| s-1
|
Chceš
do
nebe?
|
| s-2
|
Ty,
takový
hříšník?
|
| s-3
|
Pavel
Vondráček
|
| s-4
|
Kampak,
kampak,
Apfelbaume?
|
| s-5
|
Do
nebe,
Svatý
Petře.
|
| s-6
|
Do
nebe,
ty,
takový
hříšník?
|
| s-7
|
Je
ti
teprve
osmdesát
a
už
jsi
sedmkrát
změnil
občanství.
|
| s-8
|
Svatý
Petře,
já
jsem
ale
bránu
Užhorodu
nikdy
neopustil.
|
| s-9
|
Před
bránou
slovenského
velvyslanectví
v
Praze
je
stále
plno.
|
| s-10
|
Čekající
lidé
se
dožadují
slovenského
občanství,
nebo
naopak
vypsání
ze
svazku
Slovenské
republiky.
|
| s-11
|
Mnozí
se
skutečnost,
že
nejsou
občany
České
republiky
dozvěděli
nedávno.
|
| s-12
|
Promarnili
tak
jednoduchou
možnost
změny.
|
| s-13
|
Pět
krátkých
příběhů
je
dokladem
absurdní
historie
střední
Evropy.
|
| s-14
|
To
víte,
že
jsem
plakal.
|
| s-15
|
Vždyť
jsem
ty
kopce
miloval.
|
| s-16
|
Měl
jsem
na
nich
vinice
a
ve
městě
dům
a
sklepy.
|
| s-17
|
Plné
vína.
|
| s-18
|
Sátoraljaújhely
je
mé
rodné
město.
|
| s-19
|
István
Lörincz
jméno
mé,
stejně
jako
mého
děda.
|
| s-20
|
Dědeček
miloval
vlaky,
byl
ajznboňák
a
když
stavěl
dům,
chtěl
ho
mít
co
nejblíže
k
pražcům.
|
| s-21
|
Ten
dům
měl
ale
jednu
chybu.
|
| s-22
|
Stál
na
špatné
straně
kolejí.
|
| s-23
|
Pět
let
jsem
byl
na
světě,
když
dědeček
plakal,
protože
přišel
o
vlast.
|
| s-24
|
Mladá
Československá
republika
(ve
městě
nikdo
ten
podivný
název
do
té
doby
neslyšel)
potřebovala
spojení
na
svůj
východ,
na
Podkarpatskou
Rus.
|
| s-25
|
České
vojsko
v
roce
1919
obsadilo
město,
okupovalo
železniční
stanici
s
dopravním
uzlem.
|
| s-26
|
Stanici
a
několik
desítek
domů
včetně
našeho
zabrali
pro
republiku.
|
| s-27
|
Z
předměstí
se
stalo
Slovenské
Nové
Mesto
a
tak
dědečkova
rodina
zůstala
za
kolejemi.
|
| s-28
|
Děda
byl
náčelník
hasičů
a
najednou
žil
v
jiném
státě.
|
| s-29
|
Musel
složit
funkci.
|
| s-30
|
V
smutném
projevu
pateticky
pravil:
Dlouho
to
nevydrží.
|
| s-31
|
Ve
dvaadvacátém
roce
zemřel,
ten
rok
se
do
města
přistěhoval
první
Slovák.
|
| s-32
|
Celé
město,
kdysi
předměstí
se
na
něho
šlo
podívat.
|
| s-33
|
Hranice
zmizela
v
třicátém
devátém.
|
| s-34
|
Viděl
jsem
Horthyho
na
koni,
křičeli
jsme
sláva
království.
|
| s-35
|
Byl
jsem
hrdý,
že
jsem
Maďar
a
že
můj
dům
je
konečně
součástí
Maďarska.
|
| s-36
|
Bohužel
jen
šest
let.
|
| s-37
|
Po
válce
nás
vystěhovali
do
pohraničí.
|
| s-38
|
Československé
úřady
nám
zkonfiskovaly
majetek,
vinice
i
dům
po
dědečkovi.
|
| s-39
|
Nebylo
to
nic
jiného
než
násilné
přemístění
levné
pracovní
síly
Maďarů
do
českého
pohraničí.
|
| s-40
|
Naučil
jsem
se
dělat
s
pilou
v
lese.
|
| s-41
|
Domů
jsem
nemohl.
|
| s-42
|
Vrátili
by
mne
zase
nazpátek.
|
| s-43
|
Život
se
zrychlil.
|
| s-44
|
Zamiloval
jsem
se,
oženil
jsem
se,
zplodil
jsem
dceru,
opil
se
a
spadl
na
mě
strom.
|
| s-45
|
Stal
se
ze
mne
invalidní
důchodce.
|
| s-46
|
Půl
života
jsem
miloval
víno.
|
| s-47
|
Nikdy
mne
neporazilo.
|
| s-48
|
Šumava
je
ale
tvrdá
a
víno
se
sem
nehodí.
|
| s-49
|
Chce
to
pivo,
ale
pak
nemůžete
porážet
strom.
|
| s-50
|
Bohu
díky,
žiji.
|
| s-51
|
Zvykl
jsem
si
na
Čechy,
ale
Maďarsko
bude
vždy
můj
domov.
|
| s-52
|
Jsem
už
dost
starý,
přesto
mnoho
věcí
nepochopím.
|
| s-53
|
Jsem
tu
už
43
let,
tak
proč
mám
Bože
slovenské
občanství.
|
| s-54
|
Vždyť
jsem
Maďar
v
Čechách.
|
| s-55
|
Dar
od
Boha
|
| s-56
|
Ruce
má
od
oleje
a
talent
od
Boha.
|
| s-57
|
Vždy
o
něm
říkali:
No
jo
Kaščák,
to
jsou
zlatý
český
ruce!
|
| s-58
|
Matka
Slovenka,
otec
slovenský
Maďar.
|
| s-59
|
Narozen
před
jednatřiceti
léty
v
Mariánských
Lázních.
|
| s-60
|
V
deseti
letech
svištěl
z
kopce
na
káře
vlastní
výroby.
|
| s-61
|
Uměl
svářet.
|
| s-62
|
Za
čtyři
roky
na
ni
namontoval
motor
z
pionýra.
|
| s-63
|
Když
někdo
ze
vsi
potřeboval
cokoliv
opravit,
obrátil
se
na
Kaščáka.
|
| s-64
|
Holt
to
jsou
geny,
komentovali
nadpřirozenou
zručnost
jeho,
otce
či
bratra.
|
| s-65
|
Je
Čech
jako
poleno.
|
| s-66
|
Rodiče
měli
státní
občanství
slovenské,
stačilo
ovšem
vyřídit
pár
lejster
a
dostal
by
české
občanství,
jako
bratr
a
rodiče.
|
| s-67
|
On
ne!
|
| s-68
|
Na
vině
je
trabant
a
podmínka
pěti
let
trestní
bezúhonosti.
|
| s-69
|
Trabanta
rozřízl
napůl.
|
| s-70
|
Přední
kabinu
nechal,
zadek
vyztužil.
|
| s-71
|
Udělal
z
něho
náklaďáček.
|
| s-72
|
Naložil
osm
lidí
a
jel
ho
otestovat.
|
| s-73
|
Měl
smůlu.
|
| s-74
|
Tři
piva
v
sobě
a
potkal
policajty.
|
| s-75
|
Mávali
na
něho
stopkou.
|
| s-76
|
Osm
lidí
na
korbě
z
toho
mělo
srandu,
když
zahnul
na
polní
cestu
a
přes
kotáry
do
lesa.
|
| s-77
|
Vylepšený
východoněmecký
zázrak
půl
hodiny
úspěšně
vzdoroval
na
cestách
plných
bahna,
mezi
stromy,
na
louce
a
asfaltu
náporu
policejního
žigulíka.
|
| s-78
|
Já
bych
jim
ujel,
to
by
nebyl
problém,
když
se
to
s
autem
umí,
tak
to
jde,
jenže
najednou
koukám,
něco
vedle
mne
sviští.
|
| s-79
|
Stříleli
po
mně.
|
| s-80
|
Po
velké
námaze
mi
nakonec
prostřelili
duši.
|
| s-81
|
Trochu
mě
pomuchlali,
odvezli,
zavřeli,
odsoudili.
|
| s-82
|
Dostal
osmnáct
měsíců
podmíněně
a
tak
paradoxně
nesplňuje
podmínku
k
získání
českého
občanství.
|
| s-83
|
Nikdy
na
Slovensku
nebyl.
|
| s-84
|
Pryč
s
Čehůny
|
| s-85
|
Maminka
se
jmenovala
Steinová.
|
| s-86
|
Barbara.
|
| s-87
|
První
dcera
se
vždy
jmenovala
Barbara.
|
| s-88
|
Podle
patronky
horníků.
|
| s-89
|
Kremnice
byla
hornické
a
německé
město.
|
| s-90
|
Ženili
se
a
vdávali
převážně
mezi
sebou.
|
| s-91
|
Karpatská
Němka
s
Němcem.
|
| s-92
|
Maminka
byla
výjimkou.
|
| s-93
|
V
polovině
třicátých
let
se
zamilovala
do
Čecha
od
Humpolce.
|
| s-94
|
Stavěl
Slovákům
železniční
tunely
ve
Velké
Fatře.
|
| s-95
|
Vzali
se
v
roce
1937
a
přestěhovali
se
do
Vrůtek.
|
| s-96
|
Já
jsem
přišla
na
svět
na
konci
února
devětatřicátého
roku.
|
| s-97
|
Ze
Slovenska
si
toho
moc
nepamatuji,
po
třech
týdnech
nás
Slováci
donutili
odejít.
|
| s-98
|
Prý
mají
dost
svých
kameníků
a
posměšně
křičeli
Pryč
s
Čehůny.
|
| s-99
|
Odešli
jsme
do
Humpolce.
|
| s-100
|
Po
válce
Kremnici
museli
Němci
opustit
s
padesáti
kilogramy
zavazadel.
|