| s-1
| Ruja
?
|
| s-2
| Ruda
.
|
| s-3
| Tu
vesnici
dobývaly
sovětské
jednotky
dva
nebo
tři
dny
a
nemohly
ji
dobýt
,
tak
ten
úkol
padl
na
nás
.
|
| s-4
| Bylo
to
v
prosinci
,
dojeli
jsme
tam
někdy
ráno
v
pět
hodin
,
my
jsme
došli
a
dělostřelci
dojeli
.
|
| s-5
| Půda
byla
hluboce
zamrzlá
,
takže
minomety
absolutně
nešly
zakopat
.
|
| s-6
| Musely
se
pouze
nějakým
způsobem
pořádně
přidržovat
.
|
| s-7
| Už
ani
nevím
,
jak
jsme
to
dělali
.
|
| s-8
| Akorát
jsme
podle
mapy
viděli
,
kde
asi
ta
vesnice
je
a
kam
máme
střílet
.
|
| s-9
| Útok
začal
při
rozednění
,
byl
to
útok
pěchoty
podporovaný
dělostřelectvem
,
minomety
a
tankem
,
ale
německá
obrana
byla
úžasně
vytrvalá
a
houževnatá
.
|
| s-10
| Když
potom
přeci
jenom
tanky
vypudili
,
odřízli
jim
cestu
a
do
posledního
ty
Němce
vymlátili
,
nikdo
z
Němců
to
nepřežil
.
|
| s-11
| Šli
jsme
po
té
široké
zasněžené
zmrzlé
pláni
a
tam
některé
naše
roty
ležely
,
tak
jak
byly
organizované
,
mrtvé
.
|
| s-12
| Tak
tam
ležely
.
|
| s-13
| Od
velitele
až
do
posledního
střelce
.
|
| s-14
| Těch
devět
lidí
vedle
sebe
.
|
| s-15
| To
byl
můj
nejotřesnější
zážitek
,
protože
mezi
nimi
byli
také
lidi
,
které
jsem
znal
.
|
| s-16
| Neříkám
,
že
tam
padli
všichni
.
|
| s-17
| Byly
roty
,
které
tam
ležely
skutečně
jak
nás
pánbůh
stvořil
,
o
tom
se
taky
moc
nepíše
.
|
| s-18
| Potom
přišla
operace
Bílá
Cerkev
,
tam
jsme
přešli
řeku
Ros
,
utábořili
se
na
nějakém
předmostí
.
|
| s-19
| Udělal
se
útok
a
potom
následoval
noční
německý
protiútok
v
době
,
kdy
tam
ještě
nebyli
naše
protitankové
zbraně
.
|
| s-20
| Německý
protiútok
byl
bohužel
úspěšný
a
padl
při
něm
můj
bratranec
Bedřich
Samet
.
|
| s-21
| Potom
se
všechno
dalo
zase
do
pucu
,
Bílou
Cerkev
jsme
dobyli
a
následovaly
další
menší
boje
.
|
| s-22
| Svoji
kariéru
na
tomto
tažení
jsem
skončil
někdy
začátkem
března
,
kdy
jsem
byl
odvelen
do
Jefremova
jako
velitel
výcvikové
minometné
roty
-
už
jsem
povýšil
.
|
| s-23
| Mezitím
,
abych
tam
nešel
bez
šarže
,
mě
povýšili
na
rotmistra
.
|
| s-24
| Tuto
hodnost
jsem
odmítl
.
|
| s-25
| Napsal
jsem
jim
,
že
mám
maturitu
a
že
tedy
nemůžu
být
rotmistrem
,
protože
to
je
hodnost
pro
lidi
,
kteří
maturitu
nemají
.
|
| s-26
| Došlo
to
bleskem
do
Londýna
,
tam
uznali
chybu
a
udělali
ze
mě
podporučíka
.
|
| s-27
| Jako
podporučík
jsem
tedy
jel
do
Moskvy
a
tam
jsem
zase
prožil
pět
hezkých
dní
na
našem
vyslanectví
.
|
| s-28
| Byl
jsem
tam
dokonce
v
Bolšom
těatru
na
Labutím
jezeře
,
protože
Moskva
už
tehdy
pochopitelně
žila
normálním
životem
.
|
| s-29
| Pak
jsem
se
odebral
do
Jefremova
,
který
byl
asi
sto
kilometrů
jižně
od
Moskvy
.
|
| s-30
| Tam
jsem
získal
velmi
krásný
podnájem
s
veškerým
komfortem
a
jal
jsem
se
cvičit
nováčky
s
minomety
.
|
| s-31
| Byli
to
většinou
mladí
volyňští
Češi
-
dobří
kluci
,
ochotní
kluci
,
talentovaní
kluci
,
nemůžu
si
na
ně
stěžovat
.
|
| s-32
| Sám
jsem
si
vycvičil
svoji
rotu
,
se
kterou
jsem
potom
šel
na
Duklu
jako
velitel
roty
třetí
brigády
.
|
| s-33
| Až
do
tohoto
momentu
,
než
jste
přišel
do
Jefremova
,
jste
se
stále
účastnil
nějakých
bojů
,
že
ano
?
|
| s-34
| Ano
,
to
bylo
stále
.
|
| s-35
| Stále
na
frontě
?
|
| s-36
| To
bylo
od
listopadu
až
do
začátku
března
pouze
s
výjimkou
,
že
jsme
v
Kyjevě
jeli
.
.
.
|
| s-37
| Bez
škrábnutí
?
|
| s-38
| Bez
škrábnutí
,
zaplať
pánbůh
,
tam
to
šlo
bez
škrábnutí
.
|
| s-39
| Škrábnutí
teprve
přišlo
.
|
| s-40
| To
mě
neminulo
třikrát
.
|
| s-41
| To
vím
,
ale
kdy
to
.
.
.
|
| s-42
| Tam
to
bylo
bez
škrábnutí
,
protože
.
.
.
|
| s-43
| Řeknu
vám
to
takhle
.
|
| s-44
| Byla
to
náhoda
nebo
byli
ostatní
minometčíci
taky
někdy
terčem
?
|
| s-45
| Řekl
bych
to
asi
takhle
-
největší
nebezpečí
bylo
právě
u
Rudy
.
|
| s-46
| Tam
jsme
byli
terčem
.
|
| s-47
| Kulky
nám
fičely
kolem
hlavy
,
protože
to
byla
rovina
a
nebylo
se
kde
skrýt
.
|
| s-48
| Normálně
má
minometčík
u
minometu
udělaný
nějaký
okop
,
ale
tam
to
nebylo
možné
,
ani
okop
pro
minomet
nebyl
.
|
| s-49
| Svoji
rotu
jsem
si
vycvičil
sám
.
|
| s-50
| Musím
říct
,
že
jsem
měl
velmi
dobré
velitele
čet
.
|