Dependency Tree

ln94211_98

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsetetest
Genredescription
Text typepub

Select a sentence

s-1 Epocha němoty, zátiší čekání
s-2 Dnešní ruská i česká kultura akumuluje energii, říká bohemista Igor Ivanov
s-3 Pavel Janáček
s-4 Liblického setkání bohemistů z celého světa, které letos již popáté zorganizovala Obec spisovatelů a jehož pracovní jednání včera skončilo, se zúčastnil také petrohradský překladatel a básník Igor Ivanov- autor knižního eseje o Osvobozeném divadle, nezvalovské monografie, tlumočník a přítel mnoha našich básníků z legendární generace meziválečné moderny.
s-5 S českou avantgardou sblížil Igora Ivanova, narozeného v roce 1930, kromě jiného jeho vlastní básnický zájem o volný verš, tedy způsob vyjádření v ruském prostředí neobvyklý.
s-6 Náš estetický názor byl blízký, říká.
s-7 Překlady z češtiny váznou
s-8 O svých setkáních s Hrubínem, Seifertem, Holanem, E. F. Burianem i dalšími (například s Toyen a Šímou v Paříži) napsal tento okouzlující plachý muž velkoměstského západního střihu, jak ho nazývá divadelní historik František Černý, dokonce svazek vzpomínkových medailonů.
s-9 Rád by ho u nás vydal- překladový ruch z češtiny se totiž v Rusku podle něj uzavřel edicí jeho práce Osud a múzy Vítězslava Nezvala (1990).
s-10 Známe spoustu českých knih, které by se mohly těšit čtenářskému zájmu, říká Ivanov, ale u nás se teď holduje spíše americkému způsobu vyjadřování a jednání, což se týká i literatury.
s-11 I když dovoz laciné četby se u nás okoukal a ta nejdůvtipnější nakladatelství ji neprodukují.
s-12 Přežívá ale stará představa, že co pochází od sousedních slovanských národů, není tak zajímavé.
s-13 Za příklad může posloužit výbor z próz Josefa Škvoreckého, s nímž se Ivanov zná od poloviny šedesátých let.
s-14 Vydání se připravovalo již v roce 1968, po srpnu projekt z pochopitelných důvodů padl.
s-15 Po dvaceti letech Škvorecký souhlasil i s honorářem v rublech a trval jen na tom, aby kniha obsahovala Prima sezonu.
s-16 Ani tak se ji však nepodařilo dodnes vydat.
s-17 Jan Werich a Osvobozené
s-18 Igor Ivanov publikuje od poloviny sedmdesátých let pod jménem Inov.
s-19 Takto u nás před dvěma lety péčí Karlovy univerzity vyšla i kniha o Osvobozeném (Jak to všechno bylo, pane Werichu?), svazek s pozoruhodnými publikačními osudy.
s-20 Původně ji totiž v roce 1971 v autorově vlasti vydalo nakladatelství Isskustvo.
s-21 Po zásahu Jiřího Taufera, který tehdy působil na naší moskevské ambasádě, byla však stažena z oběhu.
s-22 Tím ovšem Ivanovův zájem o naše divadlo neskončil: Mezníkem v našem myšlení byl rok 1968, říká.
s-23 Když jsem poté přijížděl do Prahy, měl jsem možnost setkávat se i se samizdatovou literaturou.
s-24 Chodil jsem do Divadla Járy Cimrmana, které bylo ohniskem tiché solidarity a kde se sice to nejkrásnější odehrávalo v hledišti, ne na jevišti- ale podněcovalo to.
s-25 Věděl jsem o osudech Pavla Kohouta a pokládal jsem za svůj nesplacený dluh něco o tom všem napsat.
s-26 Cyklus napůl vzpomínkových, napůl analytických portrétů Václava Havla, Pavla Landovského, Ivana Klímy a dalších vyšel v Rusku zatím jen časopisecky.
s-27 Snad nejbližší je mi z tohoto okruhu českého dramatu Josef Topol.
