané
,
abych
byla
zaměstnaná
v
nemocnici
.
|
| s-42
| Manžel
za
mnou
jezdíval
až
v
sobotu
odpoledne
,
volné
soboty
tenkrát
ještě
nebyly
,
takže
jsem
tam
byla
pět
dní
sama
,
strčená
do
šíleného
prostředí
.
|
| s-43
| Nevím
,
jestli
by
to
dnešní
holky
vydržely
,
asi
ano
.
|
| s-44
| Dodnes
nevím
,
proč
jsem
se
nevzbouřila
a
nevrátila
jsem
se
do
Brna
.
|
| s-45
| Tam
byly
pro
mě
velice
krušné
podmínky
.
|
| s-46
| Byla
jsem
děvče
z
města
,
měli
jsme
ústřední
topení
a
tak
dále
a
tam
jsem
si
musela
topit
.
|
| s-47
| Přišla
jsem
z
noční
a
musela
jsem
si
rozdělat
oheň
v
kamnech
.
|
| s-48
| Tak
to
je
třeba
úsměvné
,
ale
pro
mě
to
příjemné
nebylo
.
|
| s-49
| Děkuji
.
|
| s-50
| Podíváme
se
na
další
fotku
.
|