| s-1
|
Krupička
štěstí
|
| s-2
|
Když
mi
Jiří
Krupička
poslal
rukopis
své
Renesance
rozumu,
která
nyní
vyšla
v
Českém
spisovateli,
a
já
do
ní
napoprvé
nahlédl,
rozklepala
se
mi
nejen
kolena,
ale
i
nitro.
|
| s-3
|
A
to
hned
z
mnoha
důvodů:
za
prvé
jsem
se
naprosto
polekal,
že
na
to
se
svou
filozofickou
erudicí
nebudu
mít,
za
druhé
jsem
se
ocitl
tváří
v
tvář
až
goethovské
velikosti
ducha,
která
mi
ubírala
odvahu
k
posuzování,
za
třetí
na
mě
čišela
životní
zkušenost,
před
níž
jsem
si
s
tou
vlastní
(ač
také
přebohatou)
připadal
jako
zelenáč.
|
| s-4
|
A
za
čtvrté
jsem
se
nemohl
ubránit
skoku
o
několik
desítek
let
zpátky,
kdy
vězeň
Jiří
Krupička
vězně
Jiřího
Stránského
učil
nejdůležitějším
slovům
ve
slabikáři
života.
|
| s-5
|
Čas
od
času
se
mi
stane,
že
mě
někdo
slovem
či
písmem
označí
za
doktora.
|
| s-6
|
Protože
si
nemyslím,
že
by
to
bylo
z
důvodu,
že
tak
vypadám,
přisuzuji
to
svému
postavení.
|
| s-7
|
I
tak
mi
to
nedělá
moc
dobře
a
každému
říkám,
že
nikdo
takový
nejsem,
že
jsem
to
jako
jeden
z
miláčků
strany
a
vlády
se
štěstím
dotáhl
jen
těsně
k
maturitě.
|
| s-8
|
Ale
často
dodávám,
že
pokud
jsem
něčeho
doktor,
pak
jedině
vězeňských
věd,
k
čemuž
jedině
mě
opravňuje
téměř
deset
let
tam
absolvovaných.
|
| s-9
|
Na
téhle
univerzitě
byl
mým
hlavním
profesorem
a
vedoucím
katedry
svěžesti
ducha
a
nauky
o
rovné
páteři
Jirka
Krupička.
|
| s-10
|
Bylo
mi
nějakých
čtyřiadvacet,
byl
jsem
plný
vzteku
a
zatrpklosti
a
nenávisti
k
těm,
co
mě
pro
nic
a
za
nic
"šoupli"
do
uranového
lágru;
|
| s-11
|
plný
touhy
se
pomstít,
každou
chvíli
trestaný,
protože
jsem
si
hrál
na
hrdinu.
|
| s-12
|
Až
jsem
se
díky
jiným
moudrým
lidem
ocitl
před
člověkem,
který
dostal
zabrat
víc
než
já,
seděl
už
déle
než
já,
a
přesto
z
něj
čišela
pohoda,
klid
a
jistota,
které
mě
hned
"dostaly".
|
| s-13
|
Až
on
mě
pádně
přesvědčil,
že
je
pravda
to,
co
mi
už
předtím
říkali
Jan
Zahradníček
a
Josef
Knap:
že
první
obětí
nenávisti
a
touhy
po
pomstě
je
její
nositel.
|
| s-14
|
To
on
mě
naučil,
jak
i
v
hlubině
zoufalství
najít
alespoň
kousíček
modrého
nebe;
|
| s-15
|
to
od
něj
vím,
že
není
místa
na
světě,
kde
nelze
objevit
krůpěj
(nebo
krupičku?)
štěstí.
|
| s-16
|
Například
na
jeho
semináře
o
nezničitelnosti
svobodné
vůle
nikdy
nezapomenu.
|
| s-17
|
O
nezničitelnosti
svobodné
vůle
vlastně
nepojednávaly,
protože
Jiří
je
celý
život
především
geolog
s
pevnou
půdou
pod
nohama
a
až
pak
filozof
-
a
bližší
než
levitace
v
oparech
filozofických
pojmů
a
protipojmů
je
mu
příklad
o
hlavě
a
patě.
|
| s-18
|
A
tak
je
tomu
v
Renesanci
rozumu.
|
| s-19
|
Poprvé
v
životě
jsem
porozuměl
i
mnohému
z
filozofie.
|
| s-20
|
Tak
jsem
ale
pochopil,
že
v
téhle
knížce
o
filozofii
nejde.
|
| s-21
|
Že
je
to
především
veliké
varování.
|
| s-22
|
A
burcování.
|
| s-23
|
Že
je
nejvyšší
čas
použít
rozumu
na
záchranu
-
a
ne
na
zdůvodňování
čehokoli,
i
vlastního
sebezničení.
|
| s-24
|
Jsem
hrdý
a
blažený,
že
jsem
i
já
trochu
přispěl
k
tomu,
že
vyšla.
|
| s-25
|
A
že
mi
její
vydání
poskytlo
důvod,
abych
Jiřímu
Krupičkovi
poděkoval
nejen
za
ni.
|