s-28 Knihy a časopisy váznou
s-29 Po roce 1989 informace mezi českou kulturou a ruskými bohemisty bohužel váznou.
s-30 Nedostáváme nejen knihy, ale ani časopisy, říká Ivanov, jehož manželka Irina Poročkinová učí českou literaturu na petrohradské univerzitě.
s-31 Z toho mála, co jsem tu mohl číst nebo co jsem tu viděl na divadle, usuzuji, že se vaše situace podobá naší.
s-32 Holduji stále Halasově generaci, na nejnovější básnické produkci, jak se tu probírám, mne nic příliš nezlákalo.
s-33 Ruská kultura se dnes podle Ivanova nachází v období akumulace tvůrčí energie: Nemohl bych uvést nějaké velké současné estetické výboje.
s-34 V posledních deseti letech se neobjevily směrodatné věci.
s-35 Snad se to hledání dopracuje k objevům.
s-36 Rozhodně to však neznamená, že se nic plodného neděje.
s-37 Podstatná je podle Ivanova zejména restituce hodnot, rozvrácených či odsunutých do zapomnění jak říjnovým převratem roku 1917, tak izolací a stagnací sedmdesátých let.
s-38 Zaplňují se mezery, staví se mosty.
s-39 Tento návrat osobností, jmen i textů několik vln.
s-40 Ruští čtenáři objevují či znovuobjevují texty emigrantů jako Ivana Bunina, Vladimira Nabokova, Fridricha Gorenštejna, Josifa Brodského, Sergeje Dovlatova- oba posledně jmenovaní ostatně patřili k Ivanovovu literárnímu mládí.
s-41 Symbolem této vlny je Alexandr Solženicyn, říká Ivanov.
s-42 Jeho knihy se dnes moc nekupují, nakladatelství a časopisy totiž jeho texty jednu dobu doslova chrlily.
s-43 Ruská tradice neobchází Západ
s-44 Právě ve vztahu k Solženicynově politickému a národnímu konceptu pokládá petrohradský literát za důležitou obnovu jiných ruských myšlenkových tradic.
s-45 V této souvislosti je důležitý například návrat děl filozofa Borise Vyšeslavceva, kterého spolu s jinými intelektuály a umělci sovětské Rusko na počátku dvacátých let vystěhovalo do exilu.
s-46 Vyšeslavcevovo Věčné v ruské filozofii je nejlepší kniha o rozvoji ruské myšlenky, vysvětluje Ivanov.
s-47 Klade totiž otázku po směřování Ruska mezi Západem a Východem opačně než Solženicyn.
s-48 Dnešní nacionalismus se vrací k představě, že Rusko svou zvláštní cestu a západní model se pro nehodí.
s-49 Vyšeslavcev naproti tomu tvrdil, že Rusko jde vlastní cestou, ale nikoli z důvodu nějaké vyvolenosti.
s-50 Pouze v určitém okamžiku tak jako každý jiný národ zvažuje cíle, priority.
s-51 Rozhodně tím však nemá utvrzovat nějakou vlastní jedinečnost.
s-52 Divadlo bez literatury
s-53 Znakem hledání v současné ruské literatuře je podle Ivanova i nástup postmoderní kohorty, mladých autorů jako Jurije Davydova, Jegora Radova, básníka Valerije Popova.
s-54 Básníkem podle něj zůstal i největší dnešní rockový idol Ruska- Boris Grebenščikov.
s-55 Nejsem však nadšen naším divadlem, míní Ivanov.
s-56 Současný trend prý směřuje k nadvládě formálních postupů, k převaze tělesného prvku nad literárním.
s-57 V souvislosti zmiňuje petrohradský bohemista moskevské divadlo Romana Vikťuka, pracující na podobném principu jako tradiční japonské kabuki.
s-58 Všechny role zosobňují muži, text tu nehraje skoro žádnou roli, spíše výraz těla.
s-59 Svědčí to o tom, že nastala epocha němoty, zatímco si básníci cosi smolí v zátiší čekání.

Text viewDownload CoNNL-U