s-1
|
Mapplethorpe,
Witkin
a
trend
fascinace
|
s-2
|
Spojení
nízkého
a
vysokého
vytváří
ve
fotografii
zvláštní
napětí
|
s-3
|
Robert
Mapplethorpe
a
Joel-Peter
Witkin
představují
patrně
nejproslulejší
a
zároveň
nejskandálnější
tvůrce
aranžované
fotografie
poslední
třetiny
dvacátého
století.
|
s-4
|
Oba
pocházejí
ze
Spojených
států.
|
s-5
|
Další
souvislosti
již
nemusí
být
tak
zjevné,
ale
budou
možná
o
to
podstatnější.
|
s-6
|
Hlavním
společným
rysem
jejich
díla
je,
že
naplňují
jeden
z
častých
znaků
současného
umění
-
totiž
prolínání
"vznešeného
s
pokleslým".
|
s-7
|
Anebo
přesněji,
tabuizovaná
a
potlačovaná
témata
pojí
s
intelektualizací
a
formální
vytříbeností.
|
s-8
|
Tato
shoda
není
ovšem
tak
nápadná:
díla
obou
autorů
se
totiž
esteticky
značně
liší.
|
s-9
|
Pokud
v
literatuře
může
být
výrazem
takového
spojení
například
detektivka
či
příběh
červené
knihovny
s
filozofujícími
prvky,
pak
ve
fotografii
je
vzhledem
k
její
větší
míře
popisnosti
běžná
třeba
kombinace
silné
eroticky
fotografie
nebo
násilí
s
výtvarnou
hloubkou
a
jemnou
rafinovaností.
|
s-10
|
A
skutečně:
co
může
být
efektnějšího
než
spojení
nejuniverzálnějších
-
většinou
potlačených
-
pudů
s
apelem
na
to,
co
člověk
sám
na
sobě
obdivuje
nejvíc:
tedy
na
kvality
duchovní?
|
s-11
|
Násilí
a
smrt
najdeme
v
díle
obou
autorů.
|
s-12
|
Mapplethorpe
se
jimi
však
zabývá
podstatně
méně
než
Witkin.
|
s-13
|
Násilí
se
objevuje
především
na
jeho
homosexuálních,
sadomasochistických
fotografiích.
|
s-14
|
Smrt
se
mu
stává
tématem,
až
když
se
dovídá,
že
sám
umírá
na
AIDS.
|
s-15
|
U
Witkina
je
naopak
smrt
přítomna
do
té
míry,
že
bývá
neustále
obviňován
z
nekrofilie
-
erotika
a
smrt
jsou
zde
často
propojeny.
|
s-16
|
Mapplethorpe
se
věnuje
aktům,
autoportrétům,
ale
též
zátiším.
|
s-17
|
Formální
čistota,
dokonalost
i
jistá
abstraktnost
jako
by
navazovala
na
klasiky
americké
fotografie.
|
s-18
|
Řada
jeho
prací
může
připomenout
Edwarda
Westona.
|
s-19
|
Mapplethorpe
studoval
malířství
a
především
sochařství
-
a
na
jeho
pracích
je
to
znát.
|
s-20
|
Kultivovanost
a
maximální
střízlivost
jeho
převážně
černobílých
provokací
jako
by
odkazovala
k
antice.
|
s-21
|
Jeho
mužské
akty
kombinují
kamenný
patos
s
agresívní
živočišností.
|
s-22
|
Je
charakteristické,
že
na
obálce
jedné
z
jeho
monografií
je
zobrazen
portrét
sochy
Apollóna.
|
s-23
|
Witkin
je
ve
většině
ohledů
zcela
jiný.
|
s-24
|
Tématem
jeho
fotografií
-
podobně
jako
u
Mapplethorpea
-
je
člověk,
ale
zdůrazňuje
spíš
křehkost
než
ideálnost
těla.
|
s-25
|
Navíc
ve
svých
pracích
jednoznačně
neodděluje
akt
a
portrét.
|
s-26
|
I
jeho
kompozice
tvoří
naprostý
protipól
Mapplethorpea.
|
s-27
|
Jsou
sice
stejně
promyšlené,
ale
zároveň
komplikované
-
spojují
bizarní
prvky
tak,
jak
je
tomu
třeba
u
Leslieho
Krimse.
|
s-28
|
Anděl
s
povislými
prsy
a
mrkví
v
podobě
údu,
těhotná
žena
s
krajtou
a
lebkou...
