| s-1
|
Protest
rabína
Weisse
|
| s-2
|
Leo
Pavlát,
Židovské
muzeum
v
Praze
|
| s-3
|
Jiří
Franěk
považuje
protest
šesti
amerických
Židů
vedených
rabínem
A.
Weissem
na
hřbitově
v
Terezíně
za
projev
netolerance
(poznámka
Intolerance,
LN
23.
8.).
|
| s-4
|
Nevím,
jestli
se
autor
seznámil
s
argumenty
rabína
Weisse:
že
kříž,
křesťanský
náboženský
symbol,
a
to
i
v
obecnějším
smyslu
utrpení,
vztyčený
na
místě,
kde
jsou
pohřbeni
rovněž
Židé,
je
projevem
necitlivosti
vůči
těmto
mrtvým
i
jejich
živým
souvěrcům.
|
| s-5
|
Že
kříž
jako
jediný
symbol
zjevující
se
těm,
kdo
do
Terezína
přijíždějí
od
Prahy,
lze
sotva
sloučit
s
faktem,
že
Terezín
zůstává
pro
svět,
české
i
zahraniční
Židy,
především
synonymem
židovského
ghetta,
tisíců
lidí
zde
zemřelých
a
umučených,
transportů
do
vyhlazovacích
táborů
v
Polsku,
z
nichž
nebylo
návratu.
|
| s-6
|
Toto
rabínovi
Weissovi
na
terezínském
kříži
vadilo-
nikoli
kříž
sám,
či
dokonce
křesťanství.
|
| s-7
|
Rabín
Weiss
ostatně
nepřijal
ani
vysvětlení,
že
na
uvedeném
hřbitově
bude
dodatečně
vztyčena
Davidova
hvězda
(což
vlastně
potvrzuje,
že
i
v
Terezíně
si
uvědomují
nepatřičnost
daného
stavu).
|
| s-8
|
Podle
jeho
názoru
ani
židovský
náboženský
symbol
nevystihuje
pravdu
o
židovské
válečné
tragédii,
neboť
ke
genocidě
Židů
došlo
na
základě
perzekuce
rasové,
nikoliv
náboženské;
|
| s-9
|
zavražděn
byl
i
pokřtěný
žid,
protože
pro
vrahy
byl
stále-
Žid.
|
| s-10
|
Z
uvedených
důvodů
rabín
Weiss
se
svou
skupinou
protestoval.
|
| s-11
|
Kříž
na
terezínském
hřbitově
považuje
za
pokus
o
revizi
holocaustu,
zatímco
J.
Franěk
ve
své
poznámce
namítá,
že
mezi
mrtvými
není
rozdílu:
v
Evropě
přece
máme
společné
hroby,
kde
pospolu
leží
mrtví
rozličné
víry
i
národnosti.
|
| s-12
|
Jsem
dalek
toho
pouštět
se
do
makabrózních
počtů
a
popisů,
kdo
za
války
více
trpěl.
|
| s-13
|
Vražda
nevinného
zůstává
vraždou
bez
ohledu
na
národnost
a
vyznání,
lidské
utrpení
a
bolest
zůstanou
utrpením
a
bolestí
bez
rozdílu.
|
| s-14
|
Přesto
Židé
na
výjimečnost
svého
válečného
údělu
upozorňují.
|
| s-15
|
Nikoliv
proto,
aby
vzbuzovali
větší
lítost
či
aby
pochmurně
triumfovali,
nýbrž
proto,
aby
lidstvo
nezapomnělo:
Na
základě
zákona,
za
aktivní
i
pasivní
účasti
širokých
vrstev
několika
národů,
byl
každý
příslušník
rasově
jedné
přesně
vymezené
skupiny
předem
odsouzen
k
smrti.
|
| s-16
|
Soud
byl
vynesen
dokonce
ještě
dříve,
než
se
narodil,
protože
podle
mínění
zákonodárců,
systému,
v
němž
působili,
nebyl
a
priori
hoden
života.
|
| s-17
|
Genocida
Židů
tak
neznamenala
nic
jiného
než
popření
života
jako
takového;
|
| s-18
|
jeho
negaci
v
samém
principu,
nikoliv
pouhé
válečné
běsnění,
jež
na
jedny
oběti
dopadlo
s
větší
silou
než
na
druhé.
|
| s-19
|
Toto
snad
Židé
mohou
i
dnes
připomínat,
aniž
by
byli
označováni
za
netolerantní,
a
troufám
si
říci,
že
je
to
dokonce
jejich
povinnost
jako
příslušníků
lidského
rodu.
|
| s-20
|
Na
rozdíl
od
J.
Fraňka
se
proto
domnívám,
že
rabín
Weiss
nejenže
nebyl
v
Terezíně
netolerantní,
ale
se
svými
druhy
učinil,
co
je
dobré
pro
lidi.
|
| s-21
|
A
protože
J.
Franěk
ve
své
poznámce
zmínil
i
častou
otázku
evropských
Židů,
zda
to
či
ono,
co
se
seběhlo,
je
především
pro
Žida
dobré,
nemohu
nedodat,
že
takto
se
ptá
ten,
kdo
je
neustále
ohrožen.
|
| s-22
|
Kdo
patří
k
pronásledované
menšině.
|
| s-23
|
Kdo
řešení
nehledá
nebo
snad
vskutku
nemůže
hledat
podle
své
víry
a
zásad,
ale
vždy
musí
kličkovat,
jednat
pod
vnějším
tlakem,
s
ohledem
na
netolerantní
většinu.
|
| s-24
|
Ano,
takto
Židé
žili
dlouhá
staletí
v
ghettech,
takto
se
po
jejich
zboření
obávali,
že
jejich
asimilace
nebude
hostitelským
národem
přijata.
|
| s-25
|
Řekl
bych,
že
rabín
Weiss
svůj
protest
na
terezínském
hřbitově
výše
uvedenou
otázkou
nepoměřoval.
|
| s-26
|
Kdoví,
možná
proto,
že
nežije
v
Evropě,
ale
v
New
Yorku.
|