| s-1
| Vzít
si
s
sebou
buřty
,
to
byla
podmínka
.
|
| s-2
| Opekli
jsme
si
buřty
,
posvačili
.
|
| s-3
| Dál
jsme
pak
pokračovali
pěšky
na
Kozel
.
|
| s-4
| Tam
jsme
si
vždycky
sedli
do
restaurace
na
kávičku
nebo
zmrzlinu
,
kdo
co
chtěl
.
|
| s-5
| Pak
jsme
vždycky
prošli
areál
.
|
| s-6
| Právě
na
konci
května
tam
už
dokvétaly
azalky
a
kvetly
rododendrony
.
|
| s-7
| To
tam
je
skutečně
jak
v
pohádce
.
|
| s-8
| To
je
nepřeberné
množství
barev
rododendronů
i
azalek
.
|
| s-9
| Kozel
je
prostě
nádherně
udržovaný
.
|
| s-10
| To
muselo
být
fajn
.
|
| s-11
| Skutečně
krásné
.
|
| s-12
| Pak
jsme
šli
pěšky
na
motoráček
do
Lhůty
.
|
| s-13
| Jeli
jsme
přes
Nezvěstice
do
Rokycan
a
přijeli
jsme
vždycky
ve
tři
odpoledne
.
|
| s-14
| Když
jsme
šli
po
obědě
na
půl
jednou
na
motorák
,
bylo
většinou
vedro
.
|
| s-15
| Měli
jsme
skutečně
štěstí
,
že
bylo
vždycky
strašné
vedro
.
|
| s-16
| K
vlaku
se
jde
z
Kozlu
právě
přes
takovou
dlouhou
louku
a
tam
to
vždycky
tak
pražilo
,
že
to
byla
skutečně
výheň
.
|
| s-17
| Vždycky
jsme
úplně
padali
,
než
jsme
došli
k
vlaku
.
|
| s-18
| Ale
bylo
to
krásné
.
|
| s-19
| Každý
rok
,
prostě
jsme
si
to
nenechali
ujít
.
|
| s-20
| Teď
v
neděli
se
tam
byla
právě
podívat
neteř
a
říká
:
"
Teto
,
ještě
to
nekvete
.
"
|
| s-21
| Prý
ani
azalky
,
je
ještě
brzo
.
|
| s-22
| Až
tak
ke
konci
května
to
tam
začíná
kvést
.
|
| s-23
| Nejsou
pochoďáky
ani
výlety
.
|
| s-24
| Různé
zájezdy
vždycky
sjednávala
ta
paní
.
|
| s-25
| Jenomže
ono
to
dá
práci
,
obvolávat
zámky
,
aby
vám
na
určitou
hodinu
objednali
prohlídku
.
|
| s-26
| Nějak
skloubit
trasu
,
aby
se
toho
objelo
co
nejvíc
.
|
| s-27
| Tu
paní
to
strašně
bavilo
.
|
| s-28
| Teď
se
toho
nikdo
neujal
,
takže
všecko
padlo
.
|
| s-29
| Ti
lidi
už
taky
stárnou
,
to
je
jasné
,
už
na
to
taky
nestačí
.
|
| s-30
| Rozumím
.
|
| s-31
| Je
konec
.
|
| s-32
| Všecko
se
holt
mění
,
někdy
k
horšímu
.
|
| s-33
| Která
na
té
fotce
jste
vlastně
vy
?
|
| s-34
| Já
jsem
ta
první
zprava
,
v
tom
strakatém
.
|
| s-35
| Vzpomenete
si
,
kdo
vás
takhle
vyfotil
?
|
| s-36
| Vyfotila
nás
další
paní
,
která
tam
chybí
.
|
| s-37
| Ta
už
taky
nežije
.
|
| s-38
| To
byla
strašně
hodná
paní
,
z
Nevida
.
|
| s-39
| Teď
mám
její
dceru
za
sousedku
,
takže
na
maminku
často
vzpomínáme
.
|
| s-40
| Byla
hrozně
hodná
.
|
| s-41
| Často
se
mi
o
ní
zdá
,
nevím
proč
.
|
| s-42
| Dneska
si
na
ni
vzpomenu
,
poněvadž
ona
vždycky
říkala
:
"
Bohunko
,
denně
v
jednu
hodinu
nebo
ve
dvě
,
to
bych
mohla
řídit
budíka
,
se
vzbudím
a
mám
šílenou
bolest
hlavy
a
nemůžu
usnout
.
"
|
| s-43
| Já
vždycky
říkala
:
"
Liduš
,
prosím
tě
,
jak
je
to
možné
?
"
|
| s-44
| Dneska
už
to
mám
kolik
let
.
|
| s-45
| Buď
v
jednu
nebo
ve
dvě
,
to
byste
mohla
řídit
budíka
,
se
vzbudím
,
musím
si
ulevit
a
pak
neusnu
.
|
| s-46
| Převracím
se
zprava
doleva
a
neusnout
a
neusnout
.
|
| s-47
| Říkám
si
:
"
Bože
,
já
jsem
Liduš
nevěřila
,
když
říkala
,
že
se
každou
noc
budí
v
určitou
hodinu
.
"
|
| s-48
| S
přibývajícím
věkem
jsou
holt
i
neduhy
.
|
| s-49
| Dneska
už
jí
dám
za
pravdu
.
|
| s-50
| Mám
tohle
buzení
skutečně
obdobné
.
|