|
s-29
|
Jak
lacině
to
zní,
a
přece
nejde
o
obrazy
podbízivě
vulgární.
|
s-30
|
Autor
bývá
nazýván
"Boschem
fotografie"
-
toto
srovnání
podtrhuje
bizarnost
a
kompoziční
propracovanost
jeho
díla.
|
s-31
|
Witkinovy
snímky
mají
svou
důstojnost
a
některé
snad
i
jemnou
naivitu.
|
s-32
|
Tyto
kvality
mohou
vyplývat
z
jeho
obdivu
k
Fra
Angelicovi.
|
s-33
|
Jako
by
se
mu
chtěl
přiblížit
i
vědomě,
pracuje
Witkin
pečlivě
s
detailem
a
řada
negativů
je
poškrábána,
což
může
asociovat
tajemnost
starých
fresek.
|
s-34
|
Bývá
rovněž
přirovnáván
k
Poeovi
a
jeho
díla
skutečně
nabízejí
paralelu
k
jisté
hororovosti.
|
s-35
|
Witkinovy
fotografické
obrazy
nás
odpuzují
a
přitahují
zároveň.
|
s-36
|
Srovnání
s
Poem
připomíná,
že
současné
spojení
"vysokého"
a
"nízkého"
není
ničím
novým.
|
s-37
|
Množství,
v
jakém
se
objevuje,
je
však
nebývalé
a
lze
mluvit
o
trendu.
|
s-38
|
Je
zajímavé
ptát
se,
čím
byl
tento
trend
zapříčiněn.
|
s-39
|
Kromě
značné
permisivity
společnosti,
která
dovoluje
zveřejňovat
práce
tohoto
typu,
je
třeba
také
zodpovědět,
proč
se
taková
díla
stávají
velmi
často
úspěšnými.
|
s-40
|
Bylo
by
možné
tvrdit,
že
pozornost
věnovaná
oběma
tvůrcům
je
přehnaná,
že
jejich
umění
je
uměním
skandálu,
warholovským
uměním
upozornit
na
sebe.
|
s-41
|
Lze
se
ptát,
zda
nejde
o
rafinovanou
podbízivost
-
podobnou
otázku
bychom
si
však
mohli
položit
třeba
i
u
společensky
podstatně
méně
provokativních
románů
Umberta
Eca.
|
s-42
|
Kdybychom
vydělili
téma,
museli
bychom
říci,
že
podbízivé
je.
|
s-43
|
Pokud
budeme
zkoumat
úhel
pohledu,
nezbude
než
zabývat
se
jednotlivými
tvůrci,
ba
dokonce
jednotlivými
tvůrčími
obdobími
zvlášť.
|
s-44
|
Smrt
a
sex
lze
interpretovat
jako
návnadu
lidskému
podvědomí
a
atavismům.
|
s-45
|
Zároveň
výtvarné
odkazy
-
ať
přímé
či
nepřímé,
důstojnost
či
intelektualizaci
-
lze
naopak
chápat
jako
úplatek,
abychom
dané
téma
přijali.
|
s-46
|
Samozřejmě,
že
toto
přijetí
není
prosté
výhrad.
|
s-47
|
Provokativnost
může
však
ještě
zvyšovat
atraktivitu
těchto
autorů.
|
s-48
|
Zdá
se,
jako
by
značná
část
uměleckého
publika
toužila
po
čemsi
primitivním,
archetypálním,
a
zároveň
už
nebyla
ochotna
totéž
akceptovat
v
syrové
podobě.
|
s-49
|
Uvedené
postupy
nejsou
ostatně
jedinými
způsoby,
jak
zajistit
tvůrci
i
divákovi
možnost
přijetí
díla.
|
s-50
|
Mnozí
autoři
vytvářejí
kýče
a
současně
je
parodují.
|
s-51
|
Divák
má
tak
možnost
kýč
obdivovat
a
zároveň
si
zajistit
(přinejmenším
zdánlivý)
odstup:
takové
prvky
můžeme
najít
i
v
díle
Witkinově.
|
s-52
|
Klíčovým
faktem
ovšem
zůstává,
že
je-li
to,
co
většina
z
nás
chápe
jako
protiklady,
skloubeno
opravdu
soudržně,
vytváří
se
silné
napětí,
přitažlivost
a
fascinace,
které
nemusí
být
nutně
prvoplánové.
|