| s-1
|
Epocha
němoty,
zátiší
čekání
|
| s-2
|
Dnešní
ruská
i
česká
kultura
akumuluje
energii,
říká
bohemista
Igor
Ivanov
|
| s-3
|
Pavel
Janáček
|
| s-4
|
Liblického
setkání
bohemistů
z
celého
světa,
které
letos
již
popáté
zorganizovala
Obec
spisovatelů
a
jehož
pracovní
jednání
včera
skončilo,
se
zúčastnil
také
petrohradský
překladatel
a
básník
Igor
Ivanov-
autor
knižního
eseje
o
Osvobozeném
divadle,
nezvalovské
monografie,
tlumočník
a
přítel
mnoha
našich
básníků
z
legendární
generace
meziválečné
moderny.
|
| s-5
|
S
českou
avantgardou
sblížil
Igora
Ivanova,
narozeného
v
roce
1930,
kromě
jiného
jeho
vlastní
básnický
zájem
o
volný
verš,
tedy
způsob
vyjádření
v
ruském
prostředí
neobvyklý.
|
| s-6
|
Náš
estetický
názor
byl
blízký,
říká.
|
| s-7
|
Překlady
z
češtiny
váznou
|
| s-8
|
O
svých
setkáních
s
Hrubínem,
Seifertem,
Holanem,
E.
F.
Burianem
i
dalšími
(například
s
Toyen
a
Šímou
v
Paříži)
napsal
tento
okouzlující
plachý
muž
velkoměstského
západního
střihu,
jak
ho
nazývá
divadelní
historik
František
Černý,
dokonce
svazek
vzpomínkových
medailonů.
|
| s-9
|
Rád
by
ho
u
nás
vydal-
překladový
ruch
z
češtiny
se
totiž
v
Rusku
podle
něj
uzavřel
edicí
jeho
práce
Osud
a
múzy
Vítězslava
Nezvala
(1990).
|
| s-10
|
Známe
spoustu
českých
knih,
které
by
se
mohly
těšit
čtenářskému
zájmu,
říká
Ivanov,
ale
u
nás
se
teď
holduje
spíše
americkému
způsobu
vyjadřování
a
jednání,
což
se
týká
i
literatury.
|
| s-11
|
I
když
dovoz
laciné
četby
už
se
u
nás
okoukal
a
ta
nejdůvtipnější
nakladatelství
už
ji
neprodukují.
|
| s-12
|
Přežívá
ale
stará
představa,
že
co
pochází
od
sousedních
slovanských
národů,
není
tak
zajímavé.
|
| s-13
|
Za
příklad
může
posloužit
výbor
z
próz
Josefa
Škvoreckého,
s
nímž
se
Ivanov
zná
od
poloviny
šedesátých
let.
|
| s-14
|
Vydání
se
připravovalo
již
v
roce
1968,
po
srpnu
projekt
z
pochopitelných
důvodů
padl.
|
| s-15
|
Po
dvaceti
letech
Škvorecký
souhlasil
i
s
honorářem
v
rublech
a
trval
jen
na
tom,
aby
kniha
obsahovala
Prima
sezonu.
|
| s-16
|
Ani
tak
se
ji
však
nepodařilo
dodnes
vydat.
|
| s-17
|
Jan
Werich
a
Osvobozené
|
| s-18
|
Igor
Ivanov
publikuje
od
poloviny
sedmdesátých
let
pod
jménem
Inov.
|
| s-19
|
Takto
u
nás
před
dvěma
lety
péčí
Karlovy
univerzity
vyšla
i
kniha
o
Osvobozeném
(Jak
to
všechno
bylo,
pane
Werichu?),
svazek
s
pozoruhodnými
publikačními
osudy.
|
| s-20
|
Původně
ji
totiž
v
roce
1971
v
autorově
vlasti
vydalo
nakladatelství
Isskustvo.
|
| s-21
|
Po
zásahu
Jiřího
Taufera,
který
tehdy
působil
na
naší
moskevské
ambasádě,
byla
však
stažena
z
oběhu.
|
| s-22
|
Tím
ovšem
Ivanovův
zájem
o
naše
divadlo
neskončil:
Mezníkem
v
našem
myšlení
byl
rok
1968,
říká.
|
| s-23
|
Když
jsem
poté
přijížděl
do
Prahy,
měl
jsem
možnost
setkávat
se
i
se
samizdatovou
literaturou.
|
| s-24
|
Chodil
jsem
do
Divadla
Járy
Cimrmana,
které
bylo
ohniskem
tiché
solidarity
a
kde
se
sice
to
nejkrásnější
odehrávalo
v
hledišti,
ne
na
jevišti-
ale
podněcovalo
to.
|
| s-25
|
Věděl
jsem
o
osudech
Pavla
Kohouta
a
pokládal
jsem
za
svůj
nesplacený
dluh
něco
o
tom
všem
napsat.
|
| s-26
|
Cyklus
napůl
vzpomínkových,
napůl
analytických
portrétů
Václava
Havla,
Pavla
Landovského,
Ivana
Klímy
a
dalších
vyšel
v
Rusku
zatím
jen
časopisecky.
|
| s-27
|
Snad
nejbližší
je
mi
z
tohoto
okruhu
českého
dramatu
Josef
Topol.
|
| s-28
|
Knihy
a
časopisy
váznou
|
| s-29
|
Po
roce
1989
informace
mezi
českou
kulturou
a
ruskými
bohemisty
bohužel
váznou.
|
| s-30
|
Nedostáváme
nejen
knihy,
ale
ani
časopisy,
říká
Ivanov,
jehož
manželka
Irina
Poročkinová
učí
českou
literaturu
na
petrohradské
univerzitě.
|
| s-31
|
Z
toho
mála,
co
jsem
tu
mohl
číst
nebo
co
jsem
tu
viděl
na
divadle,
usuzuji,
že
se
vaše
situace
podobá
té
naší.
|
| s-32
|
Holduji
stále
Halasově
generaci,
na
nejnovější
básnické
produkci,
jak
se
jí
tu
probírám,
mne
nic
příliš
nezlákalo.
|
| s-33
|
Ruská
kultura
se
dnes
podle
Ivanova
nachází
v
období
akumulace
tvůrčí
energie:
Nemohl
bych
uvést
nějaké
velké
současné
estetické
výboje.
|
| s-34
|
V
posledních
deseti
letech
se
neobjevily
směrodatné
věci.
|
| s-35
|
Snad
se
to
hledání
dopracuje
k
objevům.
|
| s-36
|
Rozhodně
to
však
neznamená,
že
se
nic
plodného
neděje.
|
| s-37
|
Podstatná
je
podle
Ivanova
zejména
restituce
hodnot,
rozvrácených
či
odsunutých
do
zapomnění
jak
říjnovým
převratem
roku
1917,
tak
izolací
a
stagnací
sedmdesátých
let.
|
| s-38
|
Zaplňují
se
mezery,
staví
se
mosty.
|
| s-39
|
Tento
návrat
osobností,
jmen
i
textů
má
několik
vln.
|
| s-40
|
Ruští
čtenáři
objevují
či
znovuobjevují
texty
emigrantů
jako
Ivana
Bunina,
Vladimira
Nabokova,
Fridricha
Gorenštejna,
Josifa
Brodského,
Sergeje
Dovlatova-
oba
posledně
jmenovaní
ostatně
patřili
k
Ivanovovu
literárnímu
mládí.
|
| s-41
|
Symbolem
této
vlny
je
Alexandr
Solženicyn,
říká
Ivanov.
|
| s-42
|
Jeho
knihy
se
už
dnes
moc
nekupují,
nakladatelství
a
časopisy
totiž
jeho
texty
jednu
dobu
doslova
chrlily.
|
| s-43
|
Ruská
tradice
neobchází
Západ
|
| s-44
|
Právě
ve
vztahu
k
Solženicynově
politickému
a
národnímu
konceptu
pokládá
petrohradský
literát
za
důležitou
obnovu
jiných
ruských
myšlenkových
tradic.
|
| s-45
|
V
této
souvislosti
je
důležitý
například
návrat
děl
filozofa
Borise
Vyšeslavceva,
kterého
spolu
s
jinými
intelektuály
a
umělci
sovětské
Rusko
na
počátku
dvacátých
let
vystěhovalo
do
exilu.
|
| s-46
|
Vyšeslavcevovo
Věčné
v
ruské
filozofii
je
nejlepší
kniha
o
rozvoji
ruské
myšlenky,
vysvětluje
Ivanov.
|
| s-47
|
Klade
totiž
otázku
po
směřování
Ruska
mezi
Západem
a
Východem
opačně
než
Solženicyn.
|
| s-48
|
Dnešní
nacionalismus
se
vrací
k
představě,
že
Rusko
má
svou
zvláštní
cestu
a
západní
model
se
pro
ně
nehodí.
|
| s-49
|
Vyšeslavcev
naproti
tomu
tvrdil,
že
Rusko
jde
vlastní
cestou,
ale
nikoli
z
důvodu
nějaké
vyvolenosti.
|
| s-50
|
Pouze
v
určitém
okamžiku
tak
jako
každý
jiný
národ
zvažuje
cíle,
priority.
|
| s-51
|
Rozhodně
tím
však
nemá
utvrzovat
nějakou
vlastní
jedinečnost.
|
| s-52
|
Divadlo
bez
literatury
|
| s-53
|
Znakem
hledání
v
současné
ruské
literatuře
je
podle
Ivanova
i
nástup
postmoderní
kohorty,
mladých
autorů
jako
Jurije
Davydova,
Jegora
Radova,
básníka
Valerije
Popova.
|
| s-54
|
Básníkem
podle
něj
zůstal
i
největší
dnešní
rockový
idol
Ruska-
Boris
Grebenščikov.
|
| s-55
|
Nejsem
však
nadšen
naším
divadlem,
míní
Ivanov.
|
| s-56
|
Současný
trend
prý
směřuje
k
nadvládě
formálních
postupů,
k
převaze
tělesného
prvku
nad
literárním.
|
| s-57
|
V
té
souvislosti
zmiňuje
petrohradský
bohemista
moskevské
divadlo
Romana
Vikťuka,
pracující
na
podobném
principu
jako
tradiční
japonské
kabuki.
|
| s-58
|
Všechny
role
zosobňují
muži,
text
tu
nehraje
skoro
žádnou
roli,
spíše
výraz
těla.
|
| s-59
|
Svědčí
to
o
tom,
že
nastala
epocha
němoty,
zatímco
si
básníci
cosi
smolí
v
zátiší
čekání.
|