| s-1
|
Duše
|
| s-2
|
Má
vzdálená
a
stále
neznámá!
|
| s-3
|
Sotva
jsem
si
vás
představil,
slyším,
jak
protestujete:
"Tak
prr!
|
| s-4
|
Duši
čas
neodnáší
jako
spadané
listí,
jako
psaníčka,
jako
ten
váš
zouvák!"
|
| s-5
|
Máte
pravdu.
|
| s-6
|
Už
proto,
že
duše
je
neuchopitelná,
na
rozdíl
od
pampeliščího
chmýří,
třeba...
|
| s-7
|
K
tomuhle
zjištění
mě
přivedla
náhoda.
|
| s-8
|
Napadlo
mě
zeptat
se
několika
kluků,
školáků
a
synů
mých
přátel,
co
je
to
duše.
|
| s-9
|
Nevěděli
-
(tak
jako
já
v
jejich
letech
i
dnes)
-
nezajímalo
je
to
-
(na
rozdíl
ode
mne
tehdy)
-
otázku
brali
jako
"dospělácké
pruzení",
zato
však
velice
informovaně
a
erudovaně
se
rozhovořili
o
duších.
|
| s-10
|
Chci
říct
o
duchách.
|
| s-11
|
Znali
duchy
londýnské
z
doby
královny
Viktorie,
duchy
středověkých
skotských
slatin
-
i
ty
nejnovější,
řádící
v
New
Yorku.
|
| s-12
|
Mají
to
z
videa,
pochopil
jsem.
|
| s-13
|
Stud
mi
nedovolil,
abych
těm
hochům
řekl,
co
Vám
teď
napíšu.
|
| s-14
|
Jako
kluk
jsem
věřil,
že
duše
je.
|
| s-15
|
Že
je
někde
ve
mně,
i
v
Tondovi
Pšeničkovi
naproti
z
průchodu,
i
když
už
od
první
třídy
vypadal,
že
z
něho
bude
vzpěrač,
kterým
se
také
stal,
i
v
Aleně
Kůstkové
ze
6.
C.,
přestože
propíchala
špendlíkem
každou
mou
foto
podobiznu,
kterou
jsem
jí
poslal.
|
| s-16
|
Vždycky
ve
mně
byla
malá
dušička,
že
mi
ji
-
propíchanou
-
pošle
zpátky.
|
| s-17
|
A
taky
že
ji
vždycky
propíchanou
zpátky
poslala.
|
| s-18
|
Ale
stejně.
|
| s-19
|
Něco
mi
říkalo,
že
někde
v
člověku
nějaká
duše
je.
|
| s-20
|
Jenže
nikdo
mi
nedokázal
říct,
jak
vypadá
a
kde
v
těle
sídlí.
|
| s-21
|
Co
do
tvaru
a
funkce
jsem
ji
přijímal
jako
sice
náhradní,
ale
pravděpodobné
vysvětlení,
že
člověk
má
duši
podobnou
jako
štědrovečerní
kapr.
|
| s-22
|
Tuhle
kapří
duši
byste
mohla
znát.
|
| s-23
|
Pokud
ovšem
nekupujete
vánočního
kapra
už
rozporcovaného,
nebo
pokud
ho
nekupujete
sice
celého
a
živého,
ale
jen
proto,
abyste
ho
pak
vypustila
do
Vltavy.
|
| s-24
|
Je
to
hezký
zvyk,
svědčící
o
dobrodušnosti
ke
kaprům.
|
| s-25
|
Slyšel
jsem,
že
ho
po
léta
udržuje
v
rodině
i
pan
premiér
Klaus.
|
| s-26
|
Tak
vidíte.
|
| s-27
|
Na
kapří
duši
se
mi
od
dětství
líbilo,
že
přežije
své
kapří
tělo,
ale
dlouho
to
nevydrží:
bez
těla
stejně
splaskne.
|
| s-28
|
Když
mi
pak
děda
řekl,
že
duše
je
něco
na
způsob
plováku,
že
kapr
-
nemít
duši
-
by
se
utopil,
měl
jsem
v
hlavě
celkem
jasno.
|
| s-29
|
Řekl
jsem
si:
"Duše
je
to,
co
kapra
a
člověka
drží
nad
vodou.
|
| s-30
|
A
když
někdy
člověk
přijde
o
všechno,
shoří
mu
dům,
zkrachuje
pojišťovna
a
zůstanou
mu
jen
vlastní
propíchané
fotografie,
zkrátka
když
je
na
dně,
nesmí
dovolit,
aby
mu
splaskla
duše.
|
| s-31
|
Protože
duše
potřebuje
péči
a
starostlivost.
|
| s-32
|
Stačí
malá
dírka
a
je
zle.
|
| s-33
|
I
tohle
jsem
už
poznal
jako
kluk,
který
strávil
většinu
volného
času
na
kole.
|
| s-34
|
Moc
dobře
vím,
co
to
je,
když
se
píchne
duše.
|
| s-35
|
Moc
často
jsem
tu
dírku
-
v
umyvadle,
pod
vodou
podle
vzduchového
gejzírku
-
hledal
a
pak
lepil...
|
| s-36
|
Bohužel
ani
s
tímhle
pomocným
přirovnáním
bych
dneska
u
synů
svých
přátel
nepochodil.
|
| s-37
|
Slyšel
jsem,
že
nejnovější
kola
už
nemají
duše,
nýbrž
se
plní
jakousi
pěnou,
proti
které
je
i
ten
nejdelší
hřebík
krátký.
|
| s-38
|
A
tak
toho
raději
nechám.
|
| s-39
|
O
duši
už
ani
neceknu.
|
| s-40
|
Na
mou
duši.
|