| s-1
| Jmenuje
se
Jaromír
.
|
| s-2
| Vzpomenete
si
na
něco
,
co
jako
dítě
provedl
?
|
| s-3
| Tehdy
už
bylo
JZD
.
|
| s-4
| Naproti
nám
vystěhovali
paní
,
které
mně
bylo
tehdy
strašlivě
líto
.
|
| s-5
| Bylo
jí
přes
sedmdesát
let
a
vystěhovali
ji
někam
do
pohraničí
,
protože
potřebovali
byt
pro
cikány
.
|
| s-6
| Tehdy
se
říkalo
cikáni
,
dneska
jsou
to
Romové
.
|
| s-7
| Ta
paní
měla
myslím
pět
dětí
.
|
| s-8
| Když
byl
ještě
starší
syn
,
tak
tam
ještě
nějací
mladí
byli
.
|
| s-9
| Většinou
se
potom
vystěhovali
do
Plzně
,
protože
tam
byla
práce
.
|
| s-10
| Nabízeli
hlavně
ve
Škodovce
a
dostali
hned
byt
.
|
| s-11
| Vystěhovali
se
,
takže
mladých
lidí
u
nás
zůstalo
minimum
,
ani
děti
tam
nebyly
.
|
| s-12
| Tenhle
mladší
syn
už
tam
neměl
vůbec
žádného
vrstevníka
,
pouze
z
té
romské
rodiny
tam
běhal
chlapec
.
|
| s-13
| Byl
moc
pěkný
,
takový
krásný
chlapeček
.
|
| s-14
| Moc
rád
na
něj
dodnes
vzpomíná
.
|
| s-15
| Hodně
spolu
kamarádili
.
|
| s-16
| Tehdy
,
jak
jsme
vybourávali
staré
zdi
,
byla
na
dvoře
hromada
kamení
.
|
| s-17
| Jemu
byly
asi
tak
tři
,
čtyři
roky
.
|
| s-18
| Přilétl
,
na
hlavičce
ránu
:
"
Maminko
,
já
mám
díru
v
hlavě
.
"
|
| s-19
| Někam
tam
právě
lezli
na
kameny
a
spadl
,
takže
mu
to
musela
paní
doktorka
sešít
.
|
| s-20
| Protože
tehdy
nikdo
žádné
auto
neměl
,
tak
nás
k
paní
doktorce
vezl
jeden
pán
na
motorce
.
|
| s-21
| Sešila
mu
to
,
takže
má
dodnes
jizvu
.
|
| s-22
| Dodnes
má
znameníčko
,
které
si
nese
odmala
.
|
| s-23
| Zahojilo
se
mu
to
dobře
?
|
| s-24
| Ano
,
zahojilo
se
mu
to
dobře
.
|
| s-25
| Bylo
to
naopak
až
moc
klidné
a
hodné
dítě
.
|
| s-26
| Jak
často
se
spolu
dnes
vídáte
?
|
| s-27
| Celkem
často
,
nejdéle
jednou
za
čtrnáct
dní
se
přijedou
podívat
.
|
| s-28
| Při
jakých
příležitostech
?
|
| s-29
| Pravidelně
se
scházíme
na
Vánoce
,
na
Velikonoce
.
|
| s-30
| Vždycky
jsme
měli
"
svátek
březňáků
"
,
protože
v
březnu
se
nám
narodili
tři
,
Václav
,
Jaromír
a
ještě
vnuk
Jakub
.
|
| s-31
| Byli
to
březňáci
,
tak
jsme
se
pravidelně
scházeli
.
|
| s-32
| Také
o
pouti
a
vždycky
,
když
přijedou
.
|
| s-33
| Jsem
ráda
a
šťastná
,
když
přijedou
.
|
| s-34
| Je
to
moje
rodina
,
je
to
moje
všechno
.
|
| s-35
| Mám
je
všechny
moc
ráda
.
|
| s-36
| Vzpomenete
si
,
kdo
tohle
fotil
?
|
| s-37
| Ano
,
vzpomenu
.
|
| s-38
| K
sousedům
přijel
nějaký
synovec
.
|
| s-39
| Měl
fotoaparát
a
myslím
si
,
že
se
tím
i
živil
,
tak
nás
vyfotografoval
.
|
| s-40
| Je
to
tedy
focené
u
vás
?
|
| s-41
| Je
to
zase
u
nás
vepředu
na
zahrádce
v
Kramolíně
.
|
| s-42
| Měli
jsme
tam
tehdy
zasazené
stromky
,
říkalo
se
jim
lepáže
,
protože
měly
takový
zvlášťní
tvar
.
|
| s-43
| Podle
stromků
vidím
,
jak
stárneme
nejen
my
,
ale
i
děti
,
protože
dneska
se
už
některé
musely
vyměnit
a
některé
ještě
zůstaly
.
|
| s-44
| To
je
zajímavé
.
|
| s-45
| Řeknete
mi
k
téhle
fotce
ještě
něco
?
|
| s-46
| Už
by
to
asi
bylo
všechno
.
|
| s-47
| Podíváme
se
na
další
.
|
| s-48
| Copak
je
to
tady
?
|
| s-49
| To
jsou
manželovy
sedmdesátiny
,
kdy
jsme
se
sešla
celá
rodina
,
včetně
mých
sourozenců
.
|
| s-50
| Je
to
tedy
rodinná
fotka
?
|