| s-1
|
Rodina
jako
depo
pro
muže
|
| s-2
|
(NLN
4.
2.
1995)
|
| s-3
|
Konzervativní
názor
vychází
z
důrazu
na
odpovědnost
člověka
za
vlastní
osud
i
za
své
blízké
a
odmítá
ono
příslovečné
"vodění
za
ručičku".
|
| s-4
|
Řešení
problémů
spojených
se
současnou
krizí
rodiny
leží
mimo
oblast
působení
státu.
|
| s-5
|
Na
druhé
straně
stát
v
této
věci
nedokáže
být
neutrální,
musí
mít
nějakou
definici
rodiny,
podle
které
pak
orientuje
svou
politiku
daňovou,
ekonomickou,
školskou
apod.
|
| s-6
|
Z
této
definice
a
z
politické
orientace
se
pak
odvíjí
i
míra
jeho
intervencí,
pokud
mají
být
koherentní.
|
| s-7
|
Právem
proto
poukazuje
paní
Berková
na
rozpor
mezi
rétorikou
našich
vládních
úředníků,
hovořících
o
vlastní
odpovědnosti
rodin,
a
mírou
zdanění,
která
odpovídá
spíše
filozofii
sociálního
státu.
|
| s-8
|
Na
druhou
stranu
nemohu
souhlasit
s
Alexandrou
Berkovou
v
tom,
že
by
věcný
přístup,
soustředěný
na
konkrétní
politické
nástroje,
jimiž
může
společnost
pomoci
autonomii
rodiny
-
ať
už
jde
o
příznivější
daňovou
politiku,
dostupnost
hypotéčních
úvěrů,
vzdělávací
vouchery
nebo
cokoli
dalšího
-
byl
protikladem
důrazu
na
osobní
morálku.
|
| s-9
|
Jak
ukazuje
vývoj
posledních
dvaceti
let,
jsou
to
právě
změny
mravních
postojů,
které
se
staly
spouštěcím
mechanismem
růstu
sociálního
státu.
|
| s-10
|
(...)
|
| s-11
|
Mluví-li
dnes
někteří
z
nás
o
tradiční
rodině,
míní
tím
především
prostředí,
které
spoléhá
samo
na
sebe:
společenství
lidí,
kteří
se
dokáží
postarat
jeden
o
druhého,
rozdělit
si
odpovědnost
a
role
tak,
jak
je
postupně
život
přináší.
|
| s-12
|
Model,
o
němž
se
zmiňuje
paní
Berková,
je
poměrně
pozdní
a
odráží
situaci
industrializované
společnosti,
kde
otec
pracuje
mimo
rodinu
na
úkolech,
které
s
ním
rodina
nesdílí.
|
| s-13
|
V
postindustriální
společnosti
máme
možnost
se
zamyslet
nad
tím,
co
lze
obnovit
z
modelů
starších,
tj.
těch,
v
nichž
je
domov
místem
práce,
vzdělávání
a
řady
dalších
činností,
jež
industrializace
odsunula
mimo
rodinu,
a
tak
vlastně
odstartovala
její
postupný
rozpad.
|
| s-14
|
Je
jisté,
že
zdaleka
ne
všechno
minulé
se
dá
dnes
obnovit.
|
| s-15
|
Nemáme-li
však
dnes
ještě
představu
o
možnostech
rekonstrukce
rodiny,
resp.
o
možnostech
přehodnocení
hranice
mezi
sférou
soukromého
a
veřejného,
víme
už
poměrně
dost
o
neblahých
důsledcích
antimodelu
posledních
dvaceti
let,
kdy
se
ve
vyspělých
zemích
lidé
odříkají
tradičních
pevných
vazeb
ve
prospěch
krátkodobých
neformálních
vztahů.
|
| s-16
|
Nakonec
tu
totiž
stojí
osamocený
člověk,
jehož
jediným
trvalým
partnerem
je
stát.
|
| s-17
|
Důsledkem
tohoto
vývoje
ve
sféře
finanční
jsou
stále
stoupající
náklady
na
sociální
programy,
a
tedy
i
stále
vyšší
míra
zdanění,
menší
prostor
pro
vlastní
odpovědnost
a
-
což
je
totéž
-
pro
svobodu.
|
| s-18
|
Chceme-li
tedy
docílit
změn
v
rodinné
politice
našeho
státu,
změn,
které
by
podpořily
nebo
alespoň
nepenalizovaly
rodinné
vazby,
nemůžeme
obejít
otázku,
jak
by
měla
rodina
vypadat,
co
je
v
této
oblasti
dobré
(odpovědné)
a
co
je
špatné
(neodpovědné).
|
| s-19
|
Politika
bez
hodnot
je
iluze.
|