s-1
|
Ach,
ta
prožluklá
zájmena!
|
s-2
|
Co
napadá
Lubomíra
Dorůžku
|
s-3
|
Autor
(nar.
1924)
je
hudební
publicista
a
překladatel.
|
s-4
|
Působil
v
řadě
redakcí
(po
válce
například
v
Kulturní
politice,
ve
druhé
polovině
šedesátých
let
v
Melodii),
napsal
základní
příručky
k
dějinám
populární
hudby
a
jazzu.
|
s-5
|
Překládá
z
americké
literatury
-
Fitzgeralda,
Faulknera...
|
s-6
|
S
Josefem
Škvoreckým
sestavil
například
poetický
výbor
Jazzová
inspirace.
|
s-7
|
Bývaly
doby,
kdy
panovník
oznamoval
svým
poddaným
i
celému
světu:
My,
z
Boží
milosti
císař
a
král...
|
s-8
|
Říkalo
se
tomu
majestátní
plurál,
ale
všem
bylo
jasné,
že
Jeho
Veličenstvo
mluví
jen
samo
za
sebe.
|
s-9
|
Pak
nastaly
doby,
které
Boží
milost
uvrhly
do
klatby,
ale
majestátní
plurál
si
ponechaly:
My,
pracující,
vítáme,
zavazujeme
se,
protestujeme,
s
rozhořčením
odsuzujeme...
|
s-10
|
Kdysi
jasný
smysl
se
však
zcela
ztratil:
z
plurálu
se
stala
mlžná
clona,
za
níž
jaksi
nebylo
patrno,
kdo
a
za
koho
to
mluví.
|
s-11
|
Vlastně
totiž
nemluvil
nikdo
a
za
nikoho.
|
s-12
|
Nějaký
čas
jsem
se
pošetile
domníval,
že
tuto
podivnou
hru
s
množným
číslem
by
bylo
možno
obrátit
proti
jejím
původcům.
|
s-13
|
Když
už
bylo
alespoň
trochu
možné
hovořit
o
různých
nesmyslech,
napáchaných
na
naší
hudební
scéně,
psával
jsem
někdy:
Tenkrát
jsme
se
mylně
domnívali,
že...,
i
když
mému
osobnímu
já
by
taková
domněnka
nikdy
nepřišla
na
mysl.
|
s-14
|
Zkoušel
jsem
tak
podstrčit
veřejné
označení
oněch
nesmyslů
těm,
kteří
se
jich
kdysi
dopouštěli,
ale
teď
se
neměli
k
jejich
doznání.
|
s-15
|
Nestalo
se,
že
by
proti
tomu
protestovali,
ale
nestalo
se
také
zhola
nic
jiného.
|
s-16
|
Fixlování
se
zájmeny,
byť
i
s
dobrým
úmyslem,
stěží
vede
k
dobrým
výsledkům.
|
s-17
|
Tenkrát
však
tu
byl
ještě
další
plurál
-
oni.
|
s-18
|
To
bylo
zájmeno
velmi
obávané.
|
s-19
|
Chovalo
se
naprosto
negramaticky
a
na
neukázněná
já
si
mohlo
pěkně
došlápnout.
|
s-20
|
Ne
každé
já
mělo
dost
síly
stát
nepokrytě
a
veřejně
na
svém.
|
s-21
|
Takže
svobodné
možnosti
singulárního
já
objevuji
vlastně
až
ve
čtyřech
posledních
letech.
|
s-22
|
Jenže
falešné
my
a
hrozba
všemocného
oni
dokázaly
některá
já
pěkně
poznamenat
a
neochota
nebo
neschopnost
vyprostit
se
z
jejich
objetí
se
občas
připisuje
jakémusi
záhadnému
ono:
ono
je
to
holt
těžký...
|
s-23
|
Švejk
tvrdí,
že
nejlepší
je,
je-li
někdo
přímo
odněkud,
a
musím
vám
potvrdit,
že
není
větší
rozkoše,
než
být
vlastním
já,
které
mluví
jen
samo
za
sebe.
|
s-24
|
A
což
teprve,
přihlásí-li
se
potom
nějaké
jiné
já,
rovněž
samo
a
nevyzváno,
že
jste
mu
něco
řekli
jako
z
duše.
|
s-25
|
Jenže
i
potom
dám
přednost
jen
pocitu
volného
spříznění
mezi
já
a
ty.
|
s-26
|
K
halasnému
my,
rozplývajícímu
se
v
anonymitě
a
ohánějícímu
se
údajnými
zástupy,
ve
mně
přetrvává
ne-li
nedůvěra,
tedy
alespoň
značná
opatrnost.
|
s-27
|
Dobrý
voják
Pantaleón
a
systémové
změny
|