| s-1
|
České
svátky,
česká
otázka
a
"naše
tradice"
|
| s-2
|
Je
na
čase
zabývat
se
odpovědně
státními
svátky.
|
| s-3
|
Měli
bychom
se
vážně
"bavit
o
tom,
co
jsou
naše
historické
tradice",
říká
v
Telegrafu
poslanec
Parlamentu
Radim
Špaček
(proslulý
objevnou
teorií
o
keltských
tradicích
Dušiček
na
našem
území).
|
| s-4
|
Hlavní
smysl
navrhovaného
zákona
o
státních
svátcích
by
totiž
prý
měl
být
v
tom,
že
svátky
budou
"připomínat
veřejnosti
historické
tradice
této
země
nebo
tohoto
národa".
|
| s-5
|
Být
na
živu
Zdeněk
Nejedlý,
musel
by
se
zaradovat.
|
| s-6
|
Kvůli
spravedlnosti
je
však
třeba
dodat,
že
stejně
tak
by
se
měli
radovat
"správní"
konzervativci.
|
| s-7
|
Oba
tábory
si
totiž
představují,
že
dějiny
jsou
jakousi
babiččinou
krabičkou,
z
níž
si
každá
doba
podle
svého
vkusu
vybírá
cingrlata
tradic,
aby
se
jimi
ověsila
na
sváteční
bál.
|
| s-8
|
Něco
na
tom
je,
tradice
takto
opravdu
fungují,
omyl
je
pouze
v
tom,
že
jsou
něčím
zásadně
jiným
než
dějiny.
|
| s-9
|
Jsou
to
tvrdě
ideologizované
patvary
dějinných
událostí,
osobností
a
idejí.
|
| s-10
|
Fungují
totiž
vždy
jako
stavební
kameny
dobových
ideologií,
přičemž
je
nezřídka
stejný
kámen
užit
ve
dvou
naprosto
odlišných
stavbách.
|
| s-11
|
Svatý
Václav
mohl
být
jak
knížetem,
který
"nedá
zahynouti
nám
ni
budoucím"
v
boji
proti
nacistům,
tak
patronem
kolaborace.
|
| s-12
|
Uvádět
tradice
"na
pravou
míru"
jejich
poměřováním
s
nějakou
přísně
objektivní
historickou
skutečností
je
téměř
beznadějné.
|
| s-13
|
Nejenom
že
jsou
-
jakožto
ideologie
-
předmětem
víry,
a
rozum
zde
tedy
není
argumentem,
ale
také
proto,
že
i
(historiky
psané)
dějiny
jsou
svým
způsobem
ideologické,
i
když
"měkce".
|
| s-14
|
Mají-li
totiž
mít
nějaký
smysl,
je
ho
do
nich
třeba
vnést
z
vnějšku,
to
jest
z
historikovy
současnosti.
|
| s-15
|
Pokud
je
píše
dobrý
historik,
je
to
smysl
kritický
a
vyvážený,
nikdy
ale
není
"čistě
objektivní".
|
| s-16
|
Není
to
argument
proti
vědeckosti
dějepisu,
je
to
pouze
konstatování
hluboké
lidskosti
našeho
poznání.
|
| s-17
|
Máme-li
se
tedy
"bavit"
o
státních
svátcích
mladé
České
republiky,
jsou
tradice
nejméně
vhodným
předmětem
zájmu.
|
| s-18
|
Nejde
o
to
vybrat
něco
případného
z
krabičky
a
přistřihnout
to
po
způsobu
Zdeňka
Nejedlého
pro
potřeby
stávajícího
režimu
(vzpomeňme
si
na
jeho
"pokrokové
tradice
českých
dějin").
|
| s-19
|
O
co
opravdu
jde,
řekl
nejjasněji
prezident
republiky
ve
své
nedávné
zásadní
promluvě
o
vztazích
Čechů
a
Němců.
|
| s-20
|
Jde
o
národ,
ne
však
o
staré,
svým
původem
kmenové
společenství
krve,
"smečku
štěkající
na
všechny,
kteří
k
ní
nepatří",
nýbrž
o
národ
moderní,
občanský,
národ
otevřené
společnosti.
|
| s-21
|
Do
biologického,
"kmenového"
národa
se
rodíme,
nic
nás
to
nestojí
a
navíc
v
něm
nalézáme
pocit
pohodlného
bezpečí,
do
občanského
národa
vstupujeme
a
tuto
odpovědnou
volbu
denně
potvrzujeme
svým
občanským
chování.
|
| s-22
|
V
tom
prvním
jsme
nevolnou
součástí
mýtického
kolektivu,
v
onom
druhém
jsme
na
sebe,
na
svou
svobodu
odkázanými
jedinci.
|
| s-23
|
V
prvním
případě
pochodujeme
o
svátcích
pod
prapory
a
křičíme
hesla
vymyšlená
někým
jiným,
ve
druhém
skromně
a
každodenně
pracujeme,
myslíme
a
zodpovědně
jednáme.
|
| s-24
|
Společnou
máme
především
tuto
zodpovědnost
-
je
to
ona,
která
zakládá
národ.
|
| s-25
|
Lubomír
Brokl
poznamenal
(LN
z
21.
února)
na
okraj
prezidentova
projevu,
že
svým
způsobem
znovu
klade
otázku,
kterou
Masaryk
nazýval
českou
-
otázku
po
národní
identitě.
|
| s-26
|
Debata
o
státních
svátcích
by
proto
měla
být
součástí
diskuse
mnohem
širší,
její
výsledek
-
zdánlivě
lhostejný
seznam
volných
dnů
-
by
totiž
měl
vypovídat
o
tom,
kým
jsme
a
hlavně
kým
chceme
být.
|