s-1
| Bedřich
Seliger
nám
bude
vyprávět
o
tom
,
jak
v
mrazu
konečně
dotáhli
na
frontu
,
za
pochodu
spící
.
|
s-2
| Sedmý
den
jsme
dotáhli
do
Charkova
,
tam
jsme
byli
úplně
přepychově
ubytovaní
v
nějaké
škole
.
|
s-3
| Oddych
jsme
potřebovali
,
bylo
nám
řečeno
minimálně
týden
,
počítali
jsme
to
.
|
s-4
| Byli
jsme
tam
,
spali
jsme
,
přes
den
jsme
taky
spali
.
|
s-5
| Další
noc
náhle
poplach
,
všechno
sbalit
při
totálním
zatemnění
.
|
s-6
| Němci
se
někde
porvali
,
útočili
na
Charkov
,
na
frontu
.
|
s-7
| Tak
jsme
šli
na
frontu
k
Sokolovu
.
|
s-8
| Zase
pěšky
?
|
s-9
| Šli
jsme
samozřejmě
pěšky
,
zažili
jsme
po
cestě
i
letecký
nálet
.
|
s-10
| Lhal
bych
,
kdybych
řekl
,
že
jsme
neměli
strach
.
|
s-11
| Strach
byl
,
protože
to
byla
první
bojová
akce
.
|
s-12
| Přišli
jsme
do
oblasti
Sokolova
,
ale
nebudu
podrobně
líčit
boj
o
Sokolovo
,
to
je
všeobecně
známé
.
|
s-13
| Jedno
je
ale
jisté
.
|
s-14
| Spíš
vyličte
podrobně
pocit
za
sebe
.
|
s-15
| Řeknu
vám
to
.
|
s-16
| Byl
jste
řadový
vojín
,
který
se
najednou
octne
ve
válce
.
|
s-17
| Ano
,
ten
pocit
.
|
s-18
| Tehdy
už
jsem
byl
velitelem
minometného
družstva
.
|
s-19
| Naše
rota
byla
rozdělena
na
tři
minometné
čety
a
každá
četa
měla
tři
minomety
.
|
s-20
| Naše
četa
byla
přidělena
ke
třetí
rotě
nadporučíka
Janka
,
to
znamená
,
že
naše
rota
byla
umístěna
na
východním
břehu
řeky
Mža
.
|
s-21
| První
Jarošova
rota
byla
umístěna
na
zápádním
.
|
s-22
| To
znamená
,
že
se
dostala
přímo
pod
útok
.
|
s-23
| Měl
jsem
v
záloze
to
potěšení
,
že
jsem
zrovna
seděl
vysoko
na
stromě
a
z
ptačí
perspektivy
jsem
viděl
celý
německý
útok
na
Sokolovo
.
|
s-24
| Tam
jsme
skutečně
zaplatili
daň
své
,
řekl
bych
,
válečné
neostřílenosti
.
|
s-25
| Lidé
,
kteří
byli
na
západním
břehu
,
nepochopili
původní
německý
manévr
,
který
byl
vyloženě
lest
.
|
s-26
| Nejprve
vyjely
dva
nebo
čtyři
tanky
,
které
ze
sebe
dělaly
,
že
jsou
zasažené
.
|
s-27
| Mezitím
si
krásně
zmapovaly
veškeré
naše
palební
postavení
.
|
s-28
| Když
potom
nastal
hlavní
útok
,
ve
kterém
byly
minimálně
dva
tucty
tanků
a
možná
nějaký
prapor
samopalníků
,
tak
jsme
zůstali
bez
šancí
i
přes
ten
hrdinný
odpor
.
|
s-29
| Bitva
trvala
až
hluboko
do
noci
,
takže
jsme
neměli
dobré
vyhlídky
,
protože
Němci
dokázali
ve
velmi
krátké
době
zničit
naše
protitankové
zbraně
.
|
s-30
| A
vaše
pocity
?
|
s-31
| Pocity
byly
strašné
.
|
s-32
| Měli
jsme
samozřejmě
strach
,
ale
věděli
jsme
jednu
věc
-
že
tanky
se
přes
řeku
nedostanou
.
|
s-33
| Musel
jste
vydávat
nějaké
povely
,
když
jste
.
.
.
|
s-34
| Jako
velitel
družstva
jsem
pouze
opakoval
povely
velitele
čety
.
|
s-35
| To
nebyly
žádné
samostatné
povely
,
samozřejmě
jsme
stříleli
.
|
s-36
| Naše
štěstí
bylo
v
tom
,
že
řeka
byla
nedostatečně
zmrzlá
a
tanky
by
tam
neprojely
.
|
s-37
| Oproti
pěchotě
jsme
byli
poměrně
slušně
vybavení
pěchotními
zbraněmi
i
dobře
vycvičení
.
|
s-38
| Měli
jsme
ohromnou
spoustu
vycvičených
snajperů
,
takže
Němci
neměli
velké
šance
.
|
s-39
| Potom
nastala
situace
,
že
jeden
náš
radista
,
Markovič
,
zachytil
německý
hovor
,
který
byl
v
otevřené
řeči
,
nikoliv
šifrovaný
.
|
s-40
| Bylo
tam
řečeno
,
že
sraz
k
útoku
je
v
Sokolově
v
tolik
a
tolik
hodin
.
|
s-41
| Jelikož
to
zachytil
včas
,
tak
se
tam
spustila
obrovská
palba
Kaťuší
a
útok
Němců
se
úplně
znemožnil
.
|
s-42
| Byli
jsme
tam
,
myslím
,
až
do
třináctého
.
.
.
|
s-43
| Dobře
,
tohle
je
taková
,
řekl
bych
,
nadhledová
vzpomínka
.
|
s-44
| Kolem
vás
asi
někdo
padl
,
někdo
byl
zraněný
,
někdo
.
.
.
|
s-45
| Kolem
mě
z
našich
kluků
nikdo
nepadnul
,
protože
jsme
se
jako
minometníci
do
přímého
kontaktu
s
nepřítelem
u
Sokolova
nedostali
.
|
s-46
| Později
už
samozřejmě
ano
,
ale
u
Sokolova
ne
.
|
s-47
| Nicméně
nějací
vaši
přátelé
asi
přišli
o
život
,
ne
?
|
s-48
| Určitě
,
máte
pravdu
,
jistě
.
|
s-49
| Když
tu
otázku
položíme
takhle
.
.
.
|
s-50
| Jak
to
na
vás
zapůsobilo
?
|