| s-1
| V
té
době
rodiče
někam
odcházeli
třeba
pracovat
?
|
| s-2
| Začaly
jsme
spolu
s
maminkou
v
Marešíně
,
kde
bylo
nádraží
i
hřbitov
,
tam
byly
takzvané
plantáže
,
pole
.
|
| s-3
| Nevím
,
co
tam
rostlo
.
|
| s-4
| Čistilo
se
to
,
plelo
,
ale
výhodou
bylo
,
že
tam
rostla
lebeda
.
|
| s-5
| Trhali
jsme
ji
,
směli
jsme
si
ji
vzít
a
dělali
z
jsme
si
z
ní
doma
špenát
.
|
| s-6
| To
byla
ohromná
věc
.
|
| s-7
| Od
té
doby
i
po
válce
jsem
měla
vždycky
ráda
špenát
z
lebedy
,
protože
tím
se
člověk
mohl
nasytit
.
|
| s-8
| Jakmile
jsme
se
přestěhovali
do
toho
bytu
,
tak
už
jsme
neměli
jídlo
a
měli
jsme
příděl
.
|
| s-9
| Dostali
jsme
na
týden
nebo
na
pět
dnů
chleba
,
nevím
,
jak
byl
velký
,
ale
ze
začátku
25
dkg
na
osobu
na
den
.
|
| s-10
| Pak
už
to
s
jídlem
bylo
zas
velice
bídné
.
|
| s-11
| Vždycky
se
vykřikovalo
nebo
byly
někde
nápisy
na
výdejnách
.
|
| s-12
| Dostali
jsme
nějaké
brambory
,
červenou
řepu
a
jakousi
bílou
řepu
,
nevím
,
co
to
bylo
,
jestli
nějaký
tuřín
.
|
| s-13
| To
bylo
de
facto
všechno
,
z
čeho
se
.
.
.
|
| s-14
| Vím
,
že
za
necelé
tři
roky
,
co
jsem
byla
v
Lodži
,
jsme
asi
třikrát
,
čtyřikrát
,
pětkrát
fasovali
jakési
maso
.
|
| s-15
| Pamatuju
si
jenom
,
že
to
děsně
smrdělo
.
|
| s-16
| Namáčeli
jsme
to
,
nevím
,
čím
vším
,
abychom
to
mohli
aspoň
sníst
.
|
| s-17
| Brambor
taky
vždycky
nebylo
,
přišly
jednou
za
čas
.
|
| s-18
| Žili
jsme
hlavně
z
těch
50
kil
zavazadel
.
|
| s-19
| Měli
jsme
150
kil
,
tak
se
to
prodávalo
.
|
| s-20
| Byli
tam
i
Poláci
,
polští
Židé
,
kteří
tam
bydleli
už
kdysi
a
měli
tam
zřejmě
svoje
věci
a
potraviny
.
|
| s-21
| Nevím
,
jak
se
k
nim
dostali
.
|
| s-22
| Prodávali
jsme
obleky
za
jídlo
,
pamatuju
si
,
že
v
roce
1943
jsme
od
nich
dostali
za
krásný
nový
moderní
oblek
jeden
bochník
chleba
.
|
| s-23
| Tím
jsme
si
pomohli
,
abychom
měli
aspoň
něco
k
jídlu
.
|
| s-24
| Pak
jsme
s
maminkou
začali
pracovat
na
plantážích
.
|
| s-25
| Nevím
,
jak
dlouho
jsme
tam
dělali
,
nebylo
to
dlouho
.
|
| s-26
| Nějak
to
nevychází
,
bylo
to
na
jaře
.
|
| s-27
| Začalo
se
tam
na
jaře
a
pak
jsme
přešli
k
opravně
telefonů
.
|
| s-28
| Ale
nebyla
to
opravna
,
protože
se
nic
neopravovalo
.
|
| s-29
| Staré
velké
dřevěné
telefony
,
které
kdysi
visely
na
zdi
se
sluchátkem
po
straně
,
jsme
rozebrali
,
ofoukli
a
zase
jsme
je
smontovali
zpátky
.
|
| s-30
| Co
jsme
tam
potom
ještě
dělali
po
telefonech
?
|
| s-31
| Při
práci
na
plantážích
vás
někdo
hlídal
nebo
chodil
s
vámi
nějaký
dozor
?
|
| s-32
| Byli
to
nějací
židovští
,
mám
dojem
,
že
jim
tady
říkali
ordneři
.
|
| s-33
| Ne
,
to
bylo
potom
jinde
,
v
ghettě
to
byla
normálně
židovská
policie
.
|
| s-34
| Nehlídali
,
byl
tam
určitě
nějaký
vedoucí
plantáží
jako
v
normálním
životě
.
|
| s-35
| Mimo
ghetto
jste
se
nedostal
.
|
| s-36
| Vím
,
že
někomu
se
kdysi
nějaké
útěky
podařily
,
ale
většinou
je
chytli
a
velice
špatně
to
dopadlo
.
|
| s-37
| Nebyli
jsme
hlídaní
,
po
Lodži
po
ghettu
jsme
se
mohli
pohybovat
volně
.
|
| s-38
| Nevím
,
jestli
i
večer
.
|
| s-39
| Mám
dojem
,
že
se
večer
muselo
být
doma
,
nejsem
si
už
jistá
.
|
| s-40
| Po
telefonech
jsem
nastoupila
do
krejčovského
,
jak
se
to
říká
česky
,
do
krejčovské
továrny
,
řikali
tomu
rezorty
,
grawiedźky
rezort
.
|
| s-41
| Naučila
jsem
se
mluvit
i
polsky
,
česky
jsem
neuměla
,
ale
polsky
jsem
uměla
mluvit
za
ty
roky
úplně
běžně
.
|
| s-42
| Napřed
jsem
tam
šila
na
stroji
,
bylo
to
strašných
hodin
,
nevím
,
jestli
dvanáct
,
patnáct
hodin
.
|
| s-43
| Dostali
jsme
za
to
jednu
polívku
,
zřejmě
v
poledne
.
|
| s-44
| Maminka
nastoupila
ve
správě
města
v
nějakém
archívu
,
třídila
tam
papíry
asi
vězňů
,
nebo
něco
takového
.
|