s-1
|
Společný
česko-německý
úkol
|
s-2
|
Česko-německý
dialog
připomíná
svými
zákrutami
plovoucí
kolo
-
nelze
ho
pevně
uchopit,
argumenty
i
emoce
se
do
omrzení
opakují.
|
s-3
|
Některé
kontury
problému
se
však
po
oživením
Havlovým
projevem
zdají
být
jasnější.
|
s-4
|
Televizní
debata
(19.
2.)
naznačila,
že
tradiční
představa
o
"zániku"
sudetoněmeckého
problému
"biologickou
cestou"
je
pouze
naivním
přáním.
|
s-5
|
Bohužel
tento
názor
u
nás
zcela
převládá
a
patří
ke
klamným
českým
pohledům
na
svět
kolem
i
na
sebe
sama.
|
s-6
|
Ve
skutečnosti
se
minulosti
nelze
vyhnout
ani
z
dlouhodobého
hlediska.
|
s-7
|
Česko-sudetoněmecký
rozpor
není
střetem
dvou
odlišných,
nýbrž
blízkých
kultur,
které
nemilují
balkánskou
cestu
řešení
a
sahají
k
ní
jen
jednou
za
pět
set
let.
|
s-8
|
Obtíž
netkví
v
nenávisti,
nýbrž
v
nepružnosti
a
tvrdých
hlavách
na
obou
stranách.
|
s-9
|
I
když
po
roce
1989
nebyla
mezi
Čechy
a
sudetskými
Němci
vykopána
válečná
sekera
(jako
na
Balkáně),
bylo
jen
iluzí
domnívat
se,
že
sudetský
problém
roztaje
spolu
se
železnou
oponou.
|
s-10
|
Je
totiž
mnohem
starší,
vždyť
česko-"sudetské"
spory
o
hegemonii
nad
českými
zeměmi
trvaly
od
samého
zrození
moderních
národů.
|
s-11
|
Právě
v
pochopení
dějin
lze
hledat
inspiraci
k
jejich
překonání.
|
s-12
|
Němci
netvořili
ve
středověké
české
koruně
žádnou
menšinu,
byli
její
integrální
a
"užitečnou"
částí.
|
s-13
|
Nově
vznikající
občanstvo
v
19.
století
se
však
politicky
definovalo
podle
jazyka
a
v
protikladu
vůči
"těm
druhým"
v
zemi,
kterou
však
všichni
milovali
a
chtěli
vidět
buď
v
německé,
nebo
ve
slovanské
říši.
|
s-14
|
Rok
1918
nelze
přirovnat
k
roku
1938,
1939
ani
1945,
jak
nyní
argumentuje
F.
Neubauer.
|
s-15
|
Vznik
republiky
nezměnil
nic
na
zemské
struktuře
Čech,
Moravy
a
Slezska,
na
civilizovaném
právním
řádu,
změnilo
se
jen
hlavní
město
(rovněž
s
menšinou
druhého
národa)
a
převrátilo
se
psychické
sebehodnocení
Čechů
a
Němců
("teď
jsme
lepší
my").
|
s-16
|
Sudetští
Němci
nechtějí
slyšet,
že
zásadním
zlomem
byl
příchod
říšskoněmeckého
nacismu,
který
Češi
nevyprovokovali
a
který
také
neměl
původně
nic
společného
se
sudetoněmeckými
zájmy.
|
s-17
|
Co
se
kvalitativně
změnilo?
|
s-18
|
Pokud
se
dříve
občas
užívalo
silných
slov,
nyní
šlo
o
silné,
extrémní
činy.
|
s-19
|
Pochopitelně
Češi
věděli,
že
v
případě
vítězství
Německa
nemají
naději
na
důstojné
přežití.
|
s-20
|
Sudetští
Němci
zase
věděli,
že
zpochybnili
vůči
Čechům
své
morální
postavení.
|
s-21
|
Přes
tyto
skutečnosti
byl
jejich
odsun
vyhnáním,
patřil
z
principu
do
barbarského
světa.
|
s-22
|
To
zase
nechceme
slyšet
my.
|
s-23
|
I
když
počty
svých
obětí
sudetská
strana
v
Německu
nepřiměřeně
a
dlouhodobě
zveličovala,
i
bez
nich
právě
skutečnost
"nepřirozeného",
asijského
(stalinského,
hitlerovského)
postupu
vrhá
stín
na
zemi,
která
chce
být
plnohodnotnou
součástí
Evropy.
|
s-24
|
V
této
souvislosti
je
třeba
ocenit
Havlovo
gesto
"omluvy"
z
roku
1990
jako
projev
slušného
evropanství.
|
s-25
|
Překonání
minulosti
nezařídí
hlavy
států,
které
třeba
podepíší
deklaraci
o
tlusté
červené
čáře.
|
s-26
|
Taková
dohoda
jen
dokáže,
že
skrytá
nenávist
i
pocity
viny
přežívají.
|
s-27
|
Čechům
i
Němcům
jde
vlastně
o
stejný
úkol:
překročit
své
původní
"kmenové"
vymezení.
|
s-28
|
Může
k
tomu
vést
pochopení
naší
historie
na
evropských
univerzalistických
principech,
k
nimž
patří
např.
demokracie,
liberalismus,
ale
i
antické
myšlení,
křesťanské
církve,
kosmopolitní
šlechta,
vícenárodní
Evropa.
|
s-29
|
Těmto
intencím
by
mohla
odpovídat
struktura
dialogu.
|
s-30
|
Viděl
bych
ho
nikoli
jako
stále
se
opakující
"boží
soud"
ani
jako
posuzování
statistiky
obchodní
výměny,
nýbrž
jako
pracovní
setkání
a
úkoly.
|
s-31
|
Můžeme
si
představit
dvě
pracovní
"tripartity"
(2+3)
-
na
německé
straně
zástupce
vlád
(včetně
bavorské),
zájmových
skupin
a
sudetoněmeckých
organizací
(ale
ne
jako
jednotný
politický
"sudetoněmecký
lid"
s
"vůdcem"),
na
straně
druhé
vládní,
lokální
a
zájmové
organizace
české.
|
s-32
|
Předmět
dialogu:
operativní
spolupráce,
příprava
pro
plnohodnotné
soužití
v
rámci
Evropské
unie.
|