| s-1
| Dobrý
den
.
|
| s-2
| Dobrý
den
.
|
| s-3
| Jmenuji
se
Petra
a
budu
si
tu
s
vámi
teď
chvíli
povídat
.
|
| s-4
| Je
mi
potěšením
.
|
| s-5
| Ještě
než
začneme
,
je
mě
dobře
slyšet
?
|
| s-6
| Ano
,
výborně
.
|
| s-7
| Dobře
.
|
| s-8
| Výborně
.
|
| s-9
| Ráda
bych
si
s
vámi
popovídala
o
vašich
fotkách
.
|
| s-10
| Ano
.
|
| s-11
| Začněme
třeba
s
touhle
.
|
| s-12
| Co
je
tady
vidět
?
|
| s-13
| Na
fotografii
je
nejstarší
kostelíček
na
Šumavě
,
který
byl
založen
někdy
v
první
polovině
12
.
století
.
|
| s-14
| Je
to
ve
vesničce
,
která
je
vzdálená
asi
pět
kilometrů
od
Sušice
a
jmenuje
se
Albrechtice
.
|
| s-15
| Místní
lidé
jí
ale
říkají
Albrechec
,
neříkají
Albrechtice
.
|
| s-16
| Jaký
má
pro
vás
význam
?
|
| s-17
| Má
to
pro
mě
velký
význam
,
protože
je
tady
taky
hřbitůvek
,
kde
jsou
pohřbeni
moji
prarodiče
jak
z
otcovy
,
tak
z
matčiny
strany
.
|
| s-18
| Oni
žili
v
okolí
?
|
| s-19
| Žili
v
sousedních
vesničkách
,
a
sice
v
Ostružně
.
|
| s-20
| Je
to
na
silnici
,
která
vede
ze
Sušice
právě
přes
Albrechtice
a
pokračuje
dál
do
Nezdic
.
|
| s-21
| Druhá
vesnička
je
trochu
níže
než
Albrechtice
,
ale
je
také
sousední
.
|
| s-22
| Není
tam
ale
žádný
velký
dopravní
spoj
,
jenom
takové
místní
cesty
.
|
| s-23
| Jezdíval
jste
tam
?
|
| s-24
| Jezdíval
jsem
tam
prakticky
každé
prázdniny
už
jako
dítě
a
potom
,
když
jsem
dospíval
.
|
| s-25
| Když
jsem
potom
začal
studovat
obchodní
akademii
,
tak
jsem
tam
už
jezdíval
méně
.
|
| s-26
| Stále
jsem
tam
ale
ještě
jezdíval
.
|
| s-27
| Máte
nějakou
vzpomínku
na
tu
dobu
?
|
| s-28
| Mám
na
to
opravdu
nejkrásnější
vzpomínky
,
protože
to
byly
bezstarostné
prázdniny
a
byl
jsem
tam
ohromně
rád
.
|
| s-29
| Bylo
to
nádherné
.
|
| s-30
| Prožil
jsem
tam
o
prázdninách
prakticky
celé
mé
dětství
až
do
skončení
druhé
světové
války
.
|
| s-31
| Povyprávíte
mi
něco
?
|
| s-32
| Prožil
jsem
tam
taky
konec
války
,
když
přijeli
Američané
.
|
| s-33
| Jezdil
jsem
tam
prakticky
každý
rok
s
rodiči
.
|
| s-34
| Rodiče
mě
tam
odvezli
.
|
| s-35
| Vystoupili
jsme
v
železniční
stanici
Žichovice
-
Rábí
a
potom
jsme
šli
asi
deset
kilometrů
pěšky
,
protože
v
tehdejší
době
vůbec
žádné
dopravní
spoje
jako
dneska
autobusy
neexistovaly
.
|
| s-36
| To
byla
tedy
naše
cesta
.
|
| s-37
| Potom
mě
tam
rodiče
samozřejmě
nechali
u
babičky
.
|
| s-38
| Teď
mluvím
o
Ostružně
.
|
| s-39
| Obyčejně
jsem
v
Ostružně
s
prázdninami
začínal
.
|
| s-40
| Rodiče
mě
tam
nechali
u
babičky
.
|
| s-41
| Můj
strýc
tam
měl
hospodářskou
usedlost
.
|
| s-42
| Tipoval
bych
to
asi
tak
na
střední
velikost
,
protože
tam
měl
asi
šest
krav
a
potom
různé
hospodářské
zvířectvo
,
jako
bývá
.
|
| s-43
| Samozřejmě
taky
hejno
hus
.
|
| s-44
| Takhle
to
tam
vypadalo
.
|
| s-45
| Jak
se
jmenovali
vaši
rodiče
?
|
| s-46
| Tatínek
se
jmenoval
František
Kokeš
a
moje
maminka
se
jmenovala
Anežka
Janoutová
.
|
| s-47
| Co
dělali
?
|
| s-48
| Můj
tatínek
byl
téměr
celý
život
až
na
nějakou
krátkou
dobu
zaměstnán
ve
Škodových
závodech
.
|
| s-49
| Vyučil
se
jako
zámečník
.
|
| s-50
| Byl
tam
zaměstnán
ve
slevárně
šedé
litiny
.
|