Dependency Tree

ln94208_11

ProjectPDT
Genreother

Select a sentence

s-1 Galerie světových ekonomů- J. A. Schumpeter (13)
s-2 Oto Schmidt
s-3 Ve vzpomínce na svého učitele na Harvardské univerzitě Paul Samuelson, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, napsal: Který Schumpeter?
s-4 Bylo jich víc.
s-5 Brilantní' enfant terrible' rakouské školy, který před svým třicátým rokem vydal už dvě vynikající knihy;
s-6 mladý advokát v Cairu, vlastnící stáj závodních koní, ministr financí rakouské vlády;
s-7 sociální filozof a prorok kapitalistického vývoje;
s-8 historiograf ekonomických nauk;
s-9 ekonomický teoretik propagující používání exaktních metod a v neposlední řadě učitel politické ekonomie.
s-10 Samuelson vyslovil názor, že pozdější historikové budou spojovat Schumpeterovo jméno hlavně s teorií hospodářských cyklů.
s-11 Josef A. Schumpeter (1883- 1950) se narodil v Třešti na Moravě, ve stejném roce jako Kenyes.
s-12 V mnohém si tito dva muži byli podobni.
s-13 Geniálním nadáním, literárními schopnostmi, odvahou vyslovovat průkopnické myšlenky, i když Schumpeterův vliv na hospodářskou politiku byl nesrovnatelně menší.
s-14 Svědek rozpadu habsburské monarchie a neúspěšný správce financí v křehké a k pádu předurčené Rakouské republice, stanul na americké pevnině už jako autor proslulého díla Theorie der wirtshaftlichen Entwicklung (Teorie hospodářského vývoje).
s-15 V této skvěle napsané knize vybudoval originální teorii ekonomického růstu.
s-16 Vychází z walrasovského modelu všeobecné rovnováhy- Walrase pokládá mimochodem za největšího ekonoma všech dob- a pojímá jej jako ryze stacionární.
s-17 V praxi se tato rovnováha realizuje tím, že se každý faktor chová rutinnímu a adaptivním způsobem.
s-18 Dynamika kapitalistického systému vzniká teprve tím, že se jeden z faktorů začne chovat netradičně.
s-19 Tímto faktorem je podnikatel- inovátor, který se snaží o zisk, a proto logicky nemůže existovat ve stavu statiky, která nezná ani zisk, ani ztrátu.
s-20 Tento podnikatel se od manažera liší tím, že zavádí nové kombinace výrobních faktorů, kdežto manažer je jen rutinně kombinuje na bázi dané techniky.
s-21 Manažer dostává stejně jako dělník i ve stacionárním systému odměnu, která se svou podstatou neliší od mzdy.
s-22 Podnikatelova odměna, zisk, má však svůj původ nikoliv ve fungování, ale v rozbití stacionárního systému.
s-23 Je vytvářen rozdílem mezi příjmy a náklady a je reziduálním důchodem vznikajícím z inovace.
s-24 Má svůj původ například v zavedení nové výrobní metody dosahující nižší výrobní náklady, než které má konkurence, nebo v možnosti otevření nového trhu, výroby nového produktu, objevení nového zdroje surovin, či použití nové organizace.
s-25 Tento druh podnikatelské odměny je vlastně monopolní rentou a je dočasné povahy.
s-26 Dřív či později se ho zmocní konkurence a podnikatelova diferenční odměna postupně zmizí.
s-27 Na konci tohoto difusního procesu se systém vrátí ke statické rovnováze, v níž nebudou opět ani zisky, ani ztráty.
s-28 Dočasný podnikatelův zisk bude anulován, ale trvalý zisk z jeho inovace zůstane zachován společnosti ve formě nižších cen nebo technicky dokonalejších výrobků.
s-29 Toto Schumpeterovo pojetí zisku a růstu se zásadně liší od pojetí neoklasické teorie.
s-30 Podle něho soutěží firmy mezi sebou tím, že se nepodrobují dané technologii, ale že ji zruší.
s-31 Soutěžní proces je proto procesem tvůrčí destrukce.
s-32 Tím, že Schumpeter opouští abstraktní schéma tržní ekonomiky a zkoumá kapitalistický systém, je blíž klasické škole a Marxovi než Marshallovi a Walrasovi.
s-33 Dovozoval, že vývoj kapitalismu se historicky vyznačuje dvěma fázemi: Fází soutěžního kapitalismu a fází kapitalismu trustů.
s-34 První je charakterizován velkým počtem malých podniků, v nichž podnikatelskou funkci zastává vlastník kapitálu a inovační proces se provádí zakládáním nových firem.
s-35 Pro druhý je příznačná existence velkých i mamutích podniků, technický pokrok je plánován přímo koncernem a inovace se projevuje spíš jeho dalším zvětšením než rozšířeným počtem dalších podniků.
s-36 Co působilo Schumpeterovi starosti, byla otázka, jejíž dosah se projevil v jeho posledním velkém díle Capitalism, Socialism and Democracy: Kdo realizuje inovační činnost ve velkém, anonymním trustu?
s-37 Postupně, jak se inovační proces přesouvá do výzkumných oddělení firemních gigantů, není vlastník kapitálu a podnikatel- inovátor už tatáž osoba.
s-38 Inovace se postupně stává čím dál tím víc záležitostí zaměstnanců a manažerů, ne- li jen výzkumných týmů.
s-39 To má však podle Schumpetera závažné důsledky.
s-40 Buržoazní třída, která zahájila proces moderní společenské transformace tím, že riskovala vlastní majetek, má tendenci postupně mizet a s ní i její politické a etické hodnoty.
s-41 Současně vznikají nové společenské třídy a jiné hodnoty a zároveň i koncepce snažící se ospravedlňovat státní intervence jak ve výrobní sféře, tak i v distribuci důchodů.
s-42 Tím slábnou popudy k individualistické akumulaci a posiluje se trend k vytváření ekonomické organizace budované na centrálním plánování.
s-43 Schumpeter se ve svém posledním díle ptá: Který systém, kapitalismus, či socialismus, bude určovat budoucnost lidstva?
s-44 K údivu, úžasu či ohromení většiny svých kolegů odpovídá jednoznačně: Bude to socialismus.
s-45 Ve své podrobné analýze marxistického systému zahrnul Marxe- sociologa a Marxe- ekonoma mnohou chválou.
s-46 Přesto však pokládal jeho scénář za pochybený.
s-47 Kapitalismus neprojde etapami, které Marx předvídal.
s-48 Nebude žádné zbídačení mas, žádné imperialistické koloniální války.
s-49 Prohlásil, že pokud jde o konečný efekt, má Marx pravdu: Socialistická společnost se nutně vynoří ze stejně nevyhnutelně rozložené společnosti kapitalistické.
s-50 Kapitalismus bude zabit svými vlastními klady.
s-51 Toto je jeho paradoxní závěr, paradoxní zejména u ekonoma, který byl vždy považován za patrona liberálních národohospodářů.
s-52 Jaké ho k tomu vedou důvody?
s-53 Za prvé, argumentoval, právě úspěch kapitalismu zmenší význam podnikatele a zmenší důležitost hodnoty, kterou kapitalismus poskytuje, a to hmotného bohatství.
s-54 Muži nadnormální inteligence a energie budou postupně nahrazováni průměrnými manažery.
s-55 Další důvod je složitější a je v podstatě filozofický.
s-56 Vychází z toho, že kapitalismus je racionalismus.
s-57 Začal před dvěma sty lety tím, že odpíral králům, baronům, papežům a biskupům právo na existenci.
s-58 Skončí tím, že popře vlastní existenční oprávnění.
s-59 Schumpeter se domnívá, že lidské povaze je vrozená iracionální destruktivnost, která může dočasně využívat ke svým účelům i racionalitu.
s-60 Uvádí, že kapitalistická racionalita neodstraní super- nebo sub- racionální impulzy.
s-61 Způsobí jen to, že se vymoknou kontrole a zlikvidují posvátné nebo poloposvátné tradice.
s-62 V civilizaci, píše Schumpeter, která nemá ani vůli, ani prostředky je zvládnout, se tyto impulsy nakonec vzbouří.
s-63 A jakmile se jednou vzbouří, má už jen malý význam, že v racionální kultuře se jejich projevy nějak zdůvodní.
s-64 Tak jako žádosti o záruční listiny existence adresované králům, lordům a papežům nebyly nikdy koncipovány v judiciální myšlenkové formě, která by přijímala možnost kladné odpovědi.
s-65 Čeká kapitalismus na svůj proces před soudci, kteří mají rozsudek smrti už v kapsách.
s-66 Vysloví ho, aniž brali zřetel na obranu, kterou uslyší.
s-67 Tato slova pronesl v roce 1942, kdy sovětská část světa měla před sebou padesát let.
s-68 Schumpeter myslel v dlouhých historických dimenzích a kdyby dnes žil, asi by namítl, že to je ještě příliš krátké období, aby bylo možno usvědčit ho z nepravdy.
s-69 Jádro sporu by bylo ovšem v tom, že to není ekonomická, ale spíš- vzhledem k thesi o imanentní lidské tendenci k destrukci filozofické- předpověď osudu jedné civilizace.
s-70 Diskuse by se přenesla do jiné, spekulativní a možná metafyzické roviny, a zcela by vybočila z hranic ekonomie.
s-71 Schumpeter sám byl a zůstal konzervativcem.
s-72 V posledních letech života zaměstnávala ho myšlenka, jak by měl být veřejný sektor omezován a kontrolován, aby se udržela politická svoboda a výkonné hospodářství schopné změny a růstu.
s-73 Když ho smrt překvapila u psacího stolu, revidoval právě text Prezidentské adresy, kterou pronesl několik dní před tím v Americké ekonomické asociaci.
s-74 Poslední věta, kterou v životě napsal, zněla: Stagnacionisté se mýlí v diagnóze důvodu, proč by kapitalistický proces měl stagnovat.
s-75 Ale možná, že se ukáže, že mají pravdu v prognóze, že stagnovat bude- s vydatnou pomocí veřejného sektoru.
s-76 Ve svých Business Cycles (Hospodářské cykly) popsal ekonomické pohyby charakterizující kapitalistickou ekonomiku, která je svou povahou vše jiné než stagnující.
s-77 Vyslovil a spoustou materiálu doložil hypotézu, že ekonomický růst se uskutečňuje formou cyklických fluktuací a že jsou tři typy těchto cyklů: Cykly o průměrné délce 40 měsíců, cykly trvající dekádu let a cykly trvající od čtyřiceti k padesáti létům.
s-78 Všichni, kdo Schumpetera znali- a byli mezi nimi ekonomové jako Samuelson, Taussig, Keynes- se shodují v tom, že to byla zcela mimořádná osobnost.
s-79 Na Harvardu, kde tento třešťský rodák učil od raných třicátých let až do své smrti, kolovala autobiografická poznámka: Chtěl jsem být největším ekonomem na světě, největším milencem na světě a největším jezdcem na světě.
s-80 Vzhledem k pokročilému věku třetí cíl už nestihnu.
s-81 Samuelson vzpomíná, že byl velký showman, jehož saka a kravaty budily závist, skvělý pedagog používající sokratovskou metodu, v níž studenti tvořili diskusí sami názory na ekonomické problémy, a suverén v téměř všech oborech kultury.
s-82 V jediném projevoval podle Samuelsona určitou míru pokory- v matematice.
s-83 I když byl podle středoevropského měřítka dobrý matematik a matematické metody používal a propagoval, nemohl se měřit s tak vysokým matematickým standardem, jaký měl Samuelson, Friedman nebo Tinbergen.

Text view • Download CoNNL-U