| s-1
|
Poslední
dny
smutného
humoristy
|
| s-2
|
(NLN
28.
1.
1995)
|
| s-3
|
Se
zájmem
jsem
si
přečetl
pojednání
Arno
Paříka
o
Karlu
Poláčkovi.
|
| s-4
|
Děkuji
za
sérii
povídání
o
Osvětimi.
|
| s-5
|
Jsem
rád,
že
se
konečně
píše
o
tom,
jak
to
skutečně
bylo.
|
| s-6
|
Také
já
jsem
se
s
Karlem
Poláčkem
za
války
setkal.
|
| s-7
|
Do
Terezína
jsem
přišel
koncem
roku
1943.
|
| s-8
|
Bylo
mi
tehdy
dvacet
dva
let.
|
| s-9
|
V
tomto
koncentračním
táboře
vládla
zvláštní
atmosféra,
ve
které
se
dařilo
kultuře.
|
| s-10
|
My
mladí
jsme
byli
hladoví
nejen
pokud
jde
o
jídlo,
ale
snad
ještě
více,
pokud
jde
o
kulturu.
|
| s-11
|
A
tak
se
zde
vytvořila
skupina
mladých,
kteří
toužili
po
vzdělání.
|
| s-12
|
Jednou
nebo
dvakrát
v
týdnu
jsme
pořádali
přednášky,
na
které
jsme
zvali
různé
osobnosti,
aby
nás
seznámily
s
oborem,
ve
kterém
měly
úspěch.
|
| s-13
|
A
tak
jsme
jednou
zatoužili
seznámit
se
blíže
s
českou
literaturou.
|
| s-14
|
Koho
jiného
jsme
mohli
pozvat
než
tehdy
již
známého
spisovatele
Karla
Poláčka.
|
| s-15
|
Byl
jsem
pověřen
doprovodit
ho
vždy
na
naši
přednášku,
která
se
většinou
konala
v
některé
větší
ubikaci
na
půdě
bývalých
kasáren.
|
| s-16
|
Při
takové
besedě
se
sešlo
kolem
deseti
i
více
chlapců
a
děvčat.
|
| s-17
|
Karel
Poláček
byl
velmi
smutný
muž.
|
| s-18
|
Zato
byl
ale
velmi
vzdělaný
a
uměl
moc
hezky
vyprávět.
|
| s-19
|
Dnes
již
nedokážu
říci
podrobnosti,
ale
zabýval
se
hlavně
literárním
životem
za
první
republiky.
|
| s-20
|
Jeho
přednášky
jsme
měli
rádi.
|
| s-21
|
Největším
překvapením
pro
nás
bylo,
že
tak
smutný
a
vážný
člověk
psal
knihy
veselé
a
optimistické.
|
| s-22
|
Později
jsem
přišel
na
to,
že
to
snad
tak
musí
být.
|
| s-23
|
Smutní
lidé
píší
veselé
knížky
a
veselí
lidé
smutné.
|
| s-24
|
V
člověku
se
to
musí
nějak
vyrovnat.
|
| s-25
|
V
prosinci
1943
jsem
odešel
s
transportem
do
Osvětimi,
a
tak
pro
mě
skončila
doba,
kdy
jsem
mohl
poslouchat
slova
lidí,
kteří
již
této
zemi
a
světu
něco
dali.
|
| s-26
|
Měl
jsem
štěstí,
že
jsem
vše
přežil.
|
| s-27
|
Po
návratu
jsem
se
dověděl,
že
Karel
Poláček
šel
za
mnou
také
do
Osvětimi.
|
| s-28
|
Jen
neměl
to
štěstí.
|
| s-29
|
Dnes,
když
v
televizi
vidíme
zfilmovanou
jeho
nejkrásnější
knížku
Bylo
nás
pět,
vzpomenu
si
vždy
na
jeho
kulatou
postavu
s
tichým
hlasem.